Lovaň/Leuven

Téměř až do města se dostanete po dálnici E40. Město leží na řece Dijle a je správním centrem ve Vlámském regionu. Je to také město studentů – počet obyvatel se v období studia téměř zdvojnásobí. Toto město jsme navštívili při naší velké cestě do Skotska.

Městský znak – bílý pruh lemovaný červenými pruhy – dle legendy znázornňuje zakrvácené břehy řeky Dilje, kdy francký král a římský císař Arnulf zde v r. 891 porazil Vikingy. Z této doby je také první zmínka o Lovani.

V 11. a 14. století bylo město důležitým obchodním centrem, nejvýznamnějším artiklem bylo lněné plátno.

R. 1425 byla ve městě založena Katolická univerzita, která byla první univerzitou na tehdejším území Nizozemí a stále je i největší univerzitou na tomto území.

V 18. století byl ve městě založen pivovar, který město proslavuje dosud. Tehdejší pivovarnická společnost Interbrew se přejmenovala na InBev a do této společnosti patří i u nás známý pivovar Stella Artois.

Během obou světových válek utrpělo město velké škody, největší však univerzitní knihovna. Za první světové války zde shořelo velké množství knih i rukopisů, mezi nimi nejstarší známý český překlad Bible - Bible leskovecko-drážďanská.

Centrem historického jádra města je náměstí Grote Markt. Podle mapy to vypadá, že ať přijedete do města z různých stran, je vždy v blízkosti centra možnost parkování. Snad se vždy jedná o podzemní garáže pro osobní vozidla. Zkoušeli jsme do jedné zajet, ale s naším tranzitem jsme se tam nevešli. Byli jsme severovýchodně od centra a tam se nechalo parkovat i v poměrně úzkých jednosměrkách, samozřejmě i tam jsou parkovací automaty.

Ve městě jsou poměrně dobře značeny památky. Ale abych řekla pravdu, už si nepamatuji, kde přesně jsme narazili na ty první směr centrum. Možná jsme se zpočátku orientovali i podle věží. Ale určitě není problém hlavní náměstí najít. A tam to vše začíná.

Nejdřív jsme viděli a navštívili gotický kostel Sv. Petra, který byl vybudován v letech 1425-1500. Až při opravách po 2. světové válce byla nalezena pod kostelem románská krypta z 11. století. Z věže 50 metrů vysoké je možno slyšet nádhernou zvonkohru. Kostel měl mít původně 3 daleko vyšší věže, ale terén takovou váhu neunesl. Vstup do kostela je volný, platí se jen vstup do chrámové pokladnice.

V těsné blízkosti kostela nemůžete přehlédnout radnici, postavenou v letech 1439 - 1468 ve stylu brabantské pozdní gotiky - patří k nejkrásnějším stavbám svého druhu v Evropě. Hodně jsme o ní četli, moc jsme byli zvědavi, ale skutečnost předčila všechno naše očekávání. Samozřejmě i sluníčko udělalo své, ale je to něco naprosto úžasného. Radnice byla průběžně rekonstruována, nyní obsahuje i některé neogotické prvky. V průběhu druhé světové války byla poškozena, ale opět opravena. V devadesátých letech 20. století byla celá fasáda vyčištěna. Na budově je celkem 236 soch, jsou z 19. století a představují umělce, vědce, historické osobnosti a další osoby, které hrály významnou roli v historii města. V nejvyšších podlažích jsou městští radní a brabantský vévoda. Přijímací hala pochází z roku 1750, ale z vnitřní výzdoby se dochovalo málo.

Tentokrát jsme se chtěli řídit radami v průvodci Belgie, který jsme si doma zakoupili. Ten nás nasměroval do ulice Naamsestraat, kde v budově bývalé tržnice sukna ze 14. století se nyní nachází Rektorát zdejší slavné university. Ještě jsme si udělali krátkou odbočku vlevo do ulice Standockstraat k Papežské koleji, kterou založil papež Hadrián VI. v r. 1523. Ale po návratu na hlavní třídu jsme se již řídili místním značením – směr Dvůr bekyní (Groot Begijnhof).

Cesta nás vedla okolo kostela Sv. Michala, který je považován za nejvýznamnější jezuitský kostel v Belgii. Kostel je v čistém barokním slohu a řadí se údajně k největším divům v Lovani.

Z našeho pohledu je ulice Naamsestraat hlavní ulice historického centra, kde je řada skutečně zajímavých domů. Jedním z nich je i centrum umění STUK, které bylo v r. 2002 zrekonstruováno.

Ale to jsme se již dostali do Dvoru Bekyní. Je to z větší části ohrazená stará čtvrť o rozloze 3 ha, kde si od 13. století stavěly domy zbožné ženy, bekyně. Měly svůj vlastní řád, žili zvláštním, téměř řeholním způsobem života, ale měly vlastní majetek a vzájemně si pomáhaly. Poslední bekyně zemřela v roce 1988. Je to jakési městečko uprostřed města, které říčka Dijle rozděluje na dvě části. Patří k nejcennějším historickým památkám města. Je zapsán do seznamu historických amátek UNESCO. Dochováno je 72 cihlových domů, nejstarší z nich je ze 16. století. Nejstarší stavbou je kostel sv. Jana Křtitele, který byl založen r. 1305. V současné době je čtvrť zrekonstruována, spravuje ji univerzita, která v malých domcích vybudovala ubytovny pro profesory, pro studenty, ale i pro své hosty. Ačkoli všude ve městě je ruch, zde jako by stále byl zachován klid a ticho z dob dávno minulých.

Zpátky jsme se nevraceli do ulice Naamsestraat, ale vyrazili rovnoběžnou ulicí Schapenstraat okolo kláštera Zwartzusterklooster, který téměř sousedí se zdí Dvoru Bekyní. Zde už tak zajímavé stavby nebyly a když jsme vpravo zahlédly vchod do jakéhosi parku ve svahu, tak jsme toho využili a zkusili, zda projdeme na hlavní třídu. A povedlo se. Parkem jsme prošli do nějakého velkého zajímavého areálu, který se dokonce nechal projít vlevo i vpravo.

A pak už jsme raději nic dalšího nezkoušeli a stejnou cestou přes náměstí Grote Markt se vydali zpátky k autu. Sice jsme v jednom okamžiku už měli strach, že ho ve změti úzkých jednosměrek snad ani nenajdeme, ale naštěstí spleť kanálů nám jasně dala najevo, že tudy ne. A tak jsme už po chvíli z města odjížděli.

Město je to opět nádherné a my se stále utvrzujeme v tom, že by to chtělo se sem vrátit a v klidu si to vše prožít. Ale tentokrát na to bohužel čas nebyl.