Město Libavá-drobné památky

Obec Město Libavá s 585(2005) obyvateli se nachází v Nízkém Jeseníku, 12 km jihovýchodně od Moravského Berouna, ve Vojenském výcvikovém prostoru Libavá a je největší zdosud existujících obcí, tvořících jeho místní části. Název Město Libavá(něm. Stadt Liebau) dostaly sloučené obce Libavá-Město se samotou Magdalenský Mlýn(Magdalenenmühle) a Libavá-Předměstí vr. 1897, se kterými se vr. 1903 sloučila, již stavebně spojená obec Dřemovice(Dremsdorf).

Podle listin z r. 1203 a 1215, ve kterých je ohraničován střelenský les, který daroval markrabě Vladislav Jindřich klášteru Hradisko, je uveden Libavský potok „Luboska aqua", lze předpokládat vznik vsi Libavá někdy ve 12. stol. V pol. 13. stol. daroval ves Lubovia děkan olomoucké kapituly Budislav kapitule olomoucké. První zpráva o existenci města Libavá, které vzniklo v pol. 13.stol. vedle vsi Libavá je v listině zr. 1301, ve které olomoucký kanovník Theodorich z Fulštejna daroval svému sluhovi Konrádovi les, aby jej vymýtil a založil ves jménem Steinbach podle hlubčického práva a jako svědkové byli Chunradus advocatus in Lubavia...., měšťané z Libavé, přitom se uvádí také libavská rychta. Po smrti Theodoricha z Fulštejna v r. 1320 přešel jeho majetek a s ním i Libavá zpět 2/3 kapitule a 1/3 biskupovi. Od r. 1323 spravoval Libavou(Lobouia) biskup Konrád I. Na konci 14. stol. držel Libavou zástavou od biskupa Jana(zvaného Mráz) král Zikmund, který ji v r. 1400 zastavil svému kastelánu Jurkovi Messenbeckovi z Arvy a zastavována byla i v dalších létech. V r.1504 potvrdil biskup Stanislav Libavé ztracené privilegium hlubčické a přidal odúmrt a týdenní trh. Ferdinand I. udělil v r. 1546 městu právo dvou jarmarků a výročního trhu. Zadluženou dědičnou rychtu biskup Marek nechal v r. 1560 obsadit a prodal městské radě. V r. 1562 městské radě koupi dědičné rychty potvrdil a v r. 1564 udělil městu dobytčí jarmark. Přestože byla Libavá vlastnictvím olomoucké kapituly, převážná část obyvatelstva se hlásila v 16. stol. k protestantismu a v r. 1563 zde byla i luterská fara. Farní kostel Povýšení sv. Kříže je staršího založení, ale přímé zprávy o něm jsou až z r. 1528, nestarší zvon má však letopočet 1505. Zchátralý kostel byl v letech 1662-1666 nahrazen novým kostelem, postaveným stavebním mistrem Petrem Schüllerem z Olomouce. Vnitřek kostela byl vybavován v průběhu 17. až počátkem 19. stol. Řezbařskou práci na kazatelně a oltáři provedl Ferdinand Lichta z Opavy na začátku 19. stol. Kostel v letech 1817, 1841 1862 vyhořel a byl vždy opět obnoven. Biskup Stanislav potvrdil v r. 1581 Libavským privilegia a osvobodil je od robot. Ke konci 16. stol. řádila v okolí Olomouce i Olomouci morová nákaza a někteří významní olomoučané se tak v r. 1584, se svolením biskupa Pavlovského ubytovali na libavské radnici. Kardinál Dietrichštejn potvrdil v r. 1612 městu a vsím na panství privilegia a r. 1629 udělil městu nový znak a právo pečetit červeným voskem. Přesto, že se libavští zůčastnili v r. 1619 českého odboje proti Feridnandovi II. a své vrchnosti, kardinál Dietrichštejn jim jejich viny odpustil, protože utrpěli válkou mnoho škod a všechna práva jim v r. 1629 potvrdil.

