Palác Pražské městské pojišťovny na Staroměstském náměstí v Praze

Současný palác má vypadat jako dvojice nestejně velikých barokních domů a vznikl podle plánu architekta Osvalda Polívky v rámci asanačních prací v letech 1899-1901. Zbourání starých domů čp. 931- 933 (zadané 7. března 1899 staviteli Ferdinandu Korbovi za 3 500 zlatých), vystavěných po ohni 21. června 1689, a výstavba současného objektu pro roku 1865 založenou městskou pojišťovnu nebylo nic jednoduchého, protože ochránci památek bojovali za to, aby byly původní budovy i s prostředním domem "U zlaté hvězdy" zachráněny, neboť podle jejich názoru byly vysoce kvalitní architektury. Zapojili do toho i Zemský výbor království Českého. Již v roce 1898 byly městské radě předloženy 2 plány (první skici vznikly již o rok dříve), jeden novorenesanční, druhý v témže stylu, ale s gotickými prvky, jež pojímaly novostavbu jako jediný a nečlenitelný celek. Tehdy také město zakoupilo čp. 931 a 932 za 86 000 zlatých. O rok později vznikl jiný projekt, který rozdělil novostavbu do 2 celků, přičemž západní měl napodobit zbořený dům "U zlaté hvězdy" a ten již byl 12. září 1899 městskou radou schválen. V letech 1899-1901 ho zrealizovala firma Františka Schlaffera, přičemž náklady na stavbu činily 453 635 K a za pozemek bylo vyplaceno 260 000 K. Pojišťovna se sem přestěhovala v srpnu 1901. V letech 1909-1910 byla pojišťovna podle Polívkova projektu rozšířena o několik dalších staveb. V ose hlavního vchodu bylo k její zadní stěně přistavěno velké kruhové schodiště s prosklenou železnou střechou a za ním vznikla železná a skleněná konstrukce nové dvorany. Na severu, jenž je součástí fronty Salvátorské ulice, vznikl obytný dům pojišťovny, jehož projekt byl schválen městskou radou 23. července 1909. V roce 1911 byl do budovy umístěn nově vzniklý Pohřební ústav královského hlavního města Prahy. Vedle toho se tu střídala různá magistrátní pracoviště, např. stavební úřad a kanalizační kancelář.

Ale vraťme se ještě k zbouraným domům, na jejichž místě novostavba vznikla. Čtyřpatrová nemovitost čp. 931 s částečně polychromovanými poprsími trojice mouřenínů pod okny 1. patra nesla nejprve pojmenování "U tří mouřenínů", v 15. století "U věže", později "U modré růže" a nakonec šlo o "dům Hollanovský". Roku 1407 ho vlastnil Sulek z Babic, následně králův krejčí Jakeš, v roce 1442 malíř Šimon, roku 1466 královský lékař Jan z Krčína, v roce 1510 Jiří Berka z Dubé a na Lipém, poté Jiří Hrdina od věže, roku 1537 Kateřina Čelechovecká z Kralovic, roz. z Dubu, v roce 1584 Jan Henrych z Frankenšteina a roku 1883 Emanuel Řehoř. Sousední čtyřpatrový dům čp. 932 s barokní fasádou a pozