Nová podoba skalní dědinky U Juránků
Turistické cíle • Skalní útvar
Ale kdeže – skalní stádečko od mojí poslední návštěvy žádnou výraznější metamorfózou neprošlo, ale razantně se změnil pohled na něj!
Od samoty U Juránků je po zelené tur.značce vzdáleno jen asi 300 metrů, z toho polovinu tvoří prudký svah, jímž nemilosrdně stoupá lesní cesta. Kousek pod vrcholem je zleva lemována zajímavými pískovcovými balvany, což milovníky skal jistě patřičně nabudí v očekávání jejich pokračování, jenže po výšvihu na hřeben nic takového neuvidí.
Lesní cesta doprovázena zeleným značením pokračuje už pohodlně západním směrem, pak přijde prudká otočka vpravo a teprve tady jsme odměněni pohledem na další produkty neživé přírody. Nalevo na pásy pískovcových a slepencových skalek a balvanů, to samé i na straně druhé, jenže tady se těch objektů nachází daleko víc. Jsou vyšší a tvoří jakousi malou skalní dědinku (dokonce i s mininávsí) malebně se skrývající v příšeří jehličnatého lesa.
To už ale v současnosti neplatí. Návštěvníkovi se na ni otevře pohled už na dálku, neboť smrkový hvozd byl v těsném sousedství skalní dědinky vykácen! Zároveň s ním se bohužel ztratilo mnohé z bývalé romantiky místa a i ta voda ze skalní studánky na temeni nejvyšší šestimetrové skály – buď díky suchu anebo odlesnění – vyschla.
Na druhé straně ale nová mýtina odhalila zvědavým zrakům i ty hezky vypreparované skalky, které byly dřív kvůli neprostupné houštině nepřístupné. Obhlídka jednotlivých útvarů díky malé rozloze skalní dědinky mnoho času nezabere, ale návštěvník přitom jistě ocení bizarnost jejích stěn. Voštiny v místních tvrdých lukovských vrstvách soláňského souvrství magurského flyše sice nespatříme, ale ostatních pozoruhodných geomorfologických jevů je tu k vidění víc jak dost.