Ostrov Madeira (1): Barevný ostrov – seznámení s Madeirou
Ostrov Madeira (1): Barevný ostrov - seznámení s Madeirou (05/2015)
O Madeiře se obvykle píše jako o květinovém ostrově nebo o ostrově věčného jara. Tato přízviska jsou výstižná, mě však napadá ještě jiné - barevný ostrov. Na poměrně malém území najdeme všechny odstíny barev, jaké mohou v přírodě existovat.
Madeiru bych nazvala také rájem pro pěšího turistu. Těžko existuje na světě místo, ve kterém by bylo na tak malé ploše koncentrováno tolik turistických tras všech obtížností, jako je tomu díky levádám právě tady. Když k tomu přidám příznivé klima, svěží prosolený vzduch, nádherné výhledy, rozmanitost krajiny, zachovalé vavřínové pralesy, původní madeirskou květenu, a v neposlední řadě civilizaci se všemi výhodami za zády, co si více přát! Seznamování s Madeirou začíná.
Letiště a půjčení auta: Na Madeiru jsme přiletěli první květnový týden roku 2015 přímou linkou Praha - Funchal [čti: Funšal]. Let trval přibližně 4,5 hodiny. Český pilot přistál na omezeném prostoru zdejšího letiště bez problémů. Madeira je v časovém pásmu Londýna, to znamená, že je zde o hodinu méně než v ČR. Letiště se nachází asi 20 km od Funchalu v městečku Santa Cruz. Přímo na letišti jsme měli v jedné z mnoha autopůjčoven přes internet zamluvené malé auto v nejlevnější variantě.Cena půjčení auta byla 3 000 Kč na týden a najezdili jsme s ním po ostrově kolem 700 km. Benzín je tu drahý 1,5 Euro za litr. Malé Mitsubishi nějak oproti autům, na která jsme doma zvyklí, moc nejelo, ale nejsou tu žádné dlouhé trasy a tak to naprosto stačilo. Většina domácích jezdí, stejně jako turisté, také s takovými malými auty. Nepotřebují silné vozy s velkou spotřebou na ostrovní krátké vzdálenosti, a hlavně, s malým autem všude zaparkují.
Ubytování: jsme měli zajištěno přes Booking na okraji Funchalu v blízkosti nájezdu na dálnici, velmi levné a jednoduché, zahrada byla plná ještě nezralých banánů. Ubytovat nás přišel mladý muž se znalostí angličtiny. Pak už jsme jej neviděli. V domě nad námi bydleli jeho rodiče, kteří mluvili pouze portugalsky, a jejich mini pes, který na nás každé ráno i večer usilovně štěkal. Vlastně jsme ani nic nepotřebovali, vyskytovali jsme se tu jen na spaní. Ráno se rozednívalo kolem 7 hod. a večer slunce zapadlo až kolem 21 hodiny, bylo déle světlo než u nás.
Potraviny: Hned první večer jsme si šli do nejbližšího obchůdku koupit chleba. Měli otevřeno až do 21 hod, ale pečivo už vyprodáno. Čekal tam na nás poslední takový kulatý bochánek zabalený ve fólii, který jako chleba i docela vypadal. Prodavač řekl, že je to "bolo" a protože jsme nevěděli, že se chleba řekne portugalsky "pão", koupili jsme si omylem nějaký sladký koláč, který nám moc nechutnal. Druhý den jsme to ještě vylepšili .... přikoupili jsme si k němu máslo s tím, že ten koláč bude tak více jedlý. Máslo bylo zase příšerně osolené a ke sladkému bolu tedy vůbec nešlo dohromady :-)
Supermarketů je ve Funchalu několik, kupodivu jsou dost v centru (Dolce Vita, Anadia). My jsme měli blízko našeho ubytování velký supermarket Madeira Shopping, který se nachází v ulici Caminho Santa Quitéria 44. Byli jsme tam jen jednou, podívat se, jestli tu prodávají ovoce levnější než na tržnici a za kolik je víno Madeira. Sekce prodeje ryb a mořských plodů měla velmi širokou nabídku, včetně murén, černých espadas a sušených ryb, a místní u toho nadělali povyku jak někde na trhu.
