"Opavská míle 2024."
Zajímavý závod, se kterým jsem ani moc nepočítal a později skoro úplně zapomenul. Regenerace po ostravském maratonu (Ostrava City Marathon 2024) probíhala nečekaně dobře, až jsem s tím prakticky nepočítal. Závod na 42 kilometrů se běžel dopoledne v neděli a byl veskrze „prohřátý“. Teplota se již ráno blížila třiceti stupňům a moc se ji klesat nechtělo. Nejteplejší se mi zdálo první kolo (běžely se 4 o délce něco málo přes deset kilometrů a první jsem fakt hnal, aniž bych si to myslel – pocit byl zcela „na pohodu“). Teplotu jsem už v dalších kolech moc nevnímal, dokonce bych řekl, že byly možná o něco málo snesitelnější. Ale asi se jen přizpůsobila HLAVA. Každý maraton je jiný a tento byl velký zážitek. Už také proto, že se jednalo o můj první závod na tak velkou vzdálenost. Doběhnout v limitu se mi bohužel nepodařilo, ztrácel jsem něco přes 11 minut, ale do cíle jsem byl ještě „vpouštěn“… :-) Neměl jsem vůbec žádnou představu v jakém stavu budu příští týden a jestli budu „k hnutí“. Závažné problémy nepřišly a tak jsem se v úterý začal zajímat o běh v Opavě, který jsem nepovažoval ani trochu za masový.
TO JSEM SE OVŠEM HLUBOCE MÝLIL.
Místo, abych si „jen“ přišel pro startovní číslo na prezentaci, tak jsem ráno zjistil, že registrace jsou již uzavřené a limit naplněn. Bez boje se nechci vzdávat a pokud se něco uvolní, tak bych měl mít šanci, když někdo nepřijde a podobně. Alespoň takovou odpověď jsem dostal den před závodem od pořadatelů. Druhý den v pauze na oběd jdu na registraci o něco dřív, aby byla jistota. Nemilým překvapením je dlouhá fronta před opavskou Slezankou, bývalým kvetoucím obchodním domem, který svou slávu již dávno ztratil. Začínám se smiřovat s představou, jak jsem závod svou nečinností promarnil, ale i tak čekám. Možná se jedná o patnáct, dvacet minut, ale strašně se táhnou. Vypadá to tak, že START NA TOMTO ZÁVODU bude sám o sobě výhrou. Většina lidí přede mnou je již zaregistrována a jdou si pro číslo s čipem a nějaké drobnosti. Nakonec se otevírá místo s novými registracemi (prý jich má být něco málo přes jednu desítku) a protože se nikdo během zhruba desetiny sekundy neobjevuje, tak vyrážím já. Vypadá to, že i na mě ještě číslo zbude. A také zbylo. Zaplatím startovné a se svým číslem jdu jako vítěz zpátky do práce. Odpoledne z práce nějak všichni odejdou dříve a já již na prezentaci nemusím, takže mám čas. Vycházím o něco málo dříve než jsem zvyklý. Na Horním náměstí jsem včas, ale start je od hospody Split. Sprinterský závod na jednu míli, tedy přibližně 1609 metrů, je Od „Splitu“ ke „Kouli“. „Koule“ je „socha“ v kašně před Hláskou a Split je kousek od opavské nemocnice. Jsem zvědav jak své ztuhlé nohy rozhýbu. Již dole na náměstí se pohybuje spousta lidí v běžeckém. V poledne jsem zaslechl i ty, kteří si povídali něco o tom jestli dají rekordy trati, tedy někdo z ELITY. Jediné, co je pro tento krásný, tak akorát teplý podzimní den jisté, je to, že s nimi určitě soupeřit nebudu. Míle je vzdálenost na kterou nejsem vůbec zvyklý a odhady tempa a výdrže na ni je věcí zcela neznámou. První kilometry jsou pro mě vzdáleností na rozehřátí, rozhýbání a zjištění jak na tom jsem nebo nejsem. Svým způsobem bude tento závod něco co skončí dřív než si to sám uvědomím. Chápu, že je pro mě nadmíru důležité se předem rozhýbat, protože již za startovní čarou budu muset „nasadit“, jinak to nebude mít moc velký smysl.
JEDNA VELKÁ NEZNÁMÁ VEDLE DRUHÉ.
