Samota u Juránků
Jméno samoty U Juránků už jsem ve svých článcích několikrát zmínil. Tahle miniosada s několika usedlostmi a přilehlými travnatými pozemky se totiž nachází na dohled dvou zajímavých skalních lokalit a je přístupná z obce Držková po turistických trasách.
Od zastávky busu nejprve sledujeme modrou, po 200 metrech je nutno „přesedlat“ na červené značení, které nás po 1 km chůze protáhne skalnatým hrdlem držkovské Ráztoky a u tur.rozcestníku nás čeká poslední přestup, tentokrát na značku zelenou. Následující trasa sice vede po lesní cestě, ale má takové stoupání, že dá našim nohám co proto. Jak ale kdysi jeden mudrc řekl, každý kopec má někde svůj konec, a my se časem vyhoupneme do sedla poblíž prvního „juránkovského“ stavení.
Zesláblé nožičky můžeme pochválit a sdělit jim, že jsme právě na trase dlouhé 1,2 km zdolali převýšení 165 metrů, což je docela slušný sportovní výkon. Pokud budeme mít štěstí, potvrdí jej bujarým zařehtáním i švarný kůň pasoucí se v nedaleké ohradě, my jej ale zato pohladit nepůjdeme, neboť se jedná o pozemek soukromý a vstup na něj je zakázán.
Zelená trasa pokračuje od zpevněné lesní cesty, na kterou jsme se zdola vyšplhali, směrem napravo krátkým, ale prudkým výstupem na zalesněný skalnatý hřeben.
My, pokud si chceme prohlédnout rozlehlou pastvinu se dvěma usedlostmi, musíme tu první obejít a dát se okolo ní vlevo po další zpevněné (už polní) cestě nejprve směrem na východ, a pak k jihu. Cesta mine první stavení a ohradu s koníkem a zamíří okolo druhého na výrazný hrb, odkud se nám na bývalou pasekářskou osadu a okolí otevře ucelený výhled. Samota U Juránků dnes sestává ze dvou usedlostí, které se nacházejí na nejvyšším bodu rozsáhlé lučiny o rozloze 500 x 400 metrů. (Další menší stavení se studánkou se nachází na spodním okraji louky už kryto lesem, tam jsem ale nebyl.)
Dříve se zde místo pastvin a sadů pravděpodobně nacházely i úzké pásy rolí, na kterých starousedlíci pěstovali brambory a jiné plodiny, jenže v téhle nadmořské výšce bývala úroda dosti chudá.
Ještě horší podmínky ale měli obyvatelé dávno zaniklé a výše položené osady pod Kuželkem (638 m), kterážto lokalita je odsud vzdušnou čarou vzdálena jen 600 metrů. Prapůvodní valašští osadníci bývali ale lidé tvrdí a houževnatí a na rozdíl od naší změkčilé generace si své živobytí na přírodě dokázali vybojovat i jí navzdory.