Loading...
Turistické cíle • Příroda • Louka
Rovná je národní přírodní památka ležící západně od obce Rovná v jejímž katastrálním území se i nachází v okrese Strakonice, která je chráněná z důvodu posledního výskytu hořce Jarního na území Česka. Z důvodu značného významu této lokality je prováděno v ohrazené části památky o rozloze přibližně 120 m2 ruční kosení, které má na starost správa CHKO Blanský les. Národní přírodní památka se nachází na severozápadním břehu Rovenského rybníka a je dostupná po polní cestě vedoucí po hrázi rybníku a stočení směrem na sever. Severozápadně od národní přírodní památky se nachází přírodní památka Sedlina.
Optimální dobou k návštěvě památky je jaro, kdy dochází k rozkvetení kriticky ohroženého hořce Jarního na území mezofilní až mezohydrofilní louky. Vyjma hořce se v oblasti vyskytuje taktéž ostřice Davallova, ostřice Hartmanova, ostřice latnatá, ostřice obecná, ostřice bleší, prstnatec májový, kozlík dvoudomý a pampelišky bahenní jako pampeliška bahenní, pampeliška bavorská, pampeliška husí a pampeliška chudolaločnatá.
Lokalita dříve sloužila dle pamětníka jako obecní pastviště, kde se později hrál i fotbal. V místě tehdejších fotbalových branek se zformovala největší populace hořce jarního. První zmapování hořce jarního v lokalitě proběhlo roku 1957 J. Moravcem, kdy se tehdejší populace odhadovala na přibližně 500 až 1000 kvetoucích kusů na ploše 35 arů. Následná přísná ochrana měla paradoxně neblahý vliv na jejich populaci, jelikož louku brzy ovládla jiná společenstva. Až pravidelné kosení louky vedlo k rozmachu populace hořce. V 80. letech 20. století se odhadovalo, že v lokalitě volně kvete okolo 500 exemplářů hořce jarního, což potvrzuje mapování provedené V. Žílou v roce 1981, nicméně do současnosti přežilo jen několik jedinců. K roku 2007 se odhaduje, že zde kvetlo jen 7 exemplářů hořce jarního, vědecká zpráva nicméně uvádí populaci kolem 20 exemplářů. V roce 2007 na základě stejné studie bylo pozorováno 17 kvetoucích lodyh a 2 vyvinuté tobolky, rostliny jsou fertilní. Dle vyjádření pamětníka a místního botanika došlo v roce 1988 (jiný zdroj uvádí počátek 80. let 20. století) k neplánovanému masivnímu pohnojení louky i přes opakovaný zákaz místním zemědělcem z JZD umělými hnojivy, což mělo zničující dopad na populaci kriticky ohrožené rostliny. K tomu se přidaly změny v obci, kdy pastva postupně skomírala, až se přešlo na mechanické sečení lokality jednou do roka.