Nemile u Zábřeha – renesanční tvrz

Tato nenápadná památka v malé obci Nemile, poprvé písemně zmiňované roku 1374 a těsně sousedící s městem Zábřeh, se může pochlubit mnoha nej. A pokud se nejedná o naprostý unikát, tak alespoň o „medailové umístění“ určitě. Jsou to sice jen rekordy v rámci Olomouckého kraje, ale to jejich jedinečnost nijak nesnižuje. Tvrz v Nemili má nejzachovalejší interiéry, je – po jesenické kolegyni - druhou zpřístupnělou a má nejvyšší počet různých druhů zaklenutí jednotlivých místností. Navíc se jedná o památku velmi příjemnou, která za nenápadnou fasádou skrývá domácí atmosféru v pravém slova smyslu. Přitom věechny první písemné zmínky o obci Nemile se týkají soudních sporů.

Zdejší tvrz pochází z období gotiky, ale poté, co panství zakoupil – od Ladislava ze Žerotína - Kryštof starší Huberck z Belnsdorfu (tedy Jindřichova u Osoblahy), dochází k velkým změnám. Vladyka a rytíž Kryštof, který byl – stejně jako slavný Žerotín – příznivcem renesance, povolává na své panství vlašského mistra Balcra. Ten následně – tedy roku 1620 – zahajuje pozdně renesanční přestavbu původní středověké nemilské tvrze s poplužním dvorem. Ta je již v roce 1623 zobrazována jako patrová budova se čtyřkřídlým uzavřeným dvorem. V roce 1667 získává Nemili stavitel plumlovského zámku – tedy kníže Karel Eusebius z Lichtensteinu – a ten ji přičlenil k zábřežskému panství. Nemilský dvůr později zruší císař Josef II., ale ještě v polovině 19. století je tvrz v držení posledního majitele z řad šlechty, tedy Lichtensteinů. V roce 1876 zakoupí nemilskou tvrz Anna Doleželová a v držení jejich prapotomků je tvrz dodnes.

V současné době je tvrz volně stojící obdélnou přízemní budovou z kamene a cihlového zdiva. Pod sedlovou střechou se nachází dva trojúhelníkové štíty. Na tom východním můžeme vidět - druhotně osazený - pískovcový erb Kryštofa staršího Hubercka z Belnsdorfu a nad ním klenák s maskaronem lva. Vstupní síň je zaklenuta valenou klenbou a zdobena bohatou štukovou ornamentální výzdobou s rozetami i s motivy žaludu s listy, pod síní se nachází sklep s valenou cihelnou klenbou. Nad ní – v podkroví – naopak najdeme pozůstatky renesančních cihelných dlažeb někdejšího 1. patra tvrze. Západní část domu je plochostropá (a nezpřístupněná), výjimku tvoří místnost s klenbou valenou a jedna zaklenutá plackou. Východní (a přístupná) část objektu se chlubí klenbami Křížovými a klášterními. Jednu z nich doplňují bohaté štuky s rostlinnými ornamenty, rozetami a lvími hlavami. Původně byla klenba i bohatě kolorovaná. Nachází se zde také výklenek pro prevét.

Samotná prohlídka tvrze začíná v průjezdu s expozicí různých nálezů typu úlomky kachlů nebo mince. Odsud se přesuneme do největší obytné místnosti tvrze, která byla sice v minulosti využívána jako chlév, ale dnes se hrdě nazývá Rytířský sál. Najdete zde – mimo jiné – pískovcové reliéfy. Následuje "dvojmístnost“ černé Kuchyně, kde jedna část sloužila k dokončení a dochucení jídel, druhá k samotné přípravě jídel na otevřeném ohni. Odsud již vstoupíme do Panského pokoje nebo-li do „kachlová“ séně (podle klasicistních kachlových kamen z 19. století). Zde je strop místnosti tvořen – již zmíněnou - klášterní klenbou se štukovými anděly. Prkenná podlaha by měla být do budoucna odstraněna, snížena do původní výše a poté pokryta dlažbou z replik původních cihelných čtvercovek. Rohy místnosti jsou dobově zkosené. V místnosti je vystavováno opět několik exponátů, například reliéfní talíře.

Poslednímu pokoji se říká kaple, a to podle toho, že tato místnost sloužila majiteli tvrze, knězi Josefovi Doleželovi, jako soukromá kaple. Strop je opět cihlový klášterní a bohatě štukovaný (dvě velké rozety, růže, lví hlavy). Strop byl původně i malovaný, zachovaly se pouze fragmenty fresek, například se zobrazením planě rostoucí růže, tedy znaku obce Nemile. A v této místnosti najdeme i onon výklenek někdejší výsernice (to není slovo sprosté, ale staročeské).

Součástí tvrze je i původní – osmnáct metrů hluboká – studna.