Nedachlebice - drobné památky obce

Tato slovácká vesnice se rozkládá u soutoku Zlámaneckého a Lipinského potoka a je vzdálena 1.5 km východně od Bílovic. Má téměř 800 obyvatel a katastr o rozloze 1158 ha. Střed obce leží v nadmořské výšce 205 m. Její název odvozen od jména Nedachleb, což byl vlastník tvrze a vsi, počínaje půlí 14.století. Vesnička ale v análech zmiňována již LP 1209, kdy byla zeměpanským zbožím, jež tohoto roku král Přemysl Otakar I.věnoval olomoucké kapitule. Později se stal jejím vlastníkem rod Kuželů, z nichž jedna větev se psala po Nedachlebicích. Roku 1340 to byl Boček z Nedachlebic, do 1392 Jaroslav, Vikman, Janáč a Matyáš a poté zde na tvrzi sídlili vladykové pocházející odjinud.

 

Tvrz se v kronikách zmiňuje jen roku 1439, kdy ji vlastnil Buzek z Nedachlebic a poté až začátkem 17.století, kdy již byla pustá. Prošla přestavbou na hospodářský dvůr, který stával na pozemku sousedícím s dnešní školou. Součástí tvrze býval panský dvůr zbudovaný z cihel a zbouraný roku 1928. V tomto obydlí skládajícím se ze tří prostor bydlel spolu s rodinou vladyka Šťastný z Korotína a později ještě vladycká rodina Janaurů ze Strachnova až téměř do konce 16.století. Roku 1619 Nedachlebice zakoupil Fridrich z Kounic a vesnice připadla k uherskobrodskému panství. Dnes už po tvrzi v terénu nezůstaly žádné viditelné pozůstatky.

 

 

Na obecní pečeti je znamení připomínající dříve rozvinuté vinařství. Kromě toho se tu dařilo chovu ryb a roku 1688 je připomínáno 9 rybníků. Do konce „století páry“ vinohrady zcela zanikly a rybníky jsou postupně obnovovány.

Novou moderní dominantou současné obce se stal před koncem druhého tisíciletí zbudovaný kostel sv.Cyrila a Metoděje. Z ostatních památek je zajímavou původní zástavba domů v lokalitě zvané „Kozí řádek“ a „Dubovský mlýn“ s pálenicí.

Tyhle dvě pozoruhodnosti jsem ale neviděl, protože já z busu v Nedachlebicích vystoupil u parčíkově upravené návsi, jíž vévodí vysoká odstupňovaná hranolová věž zvonice. Jednotlivá patra jsou od sebe oddělena výrazně předstupujícími římsami (ta první nejširší přizdobena i barevnými luxfery), poslední zvonové patro je členěno úzkými svislými otvory, připomínající hradní střílny. Kupodivu se mi na netu, ba ani na stránkách obce nepodařilo zjistit o její historii naprosto nic, ale podle její funkcionalistické podoby se domnívám, že vznikla až někdy za „první republiky“ a určitě nahradila nějakou původní, stářím se již rozpadající stavbičku se zvony.

Po obou stranách je dnešní objekt zvonice lemován Pomníky padlým v obou světových válkách.

Blíže u silnice stojí kamenná upomínka na místních 24 mužů, zahynuvších v I.světové válce. Sestává z vyššího pískovcového podstavce, na jehož čelní straně je umístěna černá deska se jmény a medailony válečných hrdinů. Nahoře na soklu je umístěno sousoší zobrazující vlevo postavu vojáka opírajícího se o svou pušku a napravo klečící ženu, která přivinujíc ke hrudi jednou rukou své dítě, do pomyslného hrobu tou druhou vkládá malý smuteční věnec. Mezi oběma lidskými postavami se tyčí nižší krucifix s ukřižovaným Kristem.

Druhý Pomník padlým je mnohem prostší a uctívá padlé vojíny Rudé armády, kteří v roce 1945 zahynuli při osvobozování obce od německých okupantů. Nebyli to ale Rusové, nýbrž vojáci z předsunutých rumunských oddílů, Rusi a Ukrajinci se sem dostali až po nich. Pomník dříve zdobila rudá hvězda, která byla brzy po sametu odstraněna. Díky hlasování obecního zastupitelstva, jehož pět osob bylo členy KSČ, se po pár letech na pomník znovu vrátila. Po vpádu Rusů na Ukrajinu byl tento rudý pěticípý symbol komunismu z pomníku neznámými pachateli znovu odstraněn a již se nenašel...