Naše podzimní dovolená v Jeseníkách, tentokrát v Rýmařově - I. a II.den
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Město
Konečně začíná podzim a s ním i naše pětidenní dovolená v Jeseníkách. V Jeseníkách jsme byli naposled před dvěma roky, tentokrát jsme zvolili Rýmařov, kde jsme se i ubytovali v místním penzionu. Plány máme různé - pro každého něco pro potěchu oka i ducha, ve Frantově případě i pro fyzičku. První říjnovou sobotu vyrážíme MHD ze Zlína do Otrokovic, kde přestupujeme na rychlík. Odtud směřujeme do Olomouce, zde přestup na Valšov, kde musíme asi hodinu čekat na spoj do Rýmařova. Hodinové čekání ve Valšově trávíme tím, že snídáme asi půl kg řízků, neboť je hrozná zima. Další Cesta rychle uběhla a kolem deváté hodiny ráno jsme již na nádraží v Rýmařově, odkud asi dva km kráčíme k našemu penzionu Mary, stojícím na klidném místě, nedaleko náměstí. Pokojík máme útulný v podkroví, jen Franta občas zanadává, když bouchne hlavou o skosený strop. Vybalíme věci a jdeme dolů do resturace, kde nám majitel penzionu uvaří kávu a dá základní informace. Potom se nedočkavě vypravíme ven, k nedalekým městským jezírkům, bohužel poprchá, hodně fouká, takže počasí nic moc, ale to nás neodradí od procházky. Následuje procházka přes náměstí, pak se zastavíme na večeři a pokračujeme na menší nákup na další dny. Večer se zastavíme v našem penzionu na pivko a plánujemesi další dny plné překvapení.
Druhý den jdeme z Rýmařova pěšky do místní části Janovice, kde si projdeme areál zámku se zámeckým parkem. Zámek je přístupný jen přes sezónu, kdy v něm probíhají různé akce. Odtud pokračujeme od novodobé kapličky v Janovicích, vzhůru přes pastviny. I dnes je počasí spíš chladnější, fouká nepříjemný vítr, ale naštěstí máme nad hlavou fotogenické mraky, a když je občas prosvítí sluníčko, jsou z kopce pastvin nádherné výhledy do okolní KRAJINY. Protože většinu cesty z Janovic jdeme přes pastviny, musíme k mé velké radosti podlézat elektrické ohradníky. Krávy si nás naštěstí nevšímají, Franta si dělá své odskoky do lesa hledá nějaké skály a mně nechá jít pastvinami vzhůru. Nevím, jestli se projevilo to, že jsem na rozdíl od něho neměla vojenský výcvik, ale jednou mě drát kopl a zbytek cesty mě bolela ruka. Tak si pomalu vykračuju, jedním okem sleduji, zda se krávy nerozhodli se semnou seznámit a nepochodují za mnou, najednou přede mnou něco proletí, z dálky to vypadá na divokého zajíce, ale když se to přibližuje, vidím, že je to liška a pěkně velká. Běží z lesa, přes pastviny na druhou stranu lesa. Trochu strnu a rychle přemýšlím, co teď. Nabídla bych jí botu, nebo řízek, ale ten měl Franta sebou v lese, naštěstí mou přítomností opovrhla a letěla dál. Po chvíli se vynoří Franta z lesa, kterému také přeletěla přes cestu. Ještě v šoku vyprávím mému drahému, co se stalo a moje opora v dobrém i zlém mi se smíchem odpoví, že liška nic neudělá jen, pokud má vzteklinu. No, chvíli pokračujeme pastvinami společně, a pak mi zase zmizí v hlubinách zdejšího lesa.
Pomalu tedy pokračuju sama, opět se přežene kolem liška, ale naštěstí pokračuje svým směrem dál, k obědu si mně nedala. Přichází Franta a scházíme z pastvin dolů, směrem k silničce. Po levé straně se na louce vyvalují býci, někteří vstávají, ale pak se zase zvalí a pokračují v lenošení. Takže konečně stojíme na pevné půdě, silničce do Nové vsi. Odbočujeme vlevo, kousek po silničce, která asi po jednom km stoupá. Projdeme po ní až do dědiny Nová Ves, kde chceme navštívit restauraci Na Vyhlídce a rozhlednu, stojící ve výšce 840 metrů. Za pěkného počasí jsou ze zdejší rozhledny vidět hřebeny Hrubého Jeseníku a Brumtálsko. Bohužel počasí není na výhledy, a tak malý odpočinek v restauraci, Franta poslední odskok do lesa, a pak se vydáváme na cestu po asfaltce zpět. Do Rýmařova dorazíme před večerem, po sprše a přeslečení jdeme dolů do restaurace na dobrou večeři a pivko. Po 21. hodině uleháme nabaleni do mikin a peřin. Buhužel je zima i v penzionu, tak se to snažíme co nejrychleji zaspat, s nadějí, že další den bude lepší počasí...