Lysice - prohlídka zámku

Fotografie (63)  • Foto: Franta

Vstoupit do fotogalerie (63 fotografií)

Vstoupit do fotogalerie (63 fotografií)

Panské sídlo v Lysicích nejprve bývalo vodní tvrzí a ta pak bylo přebudováno na renesanční vodní zámek. Dva vodní příkopy se zachovaly a své nepravidelné vyhlídkové plavby po nich dnes provádí miniregata elegantních vodních ptáků - labutí. Uměnímilovné návštěvníky při vstupu na první nádvoří asi mnohem víc zaujme bělostná masa zámku, jíž dali pozdější majitelé líbivější barokní podobu - jen ty poslední úpravy už byly už klasicistní – a ke skvostnému feudálnímu sídlu byla přistavěna unikátní krytá kolonáda. Zahrada a zámecké interiéry jsou v sezóně přístupny každému návštěvníku. Samozřejmě - pokud si zakoupí platný lístek...

V mém životě už třetí prohlídka lysického zámku tentokrát probíhá ve znamení pořádného kalupu: poněvadž si moje drahá polovička jeho návštěvu na poslední chvíli rozmyslela a zůstala se dál potulovat v areálu zahrady, pádím na ni sám. Mám co dělat: velká ručička se rychle blíží k celé a já ještě musím nutně na WC, nacházejícím se ve spodní části nádvoří. Pak rychle nahoru do průjezdu zakoupit bilet, v pokladně si nechávám s dovolením batoh... a když pak stojím na posledním zámeckém nádvoří (vyzdobeném arkádami a sgrafity z období renesance) a čekám na prohlídku, strnu a silně znejistím. Najednou totiž nevím, jestli jsem si před návštěvou záchodu fakticky uložil fotoaparát do zavazadla.

Ano, stařecká demence je hrozná věc – však už se mi něco podobného stalo při návštěvě hradu Šternberka, kdy jsem jiný foťák před prohlídkou odběhl na venkovní lavičce – a tak arak nazpět do pokladny zkontrolovat útroby batohu.

Hurá, je tam!

A paní za pokladnou, která mne s úsměvem pozoruje, k tomu podotkne: „A proč si jej nevezmete s sebou? Vždyť na zámku je fotografování povoleno.“

A tož znovu Hip hip Hurá... protože ono je navíc i bez jakéhokoliv poplatku!

Jakmile jsem se znovu přiřítil na poslední zámecké nádvoří, stála už před hloučkem dalších návštěvníků průvodkyně a vzápětí nás všechny uvedla do vstupní haly. Díky úvodní přednášce o historii bylo zabráněno kolapsu a mé zhuntované tělíčko se po chvilce vzpamatovalo a uvolnilo. Paní průvodkyně se nás ptá, jestli jsme si předtím na fasádě zámku nad vchodem všimnuli toho zajímavého erbu. No jak kdo – i já se o něj otřel zraky, ale pak je vrhal jinými směry – takže se dozvídám, že jsou na něm v modrém poli vymalovány dva stříbrné volské rohy, povoz a tři páry lidských rukou. Celý ten minikomiks je připomínkou toho, jak místní sedláci jednoho člena rodu Dubských zachránili před utonutím v bažině.

V místech, kde stojíme, je podlaha pokryta mozaikovou dlažbou, stěny jsou vymalovány v pompejské červeni a před námi vidíme vstupní schodiště, po kterém jsme se po připomenutí zámecké historie vydali nahoru do komnat. Schodiště podpírají napodobeniny antických sloupů hned tří typů, ale daleko zajímavější je oválný světlík ve stropě vysoko nad našimi hlavami. Díky němu totiž celý ten prostor kolem nás působí jaksi vzdušně a víc vyniká i ta iluzivní výmalba na stěnách.

Takovou raritkou lysického zámku je výskyt hned tří knihoven. První z nich připomíná spisovatelku Marii Ebner von Eschenbach, rozenou Dubskou. Bývala to prý velmi emancipovaná, vzdělaná a kultivovaná dáma a její díla ze zámeckého či vesnického prostředí jsou srovnávány s romány Boženy Němcové. Německou či rakouskou Die Grossmutter sice nenapsala, zato ale proslula mnoha trefnými aforismy. Ten nejznámější zní: Každá chytrá žena má milión přirozených nepřátel – všechny hloupé muže!

Následuje prohlídka Velkého salonu, zámecké kaple, barokní obrazárny, Dámského salonku a jiných komnat. Tady ze stropu visí tereziánský lustr, támhle zase na stěně benátské zrcadlo a kromě stylového nábytku můžeme všude obdivovat spoustu vzácného míšeńského porcelánu. Tím nejhezčím výrobkem z něj jsou načinčané hodiny. Následuje lovecká schodištní hala, čínský salónek a knihovna mořeplavce Ervína – hraběte Dubského. Tento dobrodružně založený pán obeplul v letech 1876-78 s rakouskou korvetou Ezherzog Friedrich celý svět. Hlavním cílem výpravy bylo založení osad na Borneu a reprezentace Rakousko-Uherska jako světové velmoci. Po návratu byl hrabě Ervín Dubský osobně přijat rakouským císařem.

Během plavby si psal lysický zámecký pán deník a sbíral fotografie a obrázky navštívených míst. Na zámku máme možnost vidět japonské zbraně a čínský porcelán, které na cestě sesbíral a také model korvety, na níž se plavil. Další zajímavost je technického rázu: hrabě nechal ve své pracovně zavést lodní telefon, který vedl do hraběnčiny ložnice.

Kromě toho měla hraběnka nainstalováno speciální potrubí: když se z něj vyndal špunt a fouklo se do něj, zahvízdala na jeho konci píšťalka. A pan hrabě anebo služebné hned věděli, že po nich zámecká paní asi něco chce. No a protože to prý hraběnka někdy přeháněla, začalo se říkat, že na zámku každý skáče podle toho, jak paní píská...

Tímto naše prohlídka končí a já se spolu s dalšími spokojenými návštěvníky hrnu ven na první zámecké nádvoří, kde mne kromě nepředstavitelného odpoledního vedra čeká uondaná a žíznivá manželka.

A já děkuji nebesům, že nemá o nějaké hraběnčině píšťalce ani potuchy a navíc stejně neumí pískat...

Autor: Franta

Další články autora: 3030

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli