Nová Dědina - něco o obci

Podle lehce provokativního názvu by se mohlo zdát, že má tato dlouhá vesnička, ležící na jednom z výběžků chřibských hřebenů, něco společného s Valašskem... a vážený pan čtenář se vskutku nemýlí. Nejstarším předchůdcem dnešní osady byly v dávné minulosti tábory lovců mamutů. Ale ti, když v okolí všechny ty roztomilé srsnaté slonečky pochytali a do posledního chobotu snědli, odstěhovali se neznámo kam. Skutečné osídlení je tak - dle nálezů denárků ve starém pohřebišti, doloženo až někdy z 11.století a konec této první vsi učinil nájezd Kumánů. O něco později zde vznikla osada nová, označovaná jako Nowawes a náležející ke kvasickému panství. I ona ale ve středověku zanikla. S nápadem zdejší končiny osídlit do třetice (všeho dobrého i zlého) přišel pan hrabě Rottal, majitel panství Holešova, Napajedel a Kvasic. Stalo se tak přesně v roce 1656, neboť takové je datum na listině, dovolující několika lidem nad Kvasicemi "na pánském vystavěti"... Tito lidé byli odbojnými Valachy, kteří zbuntovali rebélii proti samotnému císaři a pak se přidali ke švédským vojskům a spoli s nimi dobývali moravská města. Když pak Švédi odtáhli nazpět do své daleké domoviny, aby se v něm namísto válečné rozpínavosti raději naučili hrát lednímu hokeji, Valaši zůstali ve svém odboji osamoceni. A ve velké řeži u Vsetína byli císařským vojskem zcela rozprášeni.

Hlavní vůdci povstání byli potrestáni ztrátou na hrdle a část obyvatel zvláště odbojných vesnic přestěhována jinam. Tak byla vzbouřenci osídlena například nově založená osada Rottálovice (dnešní Rusava) v Hostýnských vrších, v krajině chřibských hvozdů dosídleny obce Kostelany, Bělov, Lubná a zejména zpustošené Kvasice. Hrabě Rottál ale založil i dvě obce nové - Žlutavu a Novou Dědinu, jejichž prvními obyvateli se stali Valaši ze Zděchova, Prlova, Jasenné a jiných rebelantských dědin. V první řadě museli tady, v Novéj Dědině vyklučit okolní les a zúrodnit jeho půdu, aby bylo kam osít obilí a jiné plodiny. Což naznačuje, že osadníci se museli živit převážně zemědělstvím a chovem dobytka - (kravičky, ovečky, kozičky a prasátka...) a teprve později se začali věnovat i nějakému tomu řemeslu. V této dědině se stalo jejich největším hobby tkalcovství. Až do konce 19.století se tady na kopci hovořilo valašsky, pak se ale řeč původních osadníků - díky okolnímu hanáckému etniku, definitivně ztratila z oběhu. Zajímavostí je, že se obec až do roku 1907 oficiálně nazývala Novou Vsí, pak to ale nějaký zkorumpovaný úředník záměrně popletl a do lejster poprvé zapsal její dnešní název - Nová Dědina. (Právě tak ji totiž mezi sebou nazývali její obyvatelé).

Turista v dnešní zmodernizované obci příliš historických památek neuvidí. Stojí tu jen několik křížů - (ten nejstarší a nejhezčí, zvaný "černý," leží už mimo dědinu v lese), soška svatého Floriánka a památník obětem války s nezbytným "tatíčkem" Masarykem. Za památku by se snad mohla označit i školní budova bývalé dvojtřídky - do té první, než vyhořela, mohli místní děcka chodit už v roce 1795. Vyzvánění kostelních zvonů, zvoucích věřící na návštěvu nedělní mše, zde v obci ale neuslyšíte - za návštěvou kostela musí místní stále až do Kvasic. Útěchou jim budiž, že je to kostel barokní a převelice krásný... Na budově bývalé školy je pak ještě k vidění pamětní deska Janu Wunderovi, místnímu občanu, který proslul jako světově významný vynálezce nových metod v oboru sadařství a včelařství. Jinak už v Nové Dědině o další památku nezavadíte...

Díky její odloučené poloze vysoko na hřebeni od okolních vísek vás možná napadne, že ten pohyb, který koutkem oka zahlédnete z okolních remízků, provádějí svými pacičkami místní lištičky a mávají na vás "pá pá"... ale i kdyby tomu tak skutečně bylo, domorodci se zato vůbec nestydí: kde jinde v okolí naleznete takovou dědinu, z jejíhož každého domu se vám do kraje otevře výhled jako z drahé rozhledny?!? A tak, i když musí odsud všichni do svých zaměstnání dojíždět, nevyměnili by tu svoji Novou Dědinu za nic na světě!!