Počátkem 18 stol. se na Libavsko rozšířil Vampyrismus. V roce 1701 bylo vykopáno a spáleno několik dětí a starých žen ve Velké Střelné, Čermné, Heroltovicích a Libavé. V dubnu 1708 poddaní z celého libavského panství vyváželi i hlínu z vykopaných hrobů, do níž se již nemohlo pohřbívat, sypali ji do řeky a hroby zasypávali kamením. Bylo exhumováno asi třiatřicet mrtvých, mezi nimi bylo mnoho dětí, všichni byli katem spáleni u Maklova mlýna a popel vysypán do řeky Bystřice. Noční zjevení se opakovala v roce 1714 v Libavé a ve Staré Vodě. Tyto události vyvolaly velké vzrušení mezi poutníky na Starou Vodu, referovali o tom ve svých domovech, až se o tom dozvěděli ve Vídni i Římě. Roku 1717 se konzistoř dotazovala „ zda nepokoje a tělesné tlaky nejsou přirozeného původu nebo vylhané představivosti", ale nakonec vždy ustoupila veřejnému tlaku a dala svolení k předání mrtvol katovi. Sama libavská obec údajně roku 1732 poslala úřední přípis různým akademiím a univerzitám se žádostí o pomoc, protože město prý bylo znepokojováno nebožtíky.

V r. 1749 bylo v Libavé 26 právovárečných domů, 38 domů s pozemky a 86 domů bez pozemků. V r. 1837 bylo v Libavé 10 cechů s 200 řemeslníků. Varhanáři z Libavé stavěli varhany po celé monarchii a pokrývačskou břidlicí z libavska byly zastřešeny důležité budovy v Olomouci, Bratislavě, Vídni i dalších městech. Byla zde již od 17.stol. cihelna, doplněna později vápenkou, na Libavském potoce Horní a Dolní mlýn a třetí Maklův mlýn u řeky Bystřice a také 2 větrné mlýny. V letech 1850-1939 bylo Město Libavá sídlem okresního soudu. Okres měl v r. 1900 268 km čtverečných, 22 politických obcí, 23 katastrálních obcí a 17 613 obyvatel, z toho 14 čechů, 17 542 němců. Město Libavá mělo 281 domů a 2483 obyvatel. V Libavé bylo 9 hostinců, 4 hotely, 2 záložny a 2 spořitelny, pojišťovna, pošta, telegraf, četnická stanice, věznice, berní úřad, důchodový kontrolní orgán a 4 autodopravci, okresní silniční výbor, okresní stravovna, 2 lékaři(od 1900), 2 porodní babičky,zvěrolékař(od 1900), městská nemocnice(od 1900), lékárna(od 1900) a okresní nemocenská pokladna(od 1900), koupaliště, kino (od 1924), Městská knihovna a chudobinec. Vyráběly se tu hedvábné stuhy(od 1815), hračky(od 1924), umělá hnojiva(od 1930), lihoviny(od 1883), sodové vody(od 1911). Byla tu tírna lnu(od 1904), parní pila(od 1892), pivovar(od 1911), strojírna(od 1930), mlékárna(od 1897) a chovatelské(od 1897), lnářské(od 1904) družstvo. Německou obecnou školu měla Libavá od r. 1853, měšťanskou od r. 1901, živnostenskou pokračovací od r. 1887.

R. 1914 koupila od biskupa libavský statek olomoucká kapitula. Po vybudování Vojenského výcvikového prostoru Libavá bylo od r. 1955 Město Libavá sídlem vojenského újezdu Libavá a v Libavé a jejím okolí byla vybudována velká kasárna, rozšířena po r. 1968 Sovětskou armádou. V horní části zbytku náměstí je pomník 53 PTP praporu, které zde sloužil. Z pěkné kašny na náměstí zůstala jen vana. Většina drobných památek byla zničena. Při silnici na Starou Vodu je železný kříž. V dolní části na Libavském potoce je památkově chráněný kamenný most.

Dřemovice se připomínají v r. 1456 v libavské zástavní listině biskupa Bohuše ze Zvole. R. 1581 se tu uvádí zákupní rychta. V r. 1641 měli 16 domů. Od r. 1900 továrna na hedvábné zboží Edmund Karst. V Dřemovicích byla od r. 1920 Zemská odborná zemědělská škola, kterou v letech 1920-28 vychodilo celkem 132 žáků. Od r. 1903 se staly součástí Města Libavé.