Ostrov Madeira (5): Levada do Caldeirão Verde, Caldeirão do Inferno

Ostrov Madeira (5): Levada do Caldeirão Verde, Caldeirão do Inferno (05/2015)

Dnes je v plánu Levada do Caldeirão Verde a na ni navazující trasa do Caldeirão do Inferno. O tomto koutě Madeiry jsme před cestou četli, že kdo chce poznat opravdovou Madeiru, takovou, jakou ji viděli první přistěhovalci, měl by jít právě sem. Ano, toto místo nás naprosto uchvátilo a zanechalo v nás asi ten největší dojem z celého ostrova. Nádherné staré levády vybudované v 18. století v zachovalém madeirském původním vavřínovém lese.

Zdejší vavřínové lesy jsou reliktní (zbytková) společenstva listnatých lesů vzniklých ve Středozemí a na ostrovech Makaronésie ve třetihorách. V jižní Evropě však ve čtvrtohorách zanikly po opakujícím se zalednění postupujícím z Alp.

Na Madeiře byla situace jiná, protože klimatické výkyvy byly vyrovnávány účinkem okolního moře. Zásadní vliv na utváření a zachování vavřínových lesů zde mají severní větry (pasáty), jejichž ochlazováním se na svazích hor kondenzuje vodní pára. Tato zvýšená vlhkost umožňuje bohatý rozvoj vegetace především na severu ostrova.

Dnes je v chráněných vavřínových lesích zakázáno kácení stromů, pastva dobytka a lov holuba dlouhoprstého (Columba trocaz) - madeirský endemit, který se živí bobulemi vavřínovitých, a tak přispívá k jejich rozšiřování. Vavřínové lesy jsou tak husté a srázy, na kterých rostou, tak příkré, že bez levád by se sem turisté nikdy nedostali.

Výchozím bodem na levády Caldeirão Verde a Caldeirão do Inferno je Casa das Queimadas. Dostanete se sem ze Santany. Trefit správnou silnici není úplně jednoduché, v Santaně musíte jet na Pargue Tématico a za ním na jedné křižovatce možná zahlédnete směrovku Casa das Queimadas. Dobrý navigátor s kvalitní mapou je jako spolujezdec vítán. Na mapách Google tuto cestu ani nenajdete.

Od Santany jedete po úzké silničce stále do kopce směrem k nejvyšším horám Madeiry. Právě v jejích severních svazích najdete popisovaná místa. Queimadas tvoří dvě pohádkové budovy s doškovou střechou, ve kterých by mělo být ubytování a možná také kanceláře lesních správců, dále parčík s miniaturními domečky pro husy. Všechny průvodce píší o kachnách, já jsem tam viděla husy bernešky.

U Queimadas je jen malé parkoviště, proto je sem lépe přijet hned ráno. Autobusy sem nejezdí, ani by se tu nevytočily. Některé články popisují jako nástup na tyto trasy usedlost pod Pico das Pedras (při silnici ze Santany na Achada Teixeira pod Pico Ruivo). Podle mě se tak ale jde zbytečně trasa Pico das Pedras – Queimadas a zbývá už pak málo času i sil na dokončení trasy až do Caldeirão do Inferno, což by byla velká škoda.

U parkoviště Queimadas je tabule s mapou trasy Levada do Caldeirão Verde, trasa má oficiální označení jako PR 9. Mapa s trasou do Caldeirão do Inferno tady není, jakoby tato stezka ani nikdy neexistovala. Na mapě je v rohu jen tak přilepen papír s varováním, že trasa dále z Caldeirão Verde je "collapsed" a je uzavřena. Z papíru ani nevyčteme, která trasa je vlastně uzavřena, tak předpokládáme, že do Caldeirão do Inferno. Jsme naštvaní nebo smutní, nevím. Později se ale ukáže, že už nic uzavřeno není.

Z Queimadas je to na konec trasy k vodopádu Caldeirão Verde 6,5 km, a dále na konec Caldeirão do Inferno další 2 km. Trasa tam i zpět celkem 17 km a trvalo nám to 7,5 hodiny, včetně svačin a focení. Je třeba si říct, zda ujdu 17 km a zda jsem schopen jít po úzkém obrubníku levády včetně vyhýbání se lidem v protisměru. Pokud ano, pak není co řešit. Vysloveně nebezpečná místa tu nejsou. Stoupání minimální, téměř rovina. Čelovku nebo baterku musíte mít s sebou, po cestě jsou tunely.

Od Queimadas jdeme tedy směrem na Caldeirão Verde (Zelený kotel). Jsme v nadmořské výšce 883 m. Nejprve vede poměrně široká cesta lesem se stromy s podivnými tvary, později se pěšina zúží a nakonec se jde jen po zídce levády. Většina méně bezpečných míst je zajištěna zábradlím z ocelového lana.