Ovoce: V centru Funchalu je slavná tržnice Mercado dos Lavradores na rohu ulic Rua Brigadeiro Oudinot a Rua Latino Coelho. To je naprostá pastva pro oči a její návštěva nezklame žádného turistu. Tržnice má dvě patra a prodávají se zde ryby, ovoce a zelenina, sušené plody, sýry, rukodělné výrobky (proutěné zboží, výšivky), květiny, víno. Na začátku května ještě není na Madeiře všechno ovoce zralé a tak se prodávají i produkty ze skleníků, rychlené banány a také ovoce z importu.
Pokud je tedy jedním z vašich cílů ochutnávat pravé místní ovoce, určitě je lepší k návštěvě Madeiry pozdní léto nebo podzim. My jsme měli za úkol přivést domů především plod filodendrónu (monstera), což je taková zelená šiška, jejíž vnitřek chutná jako kombinace banánu s ananasem. Je to velmi dobré a taky drahé, a viděli jsme to prodávat pouze na tržnici, nikoliv ve zmíněných supermarketech. Domů jsme plody úspěšně přivezli a nechali dozrát mimo ledničku. Dokud se samy neodlupují vrchní zelené části, není plod uvnitř ještě jedlý.
Dalším oblíbeným ovocem turistů je marakuja (portugalsky: abacate, česky: mučenka jedlá), kterou tady prodávají v několika variacích (chuť citronu, pomeranče, banánu, ananasu, rajčete). Pro neznalého žluté, oranžové, červené, černé kuličky, ze kterých se po rozřezání vyjídá vnitřek se semínky. Plody musí být přezrálé, jinak jsou kyselé. Toto ovoce jsme v supermarketu také neviděli, pouze v tržnici. Asi jej místní nekupují a je hlavně pro turisty.
Dalším hojně prodávaným ovocem je anona. Ta každému nechutná, její dužina je bílá s chutí připomínající slabé kapučino. Anonu měli i v supermarketu a asi o třetinu levnější. Na tržišti jsme koupili i banány, chuťově byly lepší než u nás, ale ještě to nebylo ono. S rajčaty to bylo obdobné, přičemž v supermarketu měli rajčata podobné mdlé chuti jako v našich supermarketech v tomto ročním období.
Víno Madeira: je dovoleno vyrábět pod touto značkou pouze na Madeiře. Víno je při zrání uměle zahříváno a nakonec dolihováno vinnou pálenkou na cca 19 %. To má svůj historický základ, který je obecně známý a obsahuje jej každý průvodce po Madeiře (víno kdysi převážené v sudech na lodích oceánem na velké vzdálenosti se při cestě zahřívalo sluncem, později bylo dolihováváno kvůli vyšší trvanlivosti, vzniklo tak žádané víno specifické chutě, vůně a barvy).
Pokud je víno vyráběno jako jednodruhové z jedné z tradičních 4 madeirských odrůd, je dražší. Jedná se o tyto odrůdy: Sercial (suché víno), Verdelho (polosuché), Bual (polosladké) a Malvasia (sladké víno). V obchodě je možné koupit také směsky, které jsou výrazně levnější. Na těch bývá napsáno místo názvu odrůdy pouze Dry (suché), Medium Dry (polosuché), Medium Rich (polosladké) a Rich (sladké) bez uvedení délky doby zrání. Tato vína jsou v supermarketu za cenu kolem 8 Euro/0,7 l.
Čím déle víno zraje (nejméně 3 roky, dále se prodávají 5-ti, 10-ti, 15-ti a 20-ti letá), tím je dražší, nejdražší jsou vína ze sklizní z ještě starších ročníků. Cena se také odráží ve skutečnosti, zda víno zraje v malém množství v dřevěných sudech, anebo se jedná o velkovýrobu vína rychle zahřívaného v kovových tancích. Podrobné informace najdete na různých webových stránkách. V každém případě je víno Madeira asi nejčastější suvenýr nebo dárek, který se odtud vozí.
Ryba espada: Povinností každého návštěvníka Madeiry je dát si v restauraci hlubinnou rybu espada (Tkaničnice atlantská). Ryba vypadá podivně, je dlouhá černá s velkýma očima a velkými zuby, ale maso má výborné, bílé, a nám chutnala nejvíc grilovaná. Obvykle ji ale připravují v těstíčku a s osmaženým banánem. Cena jedné porce byla podle hospody a podle velikosti porce od 9 do 13 Euro. Tato ryba se loví pouze na několika místech na světě, proto nezapomeňte ochutnat.