To, čemu jindy nevěnuji velkou pozornost, zde bude mít o to podstatnější roli. Rozběhání bude spíš už závodem a samotný „ostrý“ závod spíš už bude jen cílovou rovinkou. Mám pár dní po maratonu, ale cítím se velice dobře. Jedna z nejvýznamnějších silničních tepen Opavy bude zhruba na půl hodiny uzavřena a celá bude patřit běžeckým „bláznům“ nečekaně z mnoha i hodně vzdálených míst. Podle reklam na závod to spíš vypadalo, že „Opava“ machruje a dělá z menšího místního „povyražení“ celorepublikovou akci. Slogany typu:
„NEJRYCHLEJŠÍ ZÁVOD V ČESKÉ REPUBLICE.“
spíš navozují pocit namyšlenosti. Ač je trasa mírně klesající, tak má certifikaci ČAS (Českého Atletického Svazu). Podobně jako u maratonů nebo jejich „polovičních sourozenců“ by měla zaručovat možnost jakž takž férového srovnání mezi závody navzájem. Krátký úsek po chodníku z náměstí Republiky ke Splitu nebo i prakticky zcela zaplněné Horní náměstí naproti Hlásky mě naznačuje, že se asi nebude jednat o komorní místní závod pro pár Opaváků. Až zde si začínám uvědomovat, jak jsou pro většinu hobby běžců přitažlivější kratší závody, které dosud byly poněkud pod „mou rozlišovací schopnost“. Vzdálenost na kterou se ani nerozeběhnu. A vzhledem k tomu, že běžím velice pomalu, tak těžko budu mít u sprintů jakoukoliv šanci na rozumné umístění. Důvodem přihlášení bylo spíš to, že čas kolem půl šesté večer na start vytváří dostatečnou časovou rezervu, abych nemusel brát v práci dovolenou a také účastnická medaile, kterou bych určitě rád měl ve své sbírce. Pochopitelně i to, že město Opava mi za ty léta hodně přirostlo k srdci.
Přesun z náměstí Republiky ke Splitu již beru jako rozehřívací úsek a běžím vcelku rychle. U hospody je již spousta lidí v běžeckém a co mě nejvíc těší, že mnoho velmi mladých, což u závodů na delší tratě (půlmaratony a výš) prakticky není. Vypadá to tak, že alespoň určitá část nejmladší generace se chce ještě alespoň trochu hýbat. Už chápu, že asi nepůjde o zcela bezvýznamný závod. Upřímně řečeno mám problém si najít úsek na kterém bych se mohl výrazněji rozeběhnout. Zbývá čtvrt hodiny ke startu a časomíra ani nafukovací startovní „brána“ se netváří, že by s ke startu nějak chtěli připravovat. Nedaleko je i skupinka většinou důchodkyň ve vozících, které mají také soutěžit a připojí se na chvost startovního pole. Vepředu jsou pochopitelně ti nejrychlejší. Organizátoři mají usměrňovat hobíky za ELITU. Před startem ještě potkávám běžce známého již z delších tratí a tak si také popřejeme pěkný závod. Já jsem v klidu, po maratonu jej beru jen jako regenerační. Zbývá pár minut k času 00:00:00. Startovní brána stále mimo cestu. Během mžiku se ale přesouvá na asfaltku. To již policisté zastavují dopravu i trolejbusy stojí na zastávkách. I běžci se již přesouvají na cestu a nechávám před sebou větší polovinu pole. Kdo ví, jak se mi poběží. Už na mnoho otázek nezbývá čas, je odstartováno. Rozebíhám se nejprve pomaleji, občas se lidi přede mnou úplně zastaví, protože brána nemá kapacitu celou šířku pojmout. Zajímavá zkouška časomíry, aby zabrala všechny čipy. Za branou až můžeme popustit uzdu své fantazii, tedy přesněji svému tempu. Není na co čekat, je třeba „nasadit“ hned. Zažívám okamžiky, které z jiných závodů neznám, ale beru je s nadhledem a především, že je třeba maximálně podpořit nadšení malých závodníků ke sportu. Je sice třeba mít „milión“ očí do všech směrů, protože děcka se mohou rozhodnout zčista-nejasna zastavit bezdůvodně uprostřed, jiné se rozhodne traverzovat bez varování na jednu nebo druhou stranu, že mám problém to vykličkovat, pak se v určitém okamžiku objeví z ničeho nic ocelový plát uprostřed cesty. Inu závod plný adrenalinu vyžadující maximální soustředění všech běžců i okolí. Jsem po maratonu a vím, že zbrklé změny mohou přinést nemalé problémy. Naštěstí jsem rozehřátý a rozběhaný.
