Lisabon – královský panteon Braganzů (Lisboa - Panteão da Dinastia de Bragança)

Ani v Lisabonu není výjimkou, když narazíme na významnou a zajímavou historickou památku, která je součástí jiné – samozřejmě rovněž nesmírně pozoruhodné a slavné – pamětihodnosti. Ideálním příkladem může být panteon královské dynastie Braganzů (Bragança), který najdeme v prostorách zdejšího kláštera São Vicente de Fora, konkrétně v jeho někdejším refektáři. Tento rod vládl v Portugalsku v období let 1640 až 1910 (od roku 1853 však vládl už pod „hlavičkou“ Bragança – Wettin). Kořeny tohoto rodu sice sahají až do konce 14. století (coby Avisové vlastně panovali už v období let 1385 až 1580), ale za oficiálního zakladatele je považován až v roce 1422 vévoda Afonso z Braganzy. Součástí klášterního panteonu také nejsou pouze hrobky královské, ale i knížecí, vévodské a regentské. Na druhé straně zde hrobky některých významných členů rodu zcela chybí. Je to pochopitelné, protože Braganzové vládli rovněž v Brazílii, a tak jsou někteří členové panovnického rodu pohřbeni např. v jihoamerickém Riu de Janeiro nebo Sao Paulu.

Přesto, že většinu míst posledního odpočinku Braganzů tvoří jen mramorové „zásuvkové kóje“ v obvodových zdech bývalého refektáře s čelní mramorovou tabulkou a zlatým nápisem (u skutečných vládců země nechybí ani královská korunka), označující jméno pohřbeného, je celý velký sál prostorem krásným i velmi důstojným současně. Celému prostoru dominují dva obrovské spojené sarkofágy v centru sálu. V nich sní svůj poslední sen král Carlos I. se svým synem Luisem Filipem. Ty doplňují dva další středové sarkofágy; jeden patří Karlově manželce Amélii Orleánské (všichni tři byli zabiti při atentátu v roce 1908) a druhý poslednímu portugalskému králi Manuelovi II. Další zdobná hrobka se nachází v nice u vchodu do funerálního sálu a jsou v ní uloženy ostatky krále Jana IV.

Socha ženy u středové dvojhrobky symbolizuje zemi, plačící pro své syny, kteří zemřeli mučednickou smrtí. Tato socha sem byla umístěna v roce 1933 a od té doby také platí stávající uspořádání panteonu. Ten je veřejnosti přístupný jako součást placené prohlídky kláštera. Po vzniku republiky se zde již nepohřbívalo, výjimkou byli jen - již zmínění - Manuel II. (+ 1932) a královna Amélie Orleánská (+ 1951). V roce 2015 bylo také schváleno zdejší dodatečné umístění ostatků královen Marie Pie Savojské a Marie Pie de Saxe-Coburg.

Pokud bychom měli na závěr článku uvést alespoň několik významných jmen, na která v lisabonském královském panteonu narazíme, byla by to zejména ta vladařská, a z časů dávnějších, tedy např. král Jan IV. Portugalský (+ 1656), královna Luisa de Gusmão (+ 1666), král Alfons VI. Portugalský (+ 1683), královna Maria Francisca Savojská (+ 1683), král Petr II. Portugalský (+ 1706), královna Maria Isabel Sofia Neuburgská (+ 1699), král Jan V. Portugalský (+ 1750), královna Maria Anna Rakouská (+ 1754), král Josef I. Portugalský (+ 1777), královna Mariana Vitória Bourbonská (+ 1781) nebo král Petr III. Portugalský (+ 1786).

Jako kuriozitu můžeme uvést také jméno nejdelší. Tím je Adelaide Löwenstein-Wertheim-Rosenberg (+ 1909), manželka portugalského krále Michala (Miguel) I. Tohoto o 29 let staršího muže si ovšem vzala tehdy dvacetiletá Adelaide až v době, kdy už králem sedmnáct let nebyl. Ale asi jim to „klapalo“, protože spolu měli celkem sedm dětí, které později výhodně „udali“. Tím posledním byla Maria Antónia Adelaide Camila Carolina Leopoldina Sofia Eulália Francisca Inês de Assis e Paula Micaela Gabriela Rafaela Gonzaga Gregoria Bernardina Benedita Andrea (strašné, že ano), tedy maminka Zity Bourbonsko-Parmské, poslední to rakousko-uherské císařovny.