Městská hora v Berouně

Kdo zná trochu Beroun, tak si ho neumí představit bez jedné z místních lokalit, a to kopce, jenž je dnes zvaný jako Městská hora. Nachází se západně od centra města a jedná se o vrch, který je de facto složen mixem svrchněordovických drob, pískovců, prachovců a jílovitých břidlic, jež severním směrem přechází ve svrchněordovické černošedé jílovité břidlice, jinak je jeho okolí zbudované z pestrého kvartérního kamenitého až hlinitokamenitého sedimentu. V nejvyšší části pak dosahuje 295,3 m n. m.

Svoje pojmenování nese již od dob, kdy se Beroun stal královským městem na bývalých gruntech tetínského královského statku a poprvé byl zmíněn v listině krále Přemysla Otakara II. z 25. června 1265, což můžeme vidět v řadě mapových děl, ať již jde o stabilní katastr z roku 1840, nebo jeho reambulaci z roku 1876 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_204_9), kde se vyskytuje ještě německý název "Der Stadtberg". Naopak v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a v jeho rektifikaci z let 1780-1783 po něm není památky (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c123).

Stejně jako všude, tak i zde se nacházel původně les, patřící místní vrchnosti i církvi (od toho se někdy kopci říkalo Kněží hora - Mons plebani). Avšak v průběhu staletí byl několikrát povrch kopce pozměněn, a to nejspíše již v období keltského osídlení, ale nejvíce v době mladohradištní, na níž se zde našla řada památek. Později zde měla stávat čtyřhranná bašta, jež měla spadnout roku 1510 a k její obnově se zdejší měšťanstvo neodhodlalo. Díky lidské činnosti i přírodním živlům přišel o většinu lesního masivu, takže koncem 18. století byl vrch prakticky holý. Část jeho slunných strání sloužila k zakládání vinohradů, kterých bylo v roce 1618 při celém městě 45, a to o celkové výměře 80 korců. Posléze se zde objevily navíc sady, štěpnice i políčka, ale nějaký čas tu těžili hlínu také berounští hrnčíři. Vedle toho musíme zmínit, že kopce využívali v dobách obležení a dobývání různí válečníci, ať již šlo o období husitských bouří, nebo třicetileté války. Někdy se na něm naopak místní před nimi ukrývali, stejně tak jako před častými povodněmi, které soužily celé okolí.

Na přelomu 18. a 19. století se staly populárními vycházky a vyjížďky do přírody, jež vyvrcholily organizovanou turistikou, i když zprvu byl vrch zčásti porostlý zdivočelým porostem z listnáčů a nízkých křovin. Jelikož byla Městská hora, zvaná i jako Hora, velkou a berounským měšťanům blízkou dominantou, tak se na ni začalo brzy mířit, ať již v rámci různých spolků, nebo během školních exkurzí. Z tohoto důvodu bylo přikročeno k její úpravě, která se stala prvním úkolem v roce 1876 vzniklého Okrašlovacího spolku (viz https://www.atlasceska.cz/pamatky/rozhledna-mestska-hora-v-beroune-19651), u jehož počátků stál c. k. setník auditor ve výslužbě a člen městského zastupitelstva Karel Chvála. Této věci předcházelo vysazení několika lip, jež provedl Jan Nechanický kolem roku 1870, ale řádné zalesnění bylo provedeno až v roce 1879. Tehdy vyšla výsadba borovic, smrků, dubů, jasanů, modřínů, lip, bříz, akátů a vybudování dřevěných, kamenných a železných lavic rovných 600 zlatých. V letech 1880-1883 bylo navíc zalesněno původní piaristické pole na úpatí kopce a došlo ke zřízení nových a pohodlnějších stezek, které nebyly tak příkré a křivolaké jako v dřívějších dobách. K procházkám na ni pak zvala řada rozličných průvodců. Jako příklad jmenujme "Průvodce po Berouně a okolí" od Pavla Papáčka z roku 1895, v němž můžeme najít následující:

"Městská hora. Na Městskou horu (výška 291 m) jdeme okolo východního rohu budovy školní na Plzeňském předměstí. Serpentinami vystoupíme (za 10 minut) k domu a letnímu hostinci p. Vybrala, (pivo, sýr, salámy a j.). Již ze zahrádky a verandy při domě pěkná vyhlídka, pěknější s vrcholu Městské hory několik kroků za restaurací.