Paráda! Vlevo strmá skalní stěna porostená kapradinami, řasami, mechy, po které stékají pramínky vody, vpravo hustý porost listnatých stromů a keřů a pod ním hluboká strž s válející se mlhou. Voda valí v levádě, všude zelená barva, vlhko, pro mě exotika.

Už na začátku trasy jsme fascinováni a těšíme se na další úseky. Leváda teče v korýtku po starém kamenném mostku. Přicházíme k prvnímu, asi 50 m vodopádu Lombo do Bodes. Zde také narazíme na první německou skupinku s průvodcem, který má na hlavě madeirskou pletenou čepici. Chová se poněkud divně, běhá kolem vodopádu, rozhazuje rukama, občas vyloví klackem z levády listí. Říká nám, že cesta dál je nebezpečná. Kšeft je kšeft ... Jdeme dál a samozřejmě bez průvodce.

Narážíme na první velmi krátký tunel a po 4,5 km přicházíme k rozcestí, kde se na naši levádu napojuje zprava turistická trasa z Ilhy. Za křižovatkou je druhý, už delší, tunel. Doháníme další skupinku německých důchodců s průvodkyní. Třetí tunel je delší a hlavně nižší, takže pozor na hlavu. V tunelu je mokro, čvachtáme v blatíčku. Jedna paní z německé výpravy padá, ale nic se jí nestalo.

Následuje čtvrtý kraťoučký tunel a po chvíli jsme v místě, kde Levada do Caldeirão Verde končí, vlastně začíná. Je tu posezení vytesané do kamene. K vodopádu Caldeirão Verde se musí po balvanech do kopce podél potoka, směr je naznačen šipkou. Vodopád padá z nadmořské výšky 980 m n.m. do malého jezírka, jeho výška je asi 100 m. Krásné. 

Většina turistů se zde otáčí a jdou zpět. My pokračujeme trasou do Caldeirão do Inferno (Pekelný kotel), žádné zátarasy tady nejsou. Potkáváme dvojici dělníků, kteří udržují levády, nesou nářadí. Nic nám neříkají a tak jdeme dál do "pekla".

Po chvíli přicházíme ke schodům, které překonávají výškový rozdíl terénu. V těchto místech nejde jít kolem levády. A jsme na dalším rozcestí. Nejsou tady žádné cedule, a tak v tuto chvíli nevíme kudy jít. Jsou tu jen značky "zákaz koupání" a "nebezpečí pádu". Leváda je tady rozšířená do takové jakoby nádrže. Jsou tu také zbytky starých kolejí, po kterých vyváželi z tunelu narubanou skálu.

Zkoušíme jít rovně do tunelu, ale po nějaké době se vracíme, stále není vidět konec. Nebudu napínat. Cestička vlevo jde krátkým tunelem a pak někam dál do neznáma (na mapě je zakreslena pouze vyhlídka), rovně je 2,5 km dlouhý tunel s Levadou do Pico Ruivo, kterým byste se dostali do oblasti Fajã da Nogueira, a vpravo naše leváda ke Caldeirão do Inferno.

Odbočujeme tedy vpravo, procházíme dalším tunelem, na jehož začátku padá vodopád přes pěšinu, trochu se namočíme, ale ne moc. Pak jeden tunel za druhým, všechny normálně průchozí. Mezi nimi krásné průhledy do zelené divočiny. A jsme v Caldeirão do Inferno.

Název odpovídá realitě. Vodopády, skalní průrvy, všude vegetace, hluboké kaňony (které se špatně fotí). Je tu mostek s kovovým zábradlím. Ještě pár tunelů a trasa končí u kolmé stěny po které stéká voda v drobných pramíncích. Krásné, naprosto doporučuji!

Stejnou cestou se pak musíte vrátit k autu. Ještě fotíme něco z místní flóry, většinou rostliny rostoucí přímo na skále. Po cestě zpět už jde jen málo lidí a na parkovišti už není skoro nikdo.

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Všechny články z naší cesty na Madeiru:

• Ostrov Madeira (1): Barevný ostrov – seznámení s Madeirou
• Ostrov Madeira (2): Pico do Arieiro (Pico do Areeiro) – Pico Ruivo
• Ostrov Madeira (3): Rabaçal – Levada do Risco, Levada das 25 Fontes
• Ostrov Madeira (4): Náhorní planina Paúl da Serra – Levada do Paúl, Pico...
• Ostrov Madeira (5): Levada do Caldeirão Verde, Caldeirão do Inferno
• Ostrov Madeira (6): Porto da Cruz - Boca do Risco
• Ostrov Madeira (7): Poloostrov São Lourenço, pláž Prainha