Bolo do caco: Před jídlem vám číšník obvykle nabídne jako předkrm další místní specialitu, kterou si můžete dát i v bufetech ve městě. Je to madeirský chleba ve tvaru placky cca 2 cm vysoké, který se rozřízne, ohřeje a potře máslem rozmíchaným s česnekem. Tento předkrm byl za 1,5 - 2 Eura. Štamprle vína Madeira bez uvedení odrůdy stála v hospodě 1,5 Eura. Půllitr piva Coral, které se vyrábí na Madeiře, byl v restauraci za 4 Eura, někde i za 6 Euro. Toto pivo bylo z místní nabídky nejlepší.
Doprava po ostrově probíhá po dálnicích a silnicích různé kvality. Dálnice jsou bez poplatku a nelze než vyjádřit obdiv nad tímto technickým dílem. Vyznačují se velkým množstvím tunelů, i mimoúrovňových, a vysokých mostů. Bez dálnic by byla Madeira při zdejším množství aut a turistů v kolapsu. Obdivuhodné dílo muselo stát hodně peněz (dotace EU). Některé tunely byly v době naší návštěvy ještě zaslepeny a nic se tam nedělo. Asi příprava na doby budoucí.
Ostatní silnice se velmi lišily svou kvalitou. Některé byly nové a na některých zase takové díry, že se muselo při jejich přejezdu téměř zastavit. Často byly vidět úseky se sjetou krajnicí ohrazené pouze páskou. Pokud se silnice opravuje a je třeba ji uzavřít, nečekejte vyznačení objížděk, anebo upozornění na uzavřenou silnici zavčasu někde po příjezdové trase tak jako u nás. Taková silnice se označí dopravní značkou "slepá ulice" a po nějakém čase dojedete k betonovým zátarasům. Nejednou jsme se otáčeli u zátarasů a nebyli jsme sami.
Kdo se těší, že se projede po úzké vyhlídkové silničce podél severního pobřeží mezi městečky São Vicente - Seixal a Seixal – Porto Moníz, bude zklamán, stejně jako jsme byli my. Tato silnice je komplet uzavřena a jezdí se pouze novou silnicí vedoucí tunely. V průvodcích se dočtete, že silnici využívají místní k mytí aut, protože ze skal dolů padají přes cestu do oceánu vodopády. Nyní tu najdete pouze zátarasy a značku s padajícím kamením. Podle stavu silnice a okolí to vypadalo, že je uzavřena už minimálně 5 let a nějaká oprava se ani nechystala.
Hodně Madeiřanů se živí jako taxikáři. Nejedná se pouze o taxíky žluté barvy, ale jezdí tu i hojně s různými 9-místnými dodávkami. Výhodou takové přepravy je to, že nemusíte jít trasu tam a zpět, přijedou pro vás na její druhý konec. Cenu neznám, ale asi nebude nízká. Všichni na ostrov přiletí letadlem, tudíž pokud si nepůjčí auto, potřebují odvést.
Na ostrově funguje také síť autobusových linek, ve kterých se platí kartami na dobíjení. Autobusy však nejezdí všude, spojují spíš jen města a vesnice. Autobusem se například nedostanete na Pico do Arieiro a ani z druhé strany hor na Achadu do Teixeira.
Vegetace je na ostrově bohatá. Půdy na sopečných horninách jsou velmi úrodné a mírné, vlhké klima je pro flóru příznivým faktorem. Na polopouštních stanovištích, jako je poloostrov São Lourenço, jsou zase dobré podmínky pro suchomilné druhy. Když v 15. století přirazili k břehům Madeiry Portugalci, byl téměř celý ostrov porosten vavřínovými lesy (laurissilva) a nebyl osídlen. Proto jej také nazvali Madeira, v portugalštině "dřevo".
Kolonizátoři začali okamžitě měnit tvář ostrova, káceli stromy pro výrobu dřevěného uhlí a plošným vypalováním porostů získávali půdu pro pěstování zemědělských plodin. Nastal velký rozmach pěstování cukrové třtiny na vývoz, kterou později nahradily banánovníky a vinná réva. Tento podnikatelský záměr zničil velkou část původní madeirské přírody.