Severní svah Městské hory zalesněn jest nákladem okrašlovacího spolku v Berouně. Při pěkně upravených stezkách dřevěné a kamenné lavičky zvou k odpočinku. Na jižním svahu patřícím soukromníkům, jsou malá políčka. Na vrcholu stávala kdysi malá tvrz, po níž není ani stopy. Sejíti možno buďto na západní straně do ulice Sadové nebo na severovýchodě do Hlinek a k úvěrnímu ústavu.

Vyhlídka. Na Městské hoře není, bohužel, místa, s něhož bylo by lze celý obzor přehlednouti. K straně východní, na Beroun, údolí Berounky, na údolí, jímž přes Vráž ku Praze silnice se vine, na statek Veselou a Herynky nejlépe viděti s lavičky na východním cípu Městské hory, anebo z verandy zahradního hostince p. Vybralova. Ostatek přehledneme s temene vrchu za hostincem právě jmenovaným, ač i tu nutno stanovisko několikráte změniti. Směrem jihovýchodním pod kopcem Ratinkou leží nádraží, za ním na kopci viděti Tetín, od něho v pravo kopec Damil, za oběma Kodské lesy a v zadu v modravé dálce hřbet Brdský. Přímo na jihu vesnice Jarov, nad ní Dlouhá hora, poněkud v pravo Kosov, pod ním Králův Dvůr, Karlo-Emilova huť. Údolí Litavky na jedné straně střeže Koukolova hora, na druhé táhlý Knihov. Úžlabím mezi oběma vidíme k Hořovicům a k Jivině. V pravo od Knihova leží hředelský Plešivec, Vraní skála a Dubiny. Kopce Zahořanské, Děd s rozhlednou, Drábov, Ostrý, Plešivec uzavírají obzor na straně západní, sev. západní a severní."

Vzhledem ke všemu zmíněnému se pak objevila též v řadě literárních děl, např. v "Drašarovi. Románu kněze buditele" od Terézy Novákové. Velkou změnou se pak stala výstavba městského vodovodu a vodojemu od února 1935, na který byla realizační firmou Jelínek a synové, inženýři stavební a stavitelé v Berouně, navržena a nastavěna železobetonová rozhledna (koncem meziválečného období a za německé okupace sloužila jako pozorovatelna CPO), otevřená pak 12. dubna 1936, o níž se však v pozdějších obdobích mnoho nestaralo, pokud nepočítáme vztyčení mohutné rudé hvězdy, takže musela být uzavřena v 70. letech 20. století, aby byla zrekonstruována a znovuotevřena 10. září 1999. Rovněž její okolí bylo předěláno na lesopark s dětským hřištěm s 44 m dlouhým skluzavkovým tubusem z roku 2022 (viz https://mestskahoraberoun.cityupgrade.cz/historie-lokality/) a medvědáriem z roku 2000 (viz https://www.mesto-beroun.cz/tourist/free-time-1/38-mestska-hora-0_543.html).

Na závěr ještě dodejme, že z Městské hory shlíželi na město různí výtvarní umělci, z nichž třeba jmenovat: C. Horsta s jeho pohledem na město z období kolem roku 1820, J. Zwettlera s jeho litografií města ze 40. let 19. století, V. Kandlera s jeho mědirytinou berounských hradeb a Plzeňské brány z 1. poloviny 19. století, malíře Petra Perglera, který zde v roce 1817 maloval pohled na Beroun či Adolfa Liebschera a jeho ilustrace z roku 1857. Sama hora se pak poprvé objevila na pohledu od Jana Willenberga, jenž vyšel v Paprockého "Diadochu" roku 1602.