Loading...
Turistické cíle • Sport a rekreace • Lázně
Pramen Dr. Šťastného – nebo občas také prodlouženým názvem Pramen MUDr. Františka Šťastného – patří k nejzajímavějším luhačovickým pramenům a býval původně nazýván Gejzír. Toto jméno získal díky tomu, že když byl v roce 1929 navrtán, tryskal až do výše 20 metrů. Tato atrakce definitivně skončila v roce 1963, kdy byl vrt poškozen. Proto musel být Pramen Dr. Šťastného v roce 1967 navrtán znovu a následně byl upraven do současné podoby. a i dnes je tento pramen svým způsobem trošku unikátem; každou zimu totiž tak nějak mizí, aby se na jaře objevil v plné kráse (prostě se horní skleněná váza v listopadu každoročně demontuje, aby nedošlo k jejímu zamrznutí, a pramen se zakryje železnou deskou).
Pramen Dr. Šťastného vyvěrá na okraji lázeňského parku, nedaleko hlavní pěší zóny (ulice dr. Veselého) a lázeňského divadla. Během sezóny je volně přístupný a slouží k pitné kůře. Má také nejvýraznější chuť. Svého času – tedy ještě před velkým g(G)ejzírem - se mu říkalo studna Janovka (tato sedmimetrová studna zde byla vykopána na počátku 20. stol.). Až poté přišel zmíněný rok 1929, 80-metrový vrt a v hloubce 37-39 metrů také k zásahu „do černého“, v tomto případě do silně proplyněné minerální vody, která má zvýšený obsah kyseliny borité, fluoru, jodu, lithia a barya. Vydatnost tohoto pramene je od roku 1990 uměle upravena na hodnotu 5 litrů za minutu, přičemž některé informační prameny tuto hodnotu ještě mylně snižují na 3 l/min.
K úpravě Gejzíru na Pramen MUDr. Františka Šťastného bylo přistoupeno proto, že se brzy po jeho výtrysku projevilo snižování vydatnosti pramenů v okolí a muselo dojít k jeho umělé regulaci. Dr. Veselý byl luhačovický rodák a významný lékař, který během II. světové války ošetřoval raněné partyzány a byl za to nacisty umučen. Posmrtně pak byl vyznamenán Československým válečným křížem a Československou medailí za chrabrost.
V charakteristice tohoto léčivého zdroje se uvádí, že se jedná o studenou přírodní, velmi silně mineralizovanou, jodovou, uhličitou, minerální vodu hydrogenuhličitano-sodného typu, která se vyznačuje také zvýšeným obsahem lithia, barya, bromidů, fluoridů a kyseliny borité.