Jižní Čechy - 2. den: Řepice – okruh 4,5 km obcí (kostel sv. Máří Magdalény a tvrz) a vyhlídka Jaslůvka; Nová Ves u Strakonic (rozcestí U Benedy) – 3 km okruh přes vrchy Kůstrý a Altán

V noci byla teplota skoro konstantní, byl tu klid, spalo se dobře. Dokonce tak dobře, že se Ota probudil až v 9. Já se vzbudila jen o chvilku dřív. Vstáváme do drobného mrholení, snad se tomu nedá mrholení ani říkat. Přejíždíme k Novému rybníku, kde jsme včera večeřeli. Na snídani a ranní hygienu je tam větší soukromí.

Současně na rybníce pozorujeme volavky, jak si loví snídani.

Než jsme se najedli, mrholení přestalo. Venku je sice 11 stupňů, ale nefouká to a venku se nám líbí. Na chladné bojové podmínky jsme si zvykli docela rychle.

Jsme v oblasti, kde zaváděl Ota krátce po revoluci telefony. Projíždíme Přeborovicemi. Tady si vzpomněl, že telefon zaváděl také do starého mlýna, kde byl sympatický majitel. Docela se skamarádili a v létě pak u něj na ostrově přespali, když sjížděli Otavu. Aby si oživil vzpomínky, jdeme se ke mlýnu a na jez podívat.

Za ta léta se majitelé už změnili. Všiml si nás nový majitel sousedního stavení, který nám umožnil projít přes jeho pozemky a dostat se těsně k jezu. Dostali jsme se i do míst, kde si prve postavili stany.

Dlouho jsme se nezdrželi, jedeme do Řepic. Tato historická obec je zajímavá a navíc na kopečku nad obcí je malá dřevěná rozhledna. První písemná zmínka o obci je z r. 1251. Podle průzkumu ve 20. letech 20. století byly na katastru obce nalezeny zbytky osad ze 4. století př. n.l..

Parkujeme u původně raně gotického kostela sv. Máří Magdalény z let 1240 - 1250. Z té doby se zachovalo obvodové zdivo s částečně zazděným gotickým portálem. V letech 1668 – 70 proběhla barokní přístavba s pozoruhodnou jižní arkádovou předsíní. Z r. 1713 je barokní hranolová věž. Interiér kostela je převážně ze 17. - 18. století. Uvnitř nástěnné malby zobrazují život sv. Máří Magdalény. Ve zdi kostela je zazděná část náhrobní desky Jana staršího Hodějovského z Hodějova a na Řepici, jednoho z majitelů obce, který zde r. 1566 zemřel. Okolo kostela je hřbitov s kostnicí, s kamennou ohradní zdí a barokní branou.

Procházíme obcí po hlavní silnici. Vlevo v uličce je gotický špýchar – je to jeden ze zbytků zdejší tvrze ze 14. století, ke které patřil i pivovar. Její nejslavnější období bylo někdy po r. 1552, kdy ji koupil Jan starší Hodějovský, který si zde vytvořil sídlo. Počátkem 80. let 16. století ji přestavěl na zámek a rozšířil poplužní dvůr. Byl milovníkem umění, dochovaly se jím vytvořené popisy sídla s honosně vybavenými místnostmi, popis věže, kaple a rozsáhlé knihovny. Za něj došlo k rozvoji oblasti, vznikl zde mlýn a zahrady se zeleninou, ovocnými stromy, léčivými bylinami i se vzácnými rostlinami. V této době se zámek stal předním kulturním centrem. Zval sem významné básníky a jiné osobnosti.

R. 1620 kvůli účasti na stavovském povstání o tento majetek přišel. Za třicetileté války byla tvrz vypálena. R. 1795 byly první prostory tvrze rozparcelovány na stavbu vesnických domků. Další domky byly postaveny na přelomu 18. a 19. století v místě bývalého zámku. Prostor velkostatku byl rozparcelován r. 1922. Moc se toho proto nezachovalo. Jen obvodové zdi a 2 nárožní bašty, které se nyní využívají jako altány.

