Milotice – kostel Všech svatých a sochařská galerie na ohradní zdi

Téměř dvoutisícová obec Milotice, nacházející se na Hodonínsku, se může – mimo jiné – pochlubit pozoruhodným raně barokním kostelem Všech svatých, který byl na místě staršího kamenného gotického kostela v centru obce postaven v letech 1697-1701. Ještě zajímavější než samotný kostel je však ohradní zeď, která celý kostelní areál ohraničuje a která byla dobudována v letech 1702 až 1703. Tehdy se ovšem kolem kostela ještě rozkládal hřbitov, na kterém stála také menší kostnice. Ani kostel však nemůžeme podceňovat; autor jeho plánů je sice neznámý, ale některé informační prameny zmiňují v této souvislosti slavného barokního stavitele Jana Křtitele Ernu, který převážně na jižní Moravě působil a který je podepsán pod podobou významných staveb typu Lednicko-valtický areál, klášter Rajhrad nebo kostely a mariánský sloup v Brně. V každém případě je tento kostel kulturní památkou a ohradní zeď se dokonce honosí označením KP I. kategorie.

A to neměl milotický kostel rozhodně lehký „start do života“. Nejprve byl poškozen v roce 1705 při vpádu uherských kuruců, a poté při velkém požáru v roce 1807, při kterém shořela celá věž, dnes vysoká 36 metrů. Současná podoba tohoto svatostánku tak odpovídá úpravám z roku 1890. Také interiér kostela byl dokončen až v II. polovině 18. století a na jeho podobě se podíleli mnozí významní – převážně brněnští - umělci své doby, např. sochař Ondřej Schweigl, s jehož dílem se setkáme i na sochařské výzdobě ohradní zdi, malíři Josef Tadeáš Rotter nebo Josef Stern, autor oltářního obrazu Všech svatých i zobrazení sv. Jana Nepomuckého a sv. Bartoloměje, a štukatér i řezbář Ondřej Bleiberger. Chrámový interiér zdobí celkem šest oltářů, z toho pět barokních (Všech svatých, Nejsvětější Trojice, sv. Jana Nepomuckého, sv. Bartoloměje, Panny Marie Bolestné) a jeden empírový (sv. Kříže).

Milotický kostel je jednolodní, podélně orientovanou, stavbou, zaklenutou valenou klenbou s nadokenními výsečemi. Presbytář je zakončen trojboce a je od lodi odsazen. Přiléhá k němu sakristie s oratoří. Před západní průčelí kostela předstupuje hranolovitá věž a fasáda kostela je členěna pilastry. V průčelních nikách můžeme vidět sochy sv. Josefa a Panny Marie, pocházející z poloviny 19. století a nad portálem sochu sv. Medarda ze stejného období. Dnešní věž s cibulovitou střechou s lucernou z roku 1911 odpovídá původnímu vzhledu z roku 1701. Součástí věže jsou tři zvony; nejstarší Panna Marie (r. 1817), sv. Antonín se sv. Cyrilem a Metodějem (r. 1968). Tuto trojici doplňuje v sanktusníku umístěný Umíráček (r. 1999). Vnitřní mobiliář kostela zůstal převážně barokní nebo rokokový. Hlavní oltář s architekturou z umělého mramoru zdobí rovněž sochy u svatostánku a vidět zde můžeme rovněž sochy sv. Barbory a sv.Kateřiny z dílny Ondřeje Schweigla. V interiéru najdeme také panskou oratoř nebo Kazatelnu a křtitelnici s řezbou Křtu Páně, pocházející také ze Schweiglovy dílny. Varhanní stroj firmy Tuček „sídlí“ od roku 1927 ve staré barokní skříni, zdobené sedmi anděly, hrajícími na harfu, kytaru, housle a tympány. Pod kostelem se nachází hrobka rodu Serenyiů z roku 1841, ve které je uloženo celkem šest rakví.

Za samostatnou zmínku stojí barokní ohradní hřbitovní zeď (hřbitov u kostela byl zrušen už roku 1787), považovaná za ojedinělou stavbu svého druhu v celé střední Evropě. Na zdi můžeme vidět sochy Ondřeje Schweigla (sv. Josef, sv. Jan Nepomucký, sv. Anna a sv. Jan Křtitel) a neznámého mistra, který zpracovával bílý kaisersteinský pískovec, působící dojmem mramoru (sv. Florián, sv. Vendelín, Sv. Isidor a Kalvárie). Některé informační prameny ovšem připisují část Schweiglových děl sochaři slezského původu Josefu Leonardovi Weberovi. Tato ohradní zeď vznikla až po zrušení hřbitova, je rozčleněna hranolovými pilíři a na západní straně prolomena vstupní bránou. Právě na zmíněných pilířích jsou umístěny barokní sochy svatých. Udává se, že sv. Anna, sv. Josef a sv. Vendelín jsou z 60. let 18. století, sv. Jan Nepomucký ze 40. let 18. století a sv. Libor, který sem byl přemístěn z Dubňan z 30. let 18. století. Sousoší Malé Kalvárie, sv. Florian, sv. Hubert a sv. Jan Křtitel pak pocházejí z poloviny 18. století.

Pozoruhodnou sochařskou galerii na ohradní zdi si můžeme bez problémů prohlédnout kdykoliv, interiér kostela Všech svatých však zůstane návštěvníky Milotic většinou neshlédnut, protože do kostela se nedá nahlédnout ani přes mříž. Místní možná dobře vědí proč.