Osík u Litomyšle – White Gallery, malá vila Tugendhat z 21. století

Pozoruhodnou moderní stavbu Bílé galerie najdeme na louce ve vesnici Osík u Litomyšle. Pro někoho stavba krásná, pro někoho futuristická a pro někoho spíše umělecké mauzoleum. Celý objekt totiž vybudoval Martin Janda, syn umělců Ludmily a Františka Jandových, a jeho hlavním úkolem od samého počátku je být dokonalou galerií a – zejména – depozitářem obrazů a prací na papíře Ludmily Jandové. Její práce zde jsou postupně digitalizovány, současně tady ovšem také probíhají výstavy dalších umělců.

My si ovšem hned na úvod musíme prozradit, že tento článek nebude o nevšední umělecké galerii, ale o pozoruhodně komorní bílé budově, skrývající ve svých útrobách nejen asi 14.000 uměleckých předmětů, ale také mnoho skutečných technických zázraků. Základem všeho byl projekt ing. arch. Jiřího Krejčíka z Hradce Králové a ing. arch. Marka Tichého z Brna.

Půvab místa zvyšuje fakt, že budova nekomerční White Gallery, zaměřená na světově významné autory tvořící od II. poloviny 20. století po současnost, je umístěna do malebného prostředí meandrů potoka a vegetace na jeho březích. Díky hlavnímu vstupnímu průčelí získává návštěvník pocit, že se ocitl před menší klasicistní stavbou umístěnou v romantické zámecké zahradě. Tu mj. oživují „metalové“ skulptury Františka Jandy.

Samotná budova galerie je orientována tak, že její prosklená část směřuje na sever a je kryta vstupním portikem. Ostatní stěny jsou proskleny minimálně a navíc je proti přímému slunci chrání výrazné předsunutí třešní desky. I toto napomáhá konstantnímu klimatu uvnitř galerie, navíc při minimálních energetických nákladech. Projekt objektu White Gallery byl již od počátku v oblasti koncepce klimatologie naprostým unikátem … a to dokonce v celoevropském měřítku (např. jedinečný depozitář, umístěný v centru galerie).

Pozoruhodný je zejména fakt, že v galerii neexistuje klasické topení ani klimatizace (ve smyslu chladicích rozvodů vzduchotechniky). Tady se o všechno stará – pod úrovní terénu umístěné - tepelné čerpadlo, 11 km úzkých trubiček a cihly z nepálených cihel. Sám autor projektu toto charakterizuje jako tuv. „dům v domě“,kdy je „hmota vnější stavby temperována, chlazena nebo vytápěna pomocí uzavřených rozvodů kapalného media v tenkostěnných trubičkách osazených přímo do konstrukce stavby“. Pro uložení rámovaných obrazů je pak navržen systém zásuvných modulů pro ukládání ve svislé poloze. Veškeré grafiky a další díla na papíře pak uložena v zásuvkových skříních.

K centrálnímu depozitáři přiléhá servisní trakt s technickým zázemím pro kontrolu a řízení vnitřního klimatu, kde najdeme mj. záložní havarijní systém pro dodatečnou potřebu filtrace. Navíc plní depozitář i funkci trezoru. Obvodová chodba je pak vlastně samotnou galerií, která neprezentuje jen Ludmilu Jandovou, ale slouží i k pořádání výstav dalších autorů.

Slavnostní otevření budovy pro veřejnost proběhlo v červnu 2010 za účasti arcibiskupa Dominika Duky. Tehdy zde byla uvedena výstava Stanislava Kolíbala „Bílé kresby 1968 – 1976“. Objekt galerie je svými technickými parametry srovnáván s renomovanými institucemi tohoto typu ve Francii nebo Švýcarsku.