Obnažené svahy nyní trpí erozí a viděli jsme, jak se dnes za pomocí dotací EU snaží vysadit zpět do přírody původní druhy stromů a keřů obalené proti okusu plastovou ohrádkou. Erozí nejvíce narušená místa se zakrývají speciální geotextilií, aby voda a vítr dál půdu neodnášely.
Návštěva lokalit s původními vavřínovými lesy, které zůstaly zachovány především v severní polovině ostrova, a jsou dnes pod ochrannou státu, je nejen pro přírodovědce fascinujícím zážitkem (mapka s vyznačením původních lesů je ve fotogalerii). Procházet kolem staré levády tímto "pralesem", jako je tomu například v Caldeirão do Inferno, patří k největším zážitkům, které jsme si z Madeiry přivezli.
Podařilo se nám také vyfotit některé kvetoucí zástupce původní flóry, která byla na Madeiře doma před příchodem člověka. Ostatní rostliny, kvetoucí velkými a barevnými květy (strelície, hortensie, ibišky, kalokvěty, lichořeřišnice, kaly), které návštěvníci ostrova tolik obdivují v parcích, zahradách a kolem silnic, jsou sice krásné, ale byly sem v minulosti dovezeny z jiných částí světa, především Jižní Afriky, Japon ska, Jižní Ameriky, a velmi se jim na ostrově díky skvělým podmínkám daří. Některé z nich se již bohužel staly invazivními, to znamená, že se nekontrolovaně šíří po ostrově a vytlačují původní flóru.
O fauně ostrova nemohu moc napsat. Savci zde zřejmě před kolonizací nežili, kromě tuleňů středomořských, podle kterých je pojmenováno městečko Câmara de Lobos (Tulení doupě/zátoka). Tyto tuleně se záhy podařilo úspěšně vybít a poslední zástupce je vystaven vycpaný v muzeu v botanické zahradě ve Funchalu. Nyní tuleni obývají pouze pusté ostrovy Ilhas Desertas, které patří k Madeiře a jsou přísně chráněny (vstup na ně je zakázán).
Na ostrově jsme pozorovali velké množství ještěrek, úplně všude, a u každé tůňky kvákaly žáby. V oblasti Achada do Teixeira jsem zahlédla divokého králíka. Jiná zvěř se tu nevyskytuje, protože zde zřejmě nemá dostatek životního prostoru. Viděli jsme krásné barevné motýly, ale samozřejmě se je nepodařilo nafotit. Co se týká ptactva, zřejmě se zde vyskytuje velké množství druhů, a ozývají se hlavně v lesích. Každý návštěvník Madeiry se setká s madeirským endemitem pěnkavy obecné, jejíž sameček má výrazně modré zbarvení. Tento ptáček se naučil využívat přítomnosti člověka a číhá na drobky na všech vyhlídkách a odpočívadlech pro turisty.
Z domácích zvířat jsou hojně chovány krávy na náhorní plošině Paúl da Serra. Plošina je úplně vypasena, krávy jsou prostě všude. Pohybují se volně, jen na silnici občas přejedete po kovovém roštu, který brání míchání stád (krávy se bojí rošt přejít). Po ránu je možné slyšet volání pastevce z některého kopce a krávy se mu bučením ozývají. Vodu mají k dispozici v levádách, vegetace je dostatek. V oblasti kolem Poiso jsme narazili na stádo ovcí.
Na Madeiře má každý psa. U každého domu je v zahradě jedno zvíře, takže navečer celý Funchal štěká. Nejsou to domácí mazlíčci s papíry, ale šílené směsky různých ras většinou malého vzrůstu. Koček je tu také dost. Jedna se s námi vydala z Porto da Cruz na trasu Boca do Risco. Pak ale zjistila, že se opět jedná o nějaké šílené turisty, co jen někam jdou a nic z toho, tak zůstala sedět na stezce. Když jsme šli zpět, seděla tam a čekala.
Levády: Naprostým fenoménem Madeiry jsou levády. Jedná se o obdivuhodné technické dílo vybudované v minulosti člověkem. Leváda je úzký kanál, který převádí vodu z míst, kde je jí dostatek (pramen, vodopád, časté deště) do míst, kde je potřeba pro pěstování zemědělských plodin a k jinému využití. Levády mají většinou podobu koryt vyzděných z kamenů nebo nověji z betonu, kterými voda protéká v malém spádu. Celková délka levád na Madeiře se odhaduje něco přes 2 000 km.
