O Tišnovských uličkách

Tyhle starobylé a velice úzké uličky, vedoucí mezi bývalými domky chudobnějších řemeslníků, nalezneme v západní části města a jsou tři. Koželužská a Jirchářská ulička je přístupná z Jungmannovy a Halouzkovy ulice, Ševcovská vede klikatě z Halouzkovy ulice do ulice U Náhonu.

 

Jirchářská ulička je lomená a její stěny jsou vystavěny z tišnovského kamene, přičemž jednu tvoří také zeď starého barokního domu Na Pekle. Je dlouhá 54 metrů, na začátku Jungmannovy ulice dosahuje šířky 170 centimetrů a ve svém ústí do ulice Halouzkovy je o dvacet „cenťáků“ širší.

 

Asi málokdo z nás ví, kdo byli tihle jircháři…

 

Byli samostatnými řemeslníky, kteří se oddělili od koželuhů a zpracovávali jirchu. Tou byla měkká useň z kůzlat, jehňat či vysoké zvěře, jež byla opracována hlinitými solemi. Jircha se používala hlavně k výrobě rukavic a řemeslníkům se kvůli barvě zpracovávaného materiálu přezdívalo „bělokožci.“

 

Koželužská ulice rovněž klesá z Jungmannovy ulice do ulice Halouzkovy. Je dlouhá 49 m, horní ústí je široké 128 cm, dolní 95 a v nejužším místě dosahuje šíře pouhých 77.5 centimetrů, díky čemuž byla oceněna certifikátem agentury dobrý den Pelhřimov a jako nejužší ulička u nás zapsána do České knihy rekordů.

Roku 2006 byla zásluhou firmy JICOM a města Tišnova opravena a spolu s ní nově vydlážděny a doplněny lampami i ty druhé dvě pidikomunikace.

V uličce uvidíme i kusy zdiva, z nichž trčí obnažené kameny, což dokumentuje její původní stav.

 

Závěrem ještě malá pikantnost:

 

Protože místní koželuzi, vyrábějící usně z hovězích a koňských koží, ke své práci využívali i moč pocházející z okolních hostinců, bylo jejich řemeslo označováno za „smradlavé.“