Luhačovice – kaple Panny Marie (kaple sv. Tomáše)

Tato kaple patří svým způsobem i svým příběhem k vůbec nejzajímavějším památkám našich největších a nejznámějších moravských lázní. Aby těch nej nebylo hned na úvod málo, tak patří rovněž k těm nejtajuplnějším a také k největším i nejmenším současně. Navíc je ještě neogotickou součástí neorenesančního celku. a nejedná se jen o kapli, ale od roku 1951 rovněž o filiální kostel, u kterého se informační prameny neshodují ani na zasvěcení. Úplným klenotem je velmi často prezentovaná informace o tom, že kaple vznikla v roce 1904 a protože nevyhovovala potřebám věřícím, tak byla roku 1903 rozšířena. Kaple bývá často označována jako malá, což je ovšem pravda pouze tehdy, pokud se na ni chceme dívat jako na běžný svatostánek, ve kterém probíhají bohoslužby pro veřejnost. Celkem pěkná směsice, že ano? Ale (téměř) všechny tyto zdánlivé protimluvy a nejasnosti i všechna ta nej si zkusíme postupně vysvětlit. I když v některých případech se ani autor tohoto článku nevyhne dohadům a vlastním domněnkám …

Kaple sv. Panny Marie je od roku 1904 nedílnou součástí Augustiniánského domu v Luhačovicích. Původně se mělo jednat o „místnost“ v prvním poschodí objektu, která by sloužila pouze ubytovaným kněžím, popř. dalším hostům z řad katolických rodin. A chvíli dokonce pokoj č. 33 jako kaple opravdu fungoval. Zřejmě právě tato kaple měla být zasvěcena sv. Tomášovi, což by bylo i logické, protože celý dům patřil augustiniánům z kláštera sv. Tomáše na Starém Brně. Olomoucký arcibiskup Theodor Kohn tehdy ovšem navrhl (takže tím vlastně i rozhodl), aby kaple byla běžně přístupná i široké veřejnosti. Nová kaple měla půdorys pětiúhelníka a také jednu zásadní chybu. Věřící, stojící při bohoslužbách venku, totiž neviděli na oltář, A tak musela být přistavěna ještě ta část kaple, která je umístěna proti vchodu. Do ní byl následně umístěn hlavní oltář a najdeme ho tam i v současné době.

Tento neogotický hlavní oltář je dřevěný a zezadu jej osvětlují tři velká vitrážová okna, představující sv. Petra a Pavla, sv. Václava a sv. Ludmilu s malým Vašíkem. V dalších oknech můžeme vidět sv. Moniku, sv. Prokopa, sv. Františka Saleského a opět sv. Ludmilu. Zdi kaple zdobí unikátní malby akademického malíře Jano Köhllera s motivy poutníků z Lidečka na Pustevnách (na epištolní straně) a pouti Nivničanů ke sv. Antonínkovi (na evangelní straně), pocházející z roku 1925, a také jeho ornamenty. V boční lodi, která je vlastně původní kapli, je umístěn oltář s olejomalbou Panny Marie a Ježíškem v siluetě brněnského Augustiniánského domu. V kapli se ještě nachází další dva menší postranní oltáře a můžeme si zde také přečíst oblíbené přání, tedy „Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím“.

Kaple je opravdu klasicky neogotická sakrální stavba, charakterizovaná exteriérovým členěním s kamennými opěrnými pilíři, polygonálním závěrem, křížovou žebrovou klenbou, vstupním portálem s profilovaným ostěním a tympanonem, ve kterém je zobrazena hlava Krista se svatozáří, okny s trojlistými lomenými oblouky, sedlovým portálem do sakristie a dalšími stylovými znaky. Nad vyřezávaným dřevěným oltářem je rovněž dřevěný, plochý, strop s „lištovým“ žebrovím..

Kaple byla v roce 2010 rekonstruována a následně znovuvysvěcena. K tomuto slavnostnímu aktu byli přizváni – vzhledem ke Köhllerovým malbám velmi stylově – jak krojovaní Nivničané, tak „poutníci lidečtí“.