Loštice - kostel sv. Prokopa
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Jednolodní podélná stavba s vestavěnou kvadratickou věží. Křídla s volutami, obdélníková patrová sakristie. Presbytáž je zastropen valenou klenbou, loď pruskou klenbou. Fasáda na sakristiii má románské členění. V místě kostela nepatrné zbytky románského kostela z r. 1208, které většinou zanikly v další stavbě. Jádro kostela je pozdně gotické z 15. století, renesanční přestavba v l. 1545-60, barokní podobu získal v 18. století (1787-92). V předsíni kostela náhrobky Podštátských z Prusinovic (Prokop a manželka Anna), kteří byli majiteli Loštic v 16. století. Další náhrobky v areálu kostela.
V Lošticích na Malém náměstí stojí Kostel sv. Prokopa se zachovalým románským jádrem pravděpodobně z r. 1208. Při přestavbě na konci 17. století bylo zklenuto kněžiště a přistavěna sakristie. V letech 1787-92 byla stržena polovina původní lodi a byla vybudována nová část lodi s věží. Ke kostelu přiléhá čtyřboká kaple s oratoří v patře u severní zdi. Na opačné straně je schodišťový přístavek a čtyřboká sakristie s oratoří v patře. Románské období připomínají ve východní části obvodové zdi s typickým klasovým zdivem a červeně polychromovaná románská okna. Gotiku představuje pravoúhle zakončený presbytář a renesanci pilastrové hlavice v podkroví. V interiéru se nacházejí renesanční náhrobky Prokopa Podstatzkého z Prusínovic z r. 1560 a jeho manželky Kateřiny z r. 1564. Hlavní barokní oltář je z r. 1852 a obraz sv. Prokopa od Loštického malíře Františka Havelky z r. 1854. Zvon ve věži je od olomouckého zvonaře Franze LLenfelda z r. 1550, který zdobí reliéfy Kalvárie, Madony a symbol kráčejícího vinaře. Za pozornost stojí klasicistní korunový lustr se závěsy a girlandami z diamantově broušených skleněných čoček. U jižní zdi kostela je empírový náhrobek Rosalie Dworzakové z r. 1829 a severovýchodně kamenný klasicistní kříž z r. 1801. V nikách na jižním hlavním průčelí jsou umístěny plastiky andělů. Před kostelem je kamenný kříž a socha Panny Marie. Při obnově kostela v r. 1994 byly nalezeny románské fragmenty, které potvrzují datum stavby kostela a kostel sv. Prokopa je pravděpodobně nejstarší stavbou bývalého šumperského okresu.
Kostel svatého Prokopa ve městě Loštice byl postaven v barokním slohu v letech 1787 - 1792. Na stejném místě však stál již jeho předchůdce v roce 1208. Potvrzují to románské fragmenty, odkryté při opravě fasády v roce 1994. Kostel sv. Prokopa je tedy označován jako nejstarší zachovalá stavba okresu Šumperk.
Jedná se o jednolodní kostel s románským jádrem - zachovaly se obvodní zdi ve východní části lodi a červeně polychromovaná okna. V poslední třetině 13.století byl goticky přestavěn. Z tohoto období pochází dochovaný presbytář.
V průběhu let 1545 - 1560 došlo k renesanční přestavbě kostela. Podoba kostela z tohoto období je vyobrazena na titulním listu nejstarší městské matriky z roku 1660. Z tohoto období se dochovaly renesance pilastrové hlavice v podkroví.
Vzhled původního kostela se zcela změnil při radikální barokně - klasicistní přestavbě na konci 18. století. Původní loď a závěr se staly presbytářem a celá loď byla nově přestavěna. Staré okenní otvory byly zazděny a na severní a jižní straně závěru byla proražena pozdně barokní okna, stejná, jaká členila hlavní loď.
Hlavní barokní oltář z roku 1852 zdobí obraz sv. Prokopa z roku 1854 od loštického rodáka Františka Havelky. Sochy sv. Cyrila a Metoděje jsou v životní velikosti, jsou ze dřeva a byly vyrobeny roku 1850. Mimo hlavního oltáře jsou v kostele ještě čtyři oltáře boční.
Do zdi před vstupem do hlavní lodi kostela jsou umístěny náhrobky Prokopa Podstatského z Prusinovic (+1560), jeho manželky Kateřiny z rodu Kropáčků z Nevědomí (+1564). Prokop Podstatský z Prusínovic, sídlil na Bouzově od roku 1546 až do své smrti a byly mu poddány i Loštice. Na protější straně byl v roce 1940 při opravách kostela vsazen náhrobní kámen, který byl původně umístěn v chodbě sakristie. Jde o náhrobek dcery Zigmunda Půhončího z Předmostí z roku 1682.
Ve věži je zvon z roku 1550, který daroval Prokop Podstatský z Prusínovic. Byl vyroben v Olomouci zvonařem Franzem Illenfeldem. Zdobí jej reliéfy Kalvárie, Madony s dítětem a symbol kráčejícího vinaře.
Až do roku 1829 se nacházel kolem kostela hřbitov, který byl po tomto datu přeložen za město. Pozdně barokní přestavba byla poslední významnou stavební změnou, kterou kostel prodělal a jejíž podobu si podržel dodnes.
Před vchodem do kostela stojí klasicistní kamenný kříž z roku 1801. U jižní zdi se nachází empírový náhrobek Rosalie Dworzakové z roku 1829. V obou případech se jedná o chráněné památky.
Kostel sloužil jednotlivým církvím v tomto pořadí:
1497 - 1546 - katolíkům
1546 - 1587 - českým bratřím
1587 - 1624 - protestantům
1624 - do dneška katolíkům