Maria Rast am Stein u Vyššího Brodu
Turistické cíle • Poutní místo
Maria Rast am Stein, Spočinutí (Odpočinutí) Panny Marie, Panna Marie odpočívající na kamení. To vše jsou názvy pro místo, které je vzdáleno od náměstí ve Vyšším Brodě necelé dva kilometry jihozápadním směrem. Ačkoliv je to místo položené v Čechách, území dlouho obývali německy mluvící občané. Zakořeněn je tedy ten německý výraz, Maria Rast am Stein. Ten je nejčastěji používán i dnes.
Jeho poloha je na severním svahu 846 m n.m. vysokého Martínkovského vrchu. Z vyšebrodského náměstí stoupá zeleně značená turistická značka. Poslední asi jeden kilometr před samotným místem nás bude doprovázet křížová cesta. Ta byla ale postavena jako poslední z celého poutního areálu, až v roce 1898. Ještě před vstupem do lesa je lavička a za ní pár oblých balvanů. Roste tam i planý šípkový keřík. V době mé první návštěvy v červnu keřík rozkvetl svými bílorůžovými růžičkami. Ačkoliv to byl jen obyčejný šípkový keřík, růžičky upoutaly moji pozornost. A tenhle obrázek růžovobílých růžiček jsem v hlavě donesla až nahoru do poutního areálu.
A co vlastně poutní areál tvoří? Jsou to dvě kaple. Před nimi kamenná kazatelna, u které ještě nedávno stával obrovský strom s mohutnými kořeny. Teď z něho zbyl bohužel jen mohutný pařez. Pod kaplemi, pod skálou je kaple Božího hrobu. Od Božího hrobu pak dolů podél skal vedou kamenné schody k ruině bývalého hostince, kde bylo při poutích čepováno klášterní vyšebrodské pivo.
Poutní místo je poměrně mladé. Středem zájmu zde byl kámen, na kterém měla odpočívat Matka Boží se svým synem. Až roku 1844 úředník z Vyššího Brodu se svým synem sem pověsili obrázek Panny Marie Sněžné. Dalším letopočtem je rok 1887. To sedm pasáčků postavilo nad kamenem improvizovanou kapličku, kterou vyzdobili svatými obrázky. Téhož roku navštívil místo vyšebrodský opat Leopold Vackář (Wackarž), který rozhodl o stavbě zděného kostelíka. Ten byl postaven vedle provizorní kaple nad kamenem a vysvěcen byl roku 1888. Na oltáři je obraz Panny Marie s Ježíškem na klíně, jak sedí v důlku na zdejším kameni. Rám obrazu je orámován obloukem z bílých květů, růžiček.
Původní provizorní kapli, kterou nad kamenem postavila skupina pasáčků, nahradila zděná kaple v roce 1890. Samotný kámen je obezděn kaplí v novorománském a novogotickém slohu. K této části je přistavěna podlouhlá chodba, na jejíž stěnách visí obrazy Panny Marie a Ježíše Krista. Na kámen v místě, kde je důlek, který vyseděla odpočívající Panna Marie, je připevněna socha Panny Marie s Ježíškem v životní velikosti. Je orámována obloukem ozdobeným bílými a červenými květy.
A tady se vracím k růžičkám, které jsem viděla u lavičky při stoupání po křížové cestě. Připomněly se mi, když jsem viděla oltářní obraz v kapli, který je orámován bílými růžičkami. Růže byla posvátnou květinou v mnoha kulturách. Růže je symbolem lásky, krásy, dokonalosti, osvícení, tajemství. Představuje i božské ženství, mateřství. A proto také křesťanství přijalo růži jako symbol Panny Marie. Mystická růže, tak se také někdy říká Panně Marii. Šípková růže se objevuje v mariánských legendách o zjevení Panny Marie.
V době postavení kaplí, na přelomu 19. a 20.století a na počátku 20. století se sem konaly poutě, kterých se účastnily i tisíce poutníků. V čele průvodu šly dívky, které nesly květiny a sošku Panny Marie Sněžné. Probíhaly oslavy ženské energie, pečujícího mateřství, jemné léčivé síly. Byly samozřejmě zabalené do křesťanského hávu a předmětem kultu byla soška Panny Marie Sněžné.
Celý poutní areál působí jemně, léčivě i meditačně. Nejsilnějším místem je však samozřejmě samotný kámen. Kámen je tzv. aktilitem, tedy „zářícím kamenem“. Kamenem, který umí vytvářet svou vlastní sílu schopností svých krystalů a vyzařuje ji do okolí. (z knihy Kamenný svět, autoři Kozák, Bartl, Holečková). Bohužel je kaple, ve které se kámen nachází, běžně návštvěvníkům nepřístupná. A tedy ta největší síla je skryta. Klíče se ale dají vypůjčit a kámen navštívit.