Co činí z levády pro turistu velmi atraktivní věcí, jsou chodníčky kolem, kterými se zajišťovala a stále zajišťuje údržba velké většiny levád na ostrově. Tyto chodníky dnes hojně využívají pěší turisté a díky nim se dostanou do míst, která by byla jinak pro člověka nepřístupná.
Levády vedou také průchozími tunely, kde je třeba užít baterku nebo čelovku, a někdy také po mostech. Místa, kde by mohl turista ztratit rovnováhu a spadnout do strže, jsou obvykle zajištěna zábradlím. Někteří autoři článků o Madeiře mylně popisují jako "levádu" také trasy po horách a po mořských útesech. To jsou samozřejmě normální turistické trasy bez levády.
Kdo přemýšlí o tom, jak a kdo levády vybudoval, moc informací nenajde. Známé je jenom to, že hlavní manuální práce na levádách vykonali otroci, zřejmě přivezení ze severní Afriky (Maurové) a možná také původní obyvatelé Kanárských ostrovů (Guančové). Tito nevolníci z ostrova následně postupně vymizeli. Možná by se jejich geny daly vysledovat u Madeiřanů, možná ty co přežili tu dřinu, odvezli dál do Ameriky. Madeira byla totiž v té době významnou zastávkou portugalských lodí převážejících otroky z Afriky do Jižní Ameriky. Levády se na ostrově začaly budovat brzy po osídlení Portugalci, to je v 15. století. Při pohledu na toto úžasné technické dílo a při představě neuvěřitelné ruční práce lidí v nepřístupném terénu a v podmínkách té doby, nelze než hluboce smeknout.
Počasí je na Madeiře proměnlivé. My jsme měli asi štěstí, ani jeden den za celý týden nepršelo. Často se převalovala bílá oblaka, ale to jen umocňovalo typickou madeirskou atmosféru. Teploty na začátku května byly na pobřeží po ránu 17 °C a přes den 20 – 22 °C. V noci tu nebylo zima, to je asi největší rozdíl oproti Střední Evropě. Teplotní rozdíly se stoupající nadmořskou výškou byly přibližně 0,5 °C na 100 výškových metrů. Dole ve Funchalu bylo 20 °C a nahoře na Pico Arieiro 9 °C.
Dva dny foukal dost silný vítr, který se pak utišil. Na slunci a za větrem bylo v průběhu dne ale i v horách teplo. Slunce tu hodně opaluje. Nejsou tu vedra a tak si člověk nedává pozor. Proto upozorňuji osoby citlivé na spálení kůže, aby se chránili před sluncem i v případě, že se jim nezdá být počasí až tak letní.
Koupání: Voda v oceánu byla studená, odhadem 17 °C. Někteří se ale koupali a to na dvou místech. Na pláži Prainha, která se nachází těsně před parkovištěm k trasám po poloostrově São Lourenço. Je to velmi pěkná pláž s černým pískem, ale není příliš velká a také je na ostrově jediná písečná a přírodní, v létě tu musí být hlava na hlavě. Ostatní pláže na ostrově jsou buď uměle navezené a kamenité, anebo přírodní, ale hrubě balvanité. Madeira prostě není ideálním místem pro plážové turisty.
To druhé koupací místo byly přírodní bazénky ve ztuhlé lávě na pobřeží ve městečku Porto Moníz na severozápadě ostrova. Přírodě se trochu pomohlo dobetováním hrázek a koupání v místě bude v létě určitě příjemnou záležitostí. Bazén v Porto da Cruz, který je těsně u moře a do kterého se občas přelije nějaká ta vlna z oceánu, byl vypuštěný (nevím jestli stále a nebo jen mimo sezónu). Dále jsou bazény u některých hotelů.
Nikde se nic neplatí. Kromě parkování v centrech některých měst, jsou veškerá parkoviště zdarma. Zdarma je průjezd tunely, dálnice, vstup na turistické stezky, na levády, na vyhlídky. Pokud je někde WC, je také zdarma. Pro nás téměř neuvěřitelná věc. Kdyby jen za parkoviště u vstupů na nejznámější levády vybírali 1 Euro, měli by při tom množství turistů balík na opravy. Za celý pobyt jsme kromě ubytování, benzínu, jídla a pití, platili pouze za dvě atrakce – lanovku na západním pobřeží a vstup do Botanické zahrady ve Funchalu.
