Masarykovy sady v Josefově

Na západní straně josefovské pevnosti na návrší levého břehu řeky Labe se dříve nalézala prostora o výměře skoro 60 jiter, která kvůli svému kamenitému povrchu nemohla být nijak obdělávána, a tak již od zřízení pevnosti v roce 1787 byla používána jako cvičiště vojska. Stával tu také panský ovčín čp. 86 a v místech, kde se nachází první kolo sadů, byl též 3. prosince 1783 popraven pro velezradu tesařský polír Ignác Pabl z Pardubic, jehož tělo viselo na šibenici až do 21. února následujícího roku, kdy bylo pochováno smiřickým pohodným.

Teprve roku 1825 bylo toto místo přičiněním a vedením v Josefově velícího brigádníka (tehdejší označení pro velitele brigády) a generálmajora Jana Mayera z Heldensfeldu proměněno v sady anglického stylu. Tehdy zde vojáci vysázeli rozličné domácí i cizokrajné dřeviny a stromy, k nimž přibyly následně různá sedátka a besídky, které přinášely procházejícím se příjemný odpočinek.

Uprostřed se na nejvyšším místě návrší nalézalo velké, okrouhlé a červeným plechem kryté odpočívadlo, z něhož byla návštěvníkům dopřávána daleká vyhlídka do okolí na jih, západ a sever. Pod touto výšinou býval kolotoč a letní hostinec s více pokoji, který byl vyhlášen nejen svojí kuchyní, ale též dobrou obsluhou. Tyto sady byly časem stále přiváženou dobrou zeminou vylepšovány. Na paměť a z vděčnosti k dobročinnému zakladateli obdržely jméno „sady Mayerovy“, i když paralelně byl využíván též název „Důstojnické sady“. O jejich založení napsal Cyrill Štěrba ve svém díle „Z pamětí města Josefova“ toto:

„V téže době byl velícím generálem v Josefově brigádník Jan Meyer z Heldensfeldu. Podle myšlenky, již chtěl v život uvésti, soudíme, že byl milovníkem přírodních krás a zejména stromoví. Těžce na srdci mu ležela pustina na levém břehu labském, kdež druhdy stály některé chalupy osadníků plesských a panský ovčín. Uvažoval o tom, jak pěkně by se vyjímala plocha tato stromovím a keři posázená a v park upravená. Jeho tužby našly ohlasu v řadách občanstva zdejšího.

Sešly se dobrovolné dary peněžní, okolní venkované darovali keře a stromky a velmi mnozí opatřili povozy dobré hlíny. Důstojnictvo posádky přispělo peněžitým darem a mužstvo pracovalo na zřízení sadů. Roku 1825 sady už byly založeny. Připojen ještě domek zahradníkův a přístřeší pro hudbu. Místo pojmenováno Mayerovy sady. Je to utěšený koutek v blízkosti města. Jmenuje se dnes sady Masarykovy a doznalo mnoho změn vnitřních. Když v máji zavane lásky čas, mnohé srdce rozezvučívá se tu ve sladkou píseň nesmrtelného a mocného citu. My staří ve vůni šeříku a pod kvetoucími kaštany už jenom vzpomínáme a nechtíce rušit..., obdivujeme krásné panorama Krkonoš. - Zakladatel Meyer, kdyby živ byl, díval by se jistě s námi.“

V roce 1827 zde byla pohřbena Kátinka Borzagová, oběť nešťastné lásky mezi ní a poručíkem Famagollim. Připomíná ji tu pískovcový náhrobek ve tvaru nízkého obelisku na okoseném soklu s nápisem: „KATCHENS RUHE 1827“, který je památkově chráněn od 6. března 1964. Další památkou je obelisk knížete Karla de Ligne z roku 1796, který byl původně umístěn na tzv. ostrově v Langewitzově aleji a k jeho poslední opravě došlo v roce 1999. Nedaleko něj se nachází smírčí kříž latinského typu, na jehož čelní straně je vyrytý hrot kopí v rameni nad křížením a pod křížením ramen sekyrka. Dalším doplňkem Masarykových sadů bývala ještě empírová váza s nápisem: „L'AMOUR“, v dolní polovině s píšťalami a dvojicí maskaronů, držících v tlamách konce girland, z 2. desetiletí 19. století, která byla odcizena 5. března 2005 a o 10 let později nahrazena kopií.

Nejvýznamnější bod parku - pomník T. G. Masaryka - byl v parku odhalen 28. října 1926 a autorem busty byla Marie Kulhánková z Hořic. To již byly pojmenovány po prvním československém prezidentovi i tyto sady. V roce 1940 byla busta z nařízení okresního úřadu sejmuta, uschována a již v květnu 1945 opět slavnostně navrácena na své místo. Teprve roku 1953 byla hlava busty poškozena, svržena do Labe a po štastné záchraně strávila dlouhá léta v ruzných úkrytech. Náhodně byla objevena díky akademickému sochaři Petru Novákovi a nyní je její originál v městském muzeu v Jaroměři. Na prázdný postavec pak byla umístěna v roce 1994 nová busta od téhož autora.

Závěrem ještě dodejme, že díky těmto sadům, jež se od roku 1918 jmenovaly jako Masarykovy, za německé okupace jako Hindenburg-Anlagen, v letech 1945-1949 opět jako Masarykovy a během komunistického režimu jako Sady míru, se dostal k soudu též zdejší redaktor Pavel Albieri (vlastním jménem Jan Mucek), který ve svém článku „Tak zvaný vojenský sad v Josefově“, vyšlém v Ratiboru 16. května 1885, zkritizoval důstojnický sbor josefovské posádky a obvinil ho z nevděčnosti, nepohostinnosti a hrubosti vůči civilním návštěvníkům sadů. Ten si to nenechal líbit a pohnal tohoto novináře k soudu. U něj však byl Albieri v obou bodech obžaloby osvobozen, neboť uvedená kritika byla na místě.