Na obecní úřad a hostinec byly upraveny hospodářské budovy původního panského dvora. K nim zprava přiléhající budova si zachovala zajímavý renesanční štít. Na zdi OÚ je umístěna pískovcová busta Jana staršího Hodějovského z Hodějova a na Řepici. Před domem jsou zajímavě řešené sluneční hodiny. Oboje obci daroval jeden z posledních potomků Hodějovských při příležitosti setkání rodáků.

Jdeme po hlavní silnici dál západním směrem. Vlevo vidíme hradby s bývalou baštou, o kousek dál kapličku s křížkem. U ní odbočujeme vpravo po zelené turistické trase a jdeme do kopečka. Míjíme dětské hřiště, které zde pravděpodobně postavila firma Koh-i-noor – jsou tu sloupky ve tvaru barevných tužek a na jedné je i nápis Koh-i-noor.

Zelená značka k vyhlídce nevede, ale šipky nás k ní směřují. Samozřejmě to pro jistotu kontroluji na mapě. Závěrečná odbočka k vyhlídce je sice krátká, ale do prudkého kopce.

Na kopci Jaslov (521 m n.m.) stávala do 50. let minulého století dřevěná vojenská pozorovatelna s kamenným základem. R. 2020 zde byla postavena 6 m vysoká kovová vyhlídka, jinak také zvaná myslivecká kazatelna. Je smontována z lešenářských trubek. Dřevěné je zábradlí a podesta vyhlídky, na kterou vede dřevěný žebřík s 21 špriclemi. Je poměrně vysoký a já si připadám jako ve Slovenském ráji. Aspoň podle pocitů, které mám, když se po něm vydávám vzhůru. Tam také byly prudké a dlouhé žebříky - byly však kovové a vyšší, ale já byla tehdy také o 8 let mladší.

Výhled je především jižním směrem na Šumavu a na Kleť, na Písecké hory a na okolí Strakonic. Výhledy máme lehce zamlžené, ale není to tak hrozné. Když jsme se patřičně pokochali, kousek se vracíme a pokračujeme vpravo a okruhem se vracíme do obce.

Je čas oběda, jídlo máme s sebou. Potřebujeme jen najít vhodné místo k jeho ohřátí. Zkoušíme to ve Strakonicích na parkovišti Strakonice - u hradu západ. Je docela ukryté u řeky. Je tu klid, v krajním případě by se tu nechalo i přespat. Oběd tu ohřejeme snadno.

Na odpoledne máme připravenou ještě jednu krátkou, cca hodinovou procházku. Zatím stále neprší, ale ochlazuje se. Vždyť také stoupáme do Šumavského podhůří. Ze Strakonic jsme nastoupali do Nové Vsi na rozcestí U Benedy 360 výškových metrů. Ve městě bylo 13 stupňů, tady je 10 stupňů.

Někde jsem četla, že návštěvu této oblasti doporučují. Cesta vede přes dva vrcholy, kde jsou menší skaliska a suťové proudy. Jsou to vrcholy v Mladotické vrchovině v Šumavském podhůří. Kůstrý (837 m) je jeden ze dvou vrcholů na hřebeni, který se táhne ve směru SZ – JV. Zde stávala v 60. letech 20. století dřevěná, pětiposchoďová triangulační věž. Druhý vrchol Altán (845 m) je označený jako hlavní vrchol na tomto hřebeni. Jsou od sebe vzdáleny cca 300 m. Jsou to 1. a 3. nejvyšší vrchol okresu Strakonice. Druhý je vrchol Zahájený (845 m). Leží odtud 2 km jižním směrem, ale k němu na vrchol cesta nevede.

Auto necháváme na rozcestí U Benedy u kamenné chalupy. Vyrážíme po silnici, kudy vede zelená značka, ale za chvilku ze značky odbočujeme na neznačenou cestu. Od začátku stoupáme. Jen jsme vešli do lesa, už se tady válí velké kameny, občas porostlé mechem. Kameny se mění ve skalky. Tady se mi líbí. Je tu trochu mlhavo, stejně tak jsou mlhavé i výhledy. Dopoledne bylo vidět trochu víc. Kdyby bylo jasno, musí být výhledy úžasné. I tak vidíme několik hřebenů za sebou. Ale i zamlžené okolí má svoje půvaby.

