Nowa Wies (Nová Ves)
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Vesnice
Zajímavá polská obec Nowa Wies se nachází v podhůří Kralického Sněžníku, v nadmořské výšce 500 až 610 metrů. Žije zde něco přes stovku obyvatel a celá tato malá vesnice je dnes už tak trošku satelitem městečka Mezilesí (Międzylesie), od kterého je vzdálena asi 7,5 kilometru severovýchodním směrem. Přitom samotná Nowa Wies je dlouhá více než dva kilometry. Tvoří ji převážně volně uspořádaná obytná stavení a hospodářské budovy kolem toku Nowinky. Kolem celé vesnice se rozkládají horské louky nebo zemědělská půda a najdeme zde také kamenolom, který začal být provozován v I. polovině 19. století. Okolí Nové Vsi dominují Owcza Góra z jihovýchodu a Szeroka Kopa ze severovýchodu, samotné obci pak monumentální poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Ten je přes své rozměry pouze kostelem filiálním, i když některé informační prameny tvrdí, že je stále chrámem farním. A na úvod snad ještě jedna informace: v historii této podhorské vesničky se můžete setkat také s názvy Novaves nebo Neundorf.
Historie obce bývá od roku 1246 – stejně jako u všech vesnic v okolí – spojována hlavně s městem Międzylesie, českým králem Václavem II., cisterciáky z kláštera Kameniec Ząbkowicki a později také dalším českým panovníkem Janem Lucemburským a rytířem Otto von Glaubitz. Nowa Wies vznikla zřejmě na počátku 14. století, ale první písemná zmínka o ní se objevuje až v listině z roku 1358. Přesně o 70 let později je vesnice zcela zničena husity. Obec je poté obnovena a rozšiřuje se zejména v letech 1436 až 1440, kdy také dochází k rozdělení na samostatnou starší a novější část, které pak trvalo několik desítek let. Každá „nová“ vesnice měla i svůj vlastní dřevěný kostel. Jeden byl zasvěcen sv. Barboře, druhý sv. Markétě. Oba kostely však zaniknou při zničení obce v průběhu třicetileté války.
V roce 1640 je zahájena stavba nového zděného kostela, který je do dnešní podoby dokončen v letech 1701 až 1715. Zdejší památkově chráněný barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie je druhou největší stavbou svého druhu v zemi Klodské (60 m délka, 45 m šířka a 20 m výška), byl postaven podle projektu italského architekta Jakuba Carovy a k jeho vysvěcení došlo v roce 1751. Více slov netřeba, protože tuto stavbu již mistrně popsal ve svém příspěvku „básník skal“ Franta. Snad jen ještě informaci o tom, že věže byly postaveny až v letech 1804 – 1805 a že mezi barokním mobiliářem vyniká oltář z roku 1795 i o rok mladší Kazatelna, které jsou dílem velkého umělce Michala Ignáce Klahra.
Kostel však není v žádném případě jedinou místní památkou, která by stála za povšimnutí. Ty ostatní se stejně nachází v jeho těsném sousedství. Jedná se například o starý hřbitov s kamennou ohradní zdí, malým lapidáriem náhrobků a hřbitovní kaplí nebo o renesanční panský dvůr z roku 1585. K nim můžeme přidat kruhovou (válcovou) kapličku na okraji obce, několik usedlostí a pozdně barokní sochu sv. Jana Nepomuckého, pocházející z roku 1726.