PŘEDSTAVA REGENERAČNÍHO ODPOČINKOVÉHO PROBĚHNUTÍ SE PONĚKUD MĚNÍ.“
Opět se rád nechávám unést atmosférou závodu a vím, že pro mě může být zrádný právě jeho malou délkou. Běžím o něco málo větší rychlostí než jsem zvyklý z dobíhání na autobus nebo vlak – což je přibližně dva kilometry. Pro mě je to krásný závod, protože se mi daří spoustu lidí předbíhat, což u těch oblíbenějších závodů na delší vzdálenosti (převážně kolem půlmaratonu) u mě není ani trochu běžné. Je vidět, že objemy a běhání zhruba kolem roku, alespoň zde přináší ovoce. V jednom místě mě předbíhá běžec s vozíkem (závodním), který má, nejenom u mě, obrovský obdiv. Těžko bych si vzpomněl na jejich tváře, ale tempo je prozradí i na jiných a to delších vzdálenostech – myslím, že na posledním letošním maratonu v Ostravě a prvním pořádaným SSK Vítkovice (organizují i slavnou ZLATOU TRETRU) mě předbíhali (předjížděli?) na Masarykovém náměstí v centru Ostravy – netuším zda běželi „půlku“ nebo celý maraton. Nekompromisní tempo měli i při Opavské míli a absolutně jsem nebyl schopen na jejich tempo reagovat.
Místo obyčejného regeneračního běhu se opět plně přepínám do režimu „ZÁVOD“ a je vidět jak mi to běží. Nechápu. Pár dní po maratonu, ze kterého jsem nebyl extrémně rozbity, ale i tak jednoduchý nebyl. Probíhám kolem bubeníků, kteří „tvořili“ tempo také na Maratonu Emila Zátopka v Ostravě – bubenická skupina BORIS [3], taktéž z Opavy. A uměli jooo NASADIT. Běh si vychutnávám a cítím, že na své možnosti jej skutečně ženu. Za možná pět, šest minut a před zatáčkou k náměstí začínám pociťovat, že i já jsem nasadil poměrně hodně a začínám pociťovat, že přijde co nevidět „zlom“. Nemilý zlom. Okamžik, kdy už se tolik nebude chtít držet tempo. Jeho příchod byl rychlejší snad jen při mém prvním a zatím posledním pokusu o „TABATU“[2].
Bylo by trapné to zde přehnat a v cíli nemít síly. Vzdálenost 1,6 km je pro mě velkou neznámou a udělám menší chybu. K závěrečnému sprintu ze zbytku sil nasadím o pár, spíš více párů, desítek metrů než bych měl. Možná sto metrů před cílem musím trochu ubrat a rychle se vzpamatovat, abych již ve správné vzdálenosti v posledním úseku „zaperlil“. Do cíle to již vpálím, ale fronta na medaile přede mnou je tak velká, že se skoro nevejdu za cílovou pásku…
Poučení do další Opavské míle:
1) nestydět se na startu a postavit se blíž k čelu. Bylo hezké předbíhat lidi, ale možná mě trochu zbrzdili. Asi ale maximálně na úrovni do pár desítek sekund výsledného času. I ty mohou znamenat mnoho pozic k dobru.
2) finiš si posunout alespoň o jednu stovku metrů blíž k cílové pásce.
Závod je velice zajímavý a určitě je také zatím závodem, kde jsem měl největší průměrné tempo. Pod 5 minut/km. Z toho mám asi největší radost a také z medaile. V mé sbírce je unikátem. Oproti ostatním kovovým lisovaným, je tato poctivým odlitkem. Každý ročník má jinou a minimálně z tohoto důvodu má význam se opět na příští ročník přihlásit.
Článek určitě není moc o turistice, i když v Opavě je obrovská spousta míst, kam má cenu zavítat a historické centrum má stále svou zvláštní a nevšední krásu. Pro sportovní nadšence z okolí i větší vzdálenosti má cenu si zde i zaběhnout nebo alespoň vytvořit atmosféru pro běžce. Stojí to zde za to a jedná se nečekaně o obrovský zážitek – DOPORUČUJI.
DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE:
[2] https://www.svetbehu.cz/tabatuv-trenink-4-minuty-treninkoveho-pekla/ … Tabatův trénink.
[3] https://www.boris-bubenici.cz/about.html
[4] https://www.youtube.com/watch?v=b4zSGoEi68U … Opavská míle 2024.
[5] https://www.youtube.com/watch?v=zvaIOk3ifdQ
[6] https://www.youtube.com/watch?v=Njfc4mBxpsA
[7] https://results.onlinesystem.cz/RacerDetail?idEvent=3087&idRacer=1965040 … Mé výsledky Opavské míle 2024.
[8] https://results.onlinesystem.cz/SearchRacer/Index … Ostatní závodníky lze najít například zde...
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí "Opavská míle 2024."
