Lom Modrá voda
V blízkém okolí bělokarpatské obce Komňa se nachází několik lomů, z nichž zůstal v současnosti funkční už jen ten na Bučníku. První kamenolom si severozápadně od vesnice na kopci jménem „Valy“ otevřeli bratři Špíškové v roce 1912. Kromě těžby vyvřelé horniny andezitu zde bylo nalezeno velké množství minerálů. Obzvlášť pěkné krystaly křišťálu, olivínu, křemene, ametystu, amfibolitu, grafitu, barytu, pyrytu a opálu z těchto míst jsou dodnes k vidění v Moravském muzeu v Brně.
Další lom na andezit byl jižně od něj otevřen v lokalitě Skalky (dnešní Modrá voda). Roku 1932 byla v obci dána do provozu drtička na štěrk a výrobu cementového tovaru. Po letech byly kamenolomy uzavřeny. Hlavní jámu „Modré vody“ zatopila voda a lom se brzy stal velmi populárním vycházkovým cílem.
Přístupný je z obce Komňa po žluté tur.trase (asi 1.5 km) anebo z tur.rozcestí na hřebeni pod kótou 466 m, odkud je to k němu dolů po žluté necelého půl kilometru.
Poměrně rozsáhlý areál bývalého kamenolomu se skládá z několika těžebních jam. Ta hlavní má charakter rokle zahrazené hned za vstupem jezírkem, jehož barva bohužel hrubě neladí s názvem lokality. Namísto blankytně modré hladiny totiž disponuje brčálovou zelení, z níž by sice měl radost lecjaký vodník, ale my lidé pro ni nemáme žádné pochopení – ostatně, komu z nás by se chtělo cachtat ve vodě zamořené sinicemi!
Za jezírkem se nachází suťovisko, jenže terén za ním je natolik zarosten hustou vegetací, že je téměř neprostupný. K dalším lomovým terasám, příjezdovým rampám a menším lomům údajně lesem vedou chodníky. Ty já ale nehledal, protože teď v létě, kdy bylo vše kolem beznadějně zarostlé, bych toho z celého areálu stejně moc neviděl. Stačil mi proto pohled na jezírko, jehož břeh byl z jedné strany pokryt nedávno spadlými balvany a na odkrytou skalní stěnku nad sesuvem. Kromě vyvřelého andezitu místy na svazích vidno i flyšové horniny.
Modrá voda je dnes vyhlášenou a hojně navštěvovanou lokalitou, takže se to tady za pěkného počasí lidstvem jen hemží. Před hlavní jámou s jezírkem se v řídkém lese nachází travnatá terasa využívána k táboření a piknikování.
Mne ale daleko víc oslovilo jiné místo: když jsem shora z rozcestí k Modré vodě scházel, míjel jsem po pravici svah zbrázděný dalšími lůmky, přístupnými od cesty krátkými soutěskami. Do jednoho z malých lomů jsem ze zvědavosti nakoukl a na jeho dně našel velmi pěkný plácek s velkým ohništěm, lavičkami a s dostatkem místa nejen na spaní ve spacácích, ale i na postavení stanu. Navíc se jednalo o místo velmi pěkné, intimní... a hlavně „řevuprosté“...