Atrakce v podobě lanovky na západním pobřeží u městečka Achadas da Cruz stála 3 Eura na osobu. Lanovka jede téměř kolmo při útesu dolů k oceánu. Tam jsou pozůstatky políček a starých domků, kdysi byl využit každý kousek půdy i za cenu krkolomného přístupu. Dole se můžete procházet, dýchat prosolený vzduch a kochat se krásným pobřežím a květy typické madeirské rostliny ECHIUM NERVOSUM – endemického hadince, který se vyskytuje pouze na Madeiře. Když chcete zase nahoru, sednete si do lanovky a pomocí vysílačky v kabině to oznámíte obsluze nahoře :-)
Botanická zahrada ve Funchalu je moc pěkná a je zde k vidění jak původní madeirská flóra, tak introdukované druhy, tak typické zemědělské plodiny. K zahradě je odbočka přímo z dálnice procházející Funchalem. Vstupné bylo 5,50 Euro na osobu. Chodí se sem hlavně fotit známý záhon, na kterém jsou vytvořeny ornamenty ze sestříhaných barevných keřů a pozadí fotografií tvoří město Funchal a lodě v přístavu. Přírodovědné muzeum je umístěno v areálu v krásné vile rodiny Reidů a vstup do něj se již neplatí. V tomto mini muzeu jsou vycpaniny, minerály, herbáře a živočichové naložení v lihu. A již výše zmiňovaný poslední tuleň, který žil na pobřeží ostrova Madeira.
V ulicích měst se nezametá, na Madeiře uklízí tak, že povrch splachují vodou z hadice. Nakonec proč ne, vody je tu dostatek. Doufám jen, že splašková a jiná odpadní voda teče z kanalizace do moře přes aspoň nějaké čistírny vod. Jsou přece v EU. Při cestách po ostrově jsme nikde neviděli skládku odpadů. Pak jsme zahlédli spalovnu. Je vidět v údolí ze silnice E.R.202 z Poiso do Ribeiro João Gonçalves. Spalováním odpadů se vyrábí elektřina a teplo.
V Câmara de Lobos čmoudí třemi komíny tepelná elektrárna spalující topný olej, je dobře viditelná z dálnice, to není pěkný pohled. Zvláště zarážející je nízká výška komínů elektrárny, některé domy mají okna přímo u jejich výduchů. Dalším zdrojem elektrické energie jsou zde větrné elektrárny, umístěné na náhorní planině Paúl da Serra a u poloostrova São Lourenço, a fotovoltaické panely, umístěné přímo u Levády do Paúl. Dále jsme tu samozřejmě viděli vodní elektrárny. Ostrov musí být v dodávce energií soběstačný.
Značení turistických cest je na Madeiře chabé. Trasy, které vybral stát jako své hlavní a oficiální, jsou značeny dřevěnými směrovkami s názvem cíle a vzdáleností v kilometrech. Tyto cedule bývají pouze na začátku trasy a na rozcestích. Jiné značení podél trasy jsme neviděli. Zmiňované cedule by bohatě dostačovaly, neb trasy jsou tak jasné a vyšlapané, že z nich nelze sejít, ale ... ale kdyby v případě problému, kdy se musí uzavřít některý úsek z důvodu špatné kondice stezky, bylo toto někde napsáno, případně uvedeno, kudy úsek obejít.
Typický příklad byla trasa v horách z Pico do Arieiro na Pico Ruivo, kde ujela část stezky ze svahu a nešlo tudy projít. Zoufalí turisté pokoušejíce se přes místo neúspěšně dostat k cíli, který byl už poměrně blízko, nadávali vracejíce se zpět. Ti, co prošli tunelem před uzavírkou po chvíli zjistili, že za ním lze toto místo obejít z druhé strany kopce :-) Ti, co se vrátili po stejné trase zpět, v tento den na Pico Ruivo nedoputovali. Stačilo sem dát jednu šipku. A to se nejednalo o mimořádnou situaci, svah musel být sjetý již minimálně rok.
