Lisabon – Národní muzeum starého umění (Lisboa - Museu Nacional de Arte Antiga)
Turistické cíle • Památky a muzea • Muzeum
Pro mnohé návštěvníky Lisabonu je hlavní prioritou lisabonských toulek vklouznout alespoň na pár hodin do prostor zdejšího uměleckého muzea Museu Nacional de Arte Antiga, nazývaného většinou jen Antiga nebo MNAA (zkratka z angličtiny i portugalštiny znamená Národní muzeum starého umění). Občas se používá také název Museu das Janelas Verdes (Muzeum zelených oken) nebo Palacio de Alvor-Pombal. Poslední název odkazuje k sídlu muzea, kterým je bývalý palác hraběte Alvora, později zakoupený markýzem Pombalem. Muzeum bylo ovšem založeno na jiném místě a jeho vznik souvisel se zrušením církevních řádů a klášterů, které v Portugalsku proběhlo v roce 1833 (zkrátka zabavený majetek bylo potřeba někam „uskladnit). Proto také vznikla hned roku 1836 Academia de Bellas Artes (Akademie výtvarných umění), která schraňovala původně asi 540 obrazů, většinou nábožensky orientovaných a portugalského původu. Později přibyly exponáty ze soukromých uměleckých sbírek některých šlechtických rodů i ze sbírek královských.
Prostory Galerie však byly nevyhovující - hlavně vlhké a stísněné – a tak se občas stěhovaly. Své současné místo získaly až v roce 1881, kdy došlo k pronájmu paláce Janelas Verdes ze 17. století. Někdejší sídlo hrabat z Alvoru a pozdější majetek markýze Pombala a jeho bratra, kardinála Paula António de Carvalho e Mendonça. Portugalská vláda pak tento palác zakoupila roku 1884, a tím zde vzniklo Museu Nacional de Bellas Artes e Arqueologia (Národní muzeum výtvarného umění a archeologie). A od poloviny roku 1911 jsou sbírky rozděleny a v paláci zůstává jen samostatné muzeum Museu Nacional de Arte Antiga (Národní muzeum starověkého umění). To začal jeho nový ředitel José de Figueiredo okamžitě reformovat a orientovat k malířství. Figueiredo byl také první, kdo identifikoval autorství a význam panely polyptychu z kláštera São Vicente de Fora a 15. století (snad před r. 1470). V roce 1882 Figueiredo určil za autora Nuno Gonçalvese, v roce 1916 je nechal do muzea instalovat a ty dodnes zůstávají jedním z nejuznávanějších a nejznámějších exponátů Antigy. Někteří dokonce neváhají označit polyptych za skutečný Nr. 1. V roce 1940 se pak MNAA rozšíří ziskem prostor sousedního kláštera bosých karmelitánů (Convento das Albertas) . Muzeum tak získá zajímavé výstavní prostory, zejména v podobě barokní klášterní kaple z 18. století.
S nadsázkou můžeme dnešní muzeum Antiga označit za takové jedno hodně velké starožitnictví nebo luxusní vetešnictví (v nejlepším slova smyslu ovšem), kde najdeme umělecká díla všech možných druhů. Nejvýznamnější jsou ta, pocházející z období 15. a 16. století, a zdejší sbírky zahrnují obrazy, sochy, práce kovotepců a zlatníků, historické textilie i nábytek, grafiku nebo užité a dekorativní umění, zejména pak keramiku a porcelán. Místní však nejvýše hodnotí práce portugalských malířů, sochařů a zlatníků. I díky tomu si Antigu ročně prohlédne nějakých 125 tisíc návštěvníků, což ji řadí mezi nejnavštěvovanější státní muzea v zemi. Antiga je také právem označována za nejvýznamnější muzeem umění období od 12. do 19. století v Portugalsku. Vždyť také zdejší muzejní sbírky obsahují celkově neuvěřitelných 40 tisíc exponátů (např. 2.200 obrazů, 3.200 ks různých klenotů a prací zlatníků, 1.700 ks nábytku nebo 7.500 ks kameniny a porcelánu).
Začněme tedy malířstvím. O šesti slavných panelech od sv. Vincence a Nuno Gonçalvesovi, dvorním malíři krále Alfonse V., už zmínka byla. Další slavná domácí jména něco řeknou asi jen málokomu, takže jen uvedeme ty nejvýznamnější: Jorge Afonso, Vasco Fernandes, Gregorio Lopes, Cristovao de Figueiredo nebo z pozdějšího období Bento Coelho da Silveira či Domingos Sequeira. Mezi pracemi domácích zlatníků a kovotepců pak vyniká zejména slavná monstrance z kláštera v Belému. Evropskou malbu reprezentují např. tak významná jména jako jsou Hieronymus Bosch, Pieter Brueghel ml., Albrecht Dürer, Lucas Cranach, Jan Gossaert, Hans Holbein st., Hans Memling, Raphael, Tintoretto, Anthony van Dyck nebo Diego Velázquez. Pokud bychom měli zmínit některá konkrétní díla, tak by to mohla být například ta následující, pocházející od velkých vlámských a německých mistrů: Svatý Jeroným (Dürer), Salome (Cranach starší), Panna Marie s Ježíškem (Memling) a zejména několikrát zmíněné Pokušení svatého Antonína (Bosch). No a právě tito umělci následně silně ovlivnili i mnoho portugalských malířů.
Sbírka soch obsahuje zejména množství středověkých plastik Krista, Panny Marie a svatých, vytvořených z kamene i dřeva, a často polychromovaných. Nechybí však ani díla ze 17. a 18. století. Zajímavá je také rozhodně rozsáhlá kolekce portugalské a čínské keramiky. Na té domácí je patrný velmi výrazný vliv období dynastie Ming. Portugalská díla doplňují práce z Itálie, Nizozemí a Španělska. A mnohé jistě upoutá rovněž sbírka orientálního a afrického umění nebo nádherně vyřezávaná slonovina. Velmi cenná je také kolekce různých klenotů, tedy místo, kde vládne zejména zlato, stříbro a drahé kamení. Zde se doporučuje nepřehlédnout zejména zlatý kříž krále Sancho I., monstranci Panny Marie Betlémské a relikviář Matky Boží, který pochází ze 16. století a údajně obsahuje trn z Kristovy koruny. Mezi mnoha exponáty tzv. užitého umění jsou nejzajímavější koberce, nábytek, textilie, liturgická roucha a mitry biskupů. Většina těchto sbírkových předmětů pochází z období baroka a neoklasicismu.