Odbočku k vrcholu Kůstrý jsme marně hledali. Sromy jsou vykácené. Zdá se, že někde v místě odbočky je oplocená školka. Kdybych byla mladší, asi bych se snažila se na vrchol dostat, ale teď už raději volím pohodlí.

Pokračujeme dál, skalisek přibývá. Přes 2. vrchol cesta vést nemá, podle mapy je obklopený skalisky, dvě úžasné věže vidíme. Také na druhé straně cesty jsou skalní kopce, či jak to nazvat. Je tu skutečně krásně. Ota sice moje nadšení nesdílí, bohužel není tu ani rozhledna, ani tak velké výhledy, ale nestěžuje si. Cesta je poměrně pohodlná – po prudším stoupání zase prudce klesáme, ale není to daleko.

Kousek před cílem je ještě vpravo studánka U Benedy. Je hezky upravená. Jdu se k ní podívat. Vypadá čistě, ale je to stojatá voda, asi bych se takové vody nenapila.

Tím jsme dnešní program ukončili. Včera v pivovaře v Čejeticích jsme si sice koupili jednu petku, ale v tomhle počasí a v lednici vydrží. Projíždíme oblastí, kde prodávají strakonické pivo. To nám moc nechutná, ale vaří tam Klostermanna, a ten je moc dobrý. Toho si tu vždy dáváme. Jenže na něj nikde nemůžeme narazit. Mají tu hlavně Dudáka. Projíždíme Vimperkem. Tady je Šumavský pivovar. Jejich pivo nám také chutná, jedeme k němu. Jenže dnes máme smůlu. Mají otevřeno jen o prázdninách, a to ještě jen o víkendu.

Jedeme dál. Až v Kubově Huti v hotelu Florián se na nás usmálo štěstí. Jen nemají petky. Ty máme zase my. Spokojeně odjíždíme s polotmavým Klostermannem.

 

Na noc jedeme na parkoviště U Soumarského mostu. Je to u vlakové zastávky, ale už jsme tam před 4 lety spali a bylo to v pohodě. Navíc nedaleko – vedle informačního střediska je toika. Kousek od parkoviště je Soumarská hospoda. Minule tam zavřeli strašně brzy, a to byly prázdniny. Ani nepočítáme s možností tam posedět. Proto se divíme, když projíždíme okolo, že se uvnitř svítí. Ota zastavuje a jde se tam podívat. Lokál je skoro plný a otevřeno bude aspoň do 9. Tak to je příjemné. Teplota venku klesá, je 9 stupňů, v hospodě bude líp.

Jedeme na parkoviště. Překvapuje nás, že i v tom ne zrovna ideálním počasí je tu docela dost aut. Ale naše oblíbené místo na konci parkoviště je volné. Víc nepotřebujeme. Parkujeme a ihned jdeme do hospody. V nabídce mají polévky, to bude dobrá večeře.

Během té chvilky se hospoda zaplnila. Je tady spousta vodáků. Asi si také ve stanu užijí zimu, tak se přišli ohřát. Jen těžko jsme našli 2 volná místa. Dáváme kulajdu. K tomu podávají domácí moc dobrý chléb. Samozřejmě dáváme i pivo. To v autě v té zimě určitě vydrží, i když do lednice se už nevešlo. Nejdřív Ota zkouší Vltavskou zlatou 12, já si pochutnávám na Klostermannovi. Však ho hned dává jako druhé pivo. Je určitě lepší. K tomu nám u našeho stolu hrají kluci na kytaru. No to je paráda.

Hospodu opouštíme v půl 10, dokonce s vyčištěnými zuby. A to to tam ještě žije. Ostatní zvládáme u auta. Venku je stále 9 stupňů, už si však docela zvykáme.
Za zítra máme nachystaný téměř celodenní výlet. Tak snad nám to vyjde.

Jižní Čechy - 2. den: Řepice – okruh 4,5 km obcí (kostel sv. Máří Magdalény a tvrz) a vyhlídka Jaslůvka; Nová Ves u Strakonic (rozcestí U Benedy) – 3 km okruh přes vrchy Kůstrý a Altán na mapě