Opačná situace nás potkala u vstupu na levádu Caldeirão Verde, kde byl na informační tabuli přilepen papír, že stezka z Caldeirão Verde je dále do Caldeirão do Inferno až do odvolání uzavřena. Nic uzavřeno nebylo a v pohodě jsme prošli až na konec celé trasy. Mělo to jednu výhodu, v závěrečném úseku bylo minimum turistů, které nápis odradil :-)
Trasy, které nejsou vybrány jako oficiální, nejsou značeny vůbec. Najít například začátek stezky Boca do Risco směrem z Porto da Cruz nám zabralo hodnou chvíli a jezdili jsme po kopcích uličkami sem a tam než jsme to trefili.
Co se týká skladby turistů na Madeiře, v době našeho pobytu na začátku května zde naprosto převažovali němečtí důchodci těsně následováni Francouzy. Na třetí místo bych zařadila kontinentální Portugalce. Čechů s námi v letadle přiletělo 150. Na turistických trasách jsme ale potkali Čechy jen 2x, Poláky a Slováky žádné. Rodiny s dětmi tu byli výjimečně, většina stezek v horách a některé kolem levád nejsou pro děti příliš vhodné nebo bezpečné.
Celkově tu bylo turistů hodně a bude jich jen přibývat. Na některá oblíbená místa se oplatí chodit buď ráno před 9 hodinou, jako například na vyhlídku na nejvyšší útes Madeiry Cabo Girão, která je přes den naprosto v obležení, protože je dobře dostupná po silnici a zastavují zde všechny zájezdové autobusy. Bylo to také jediné místo na Madeiře, kde jsme se setkali s žebráky.
Turistické mapy Madeiry od firmy Kompass jsou dostupné na internetu. Dříve byl přístup zdarma, nyní se turistická verze musí platit. Samozřejmě je možné si mapu zakoupit v papírové podobě. My jsme s sebou měli silniční mapu "Freytag & Berndt – Madeira 1 : 40 000", kde jsou některé turistické trasy také vyznačeny, a mapy Kompassu vytištěné z internetu (úseky, které jsme hodlali jít). Dnes už ale lze dobře využít i mapy nebo navigace v mobilu, které jsou zdarma a některé jedou i offline bez připojení na internet. Všude doporučuji turistické mapy.cz, které mají propojení na OpenStreetMap a fungují také dobře, včetně určení vaší přesné polohy na mapě https://mapy.cz/turisticka
Dále bych před cestou na Madeiru doporučila knihu "Madeira a Porto Santo – Kompletní průvodce na cesty" od Daniely Schetar a Friedricha Köthe. Ostatní turistické průvodce o Madeiře, které jsem měla půjčené pro srovnání z knihovny, nedosahovaly zdaleka kvalit této publikace. V jednom nejmenovaném průvodci dokonce nebyla ani zmínka o levádách, což je naprosto nepochopitelné. Pro turisty chodiče je pak velmi užitečná kniha, ve které jsou trasy i s mapkami, s názvem "Madeira – Nejkrásnější horské túry a výlety po levádách" od Rolfa Goetze z edice Turistický průvodce Rother.
Týden na Madeiře jsme využili na maximum. Přesto se za tuto dobu daly stihnout pouze stěžejní místa, takové to top doporučované průvodci. Ostatní, neméně zajímavá, a možná i zajímavější místa na ostrově, se už do našeho itineráře nevešla. Tak třeba někdy příště. Popis jednotlivých námi navštívených míst je k dispozici pod následujícími odkazy "Ostrov Madeira (2) až (7)" uvedenými pod článkem.
Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda
Všechny články z naší cesty na Madeiru:
- Ostrov Madeira (1): Barevný ostrov – seznámení s Madeirou
- Ostrov Madeira (2): Pico do Arieiro (Pico do Areeiro) – Pico Ruivo
- Ostrov Madeira (3): Rabaçal – Levada do Risco, Levada das 25 Fontes
- Ostrov Madeira (4): Náhorní planina Paúl da Serra – Levada do Paúl, Pico...
- Ostrov Madeira (5): Levada do Caldeirão Verde, Caldeirão do Inferno
- Ostrov Madeira (6): Porto da Cruz - Boca do Risco
- Ostrov Madeira (7): Poloostrov São Lourenço, pláž Prainha
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Madeira
Půjčovna autPříspěvky z okolí Ostrov Madeira (1): Barevný ostrov – seznámení s Madeirou
