Masarykova studánka pod Zvičinou

Zdejší prameny na vrstevních puklinách břidlicových hornin byly známé již ve středověku, kdy k nim chodili pro vodu z celého širého okolí, protože nevyschly ani v těch nejsušších obdobích. Svého času se o nich dokonce mluvilo jako o léčivých, což se však nikdy vědecky nepotvrdilo. K jejich úpravě však došlo až po vzniku ČSR, a to v rámci různých půtek mezi místními obyvateli na zdejší německo-české jazykové hranici, resp. jako součást nově zamýšlené Masarykovy stezky z Hořic přes Miletín na Zvičinu, jejíž stavbu měl původně realizovat hořický okres a od KČST na ni obdržel subvenci ve výši 500 Kč, aby vše nakonec dopadlo jinak.

Tehdy byla upravena část pramen doprovázejících skalních bloků a k nim přidaného pískovce v draka, který má ze své sluje hlídat tento vodní zdroj (oficiálně byla plastika nazvána jako "Drak hlídá živé vody"). Jeho autorem je akademický sochař a profesor Státní průmyslové školy sochařské a kamenické v Hořicích Václav Suchomel, jenž ho zřídil v roce 1923, i když vše vzniklo péčí Klubu čs. turistů v Hořicích. Rovněž návrh studánky byl zhotoven tímto umělcem, který roku 1921 vytvořil jeho model a následně přímo detail Masarykovy studánky pod Zvičinou, jenž byl zhotoven v pískovci v dílnách výše jmenované odborné školy, jejíž žáci se postarali např. o umělecké obložení drenážním potrubím podchycené trojice pramenů, jak to naplánoval a řídil hořický civilní geometr Ing. Bedřich Kotek a realizoval třebihošťský zedník Emanuel Jerie z čp. 13.

Hned po jejím vybudování v současném vzhledu a slavnostním předání k veřejnému užívání 7. října 1923 (viz https://rekreation.cz/wp-content/uploads/2013/11/Masarykova-studánka.pdf a http://tg-masaryk.cz/mapa/index.jsp?id=57&misto=Masarykova-studanka-a-turisticka-stezka) byla Klubem čs. turistů propagována, i když s jejím pojmenováním musel dát souhlas prezident T. G. Masaryk, jenž se vzhledem k tehdejší době většině podobných věcí nebránil, i když mu to mnohdy nebylo milé, jak se staví různé pomníky ještě žijící a ve funkci působící hlavě státu. Dokladem budiž zmínka v knize "Průvodce po Československé republice. I. část. Země česká. IV. svazek. Severní a severovýchodní Čechy", kterou sepsal Dr. Bohuslav Lázňovský:

"Vycházky. A. ZVIČINA (671 m): Z Bílé Třemešné od žst. za 30 min. po č. zn. přijdeme do Lázní u studně Mariánské. Ls. s H. (80 p.), tel. č. 4 Třemešná, el. osvět., vanové lázně, veranda, vyhlídka na Krkonoše, středisko zim. sportů, koupaliště. Na poloviční cestě k lázním je lyžařský můstek a na cestě ke Zvičině je Masarykova studánka (KČST) od prof. Suchomela (drak hlídá živé vody). Od Lázní u studně Mariánské za 40 min. přijdeme na vrchol Zvičiny, kde jest kostelík sv. Jana Nepom. z r. 1707 a Raisova chata KČST. (4 p., telef. č. 7. Bílá Třemešná) a Rz. (velký dalekohled). Přehlédnemre 1/3 Čech. Na chatě deska spisovatele K. V. Raise a uvnitř chaty jeho relief. R. 1928 vystavena byla na vrchol silnice, způsobilá i pro automobily."

Propagace však nastala i na výstavnické bázi, neboť mramorová miniatura studánky byla v roce 1923 prezentována na jarním pražském vzorkovém veletrhu v oddělení turistika a lázeňství. V letech 1938-1945 byla tato část lesa, náležející Josefu Šormovi z čp. 24, přivtělena k Třetí říši, takže došlo k její částečné devastaci, ale ta byla následně opravena a všechny neblahé zásahy pomalu úplně zmizely. V mnoha materiálech se hovoří o tom, že právě během německé okupace měl drak ze studánky přijít o ocas, ale podle všech nepřímých důkazů k tomu muselo dojít ještě v době, kdy výše zmíněná místa náležela ještě k Československu a jednoznačně nemůžeme identifikovat ani onoho vandala. Zda šlo o pouhou čísi zlovůli, nebo se v tomto útoku projevily již vygradované německo-české spory, tak to rovněž nemůžeme nezávisle zhodnotit. Ale pokud by byl dílem henleinovských bojůvek, tak by spíše celá studánka byla zničena a zejména by byl hrubě odtesán její název.

Ničivým útokům se studánka nevyhnula ani v pozdějších letech, kdy opět přišel drak o ocas a další její části byly různě poškozeny či znečištěny. Jak to tak bývá, když se nějaké umělecké dílo nachází daleko od lidí, navíc v lesním zátiší a přítmí, tak jako kdyby přímo zvalo některé nenechavé a ničitelské ruce. Přesto i dnes tato místa vypadají relativně v původním stavu a podle barevného nátěru očí, jazyka či drápů je vidět, že nejsou některým jedno. Jen dobře, že jsou stále lidé, kterým nedá osud odkazu našich předků spát! Natož, když studánka oslavila v loňském roce již své stoleté výročí existence (viz http://www.kl.kralovedvorsko.cz/historie/masarykova-draci-studanka-pod-zvicinou-slavi-100-let.html). Aktuální informace o ní lze nalézt i zde: https://www.estudanky.eu/419-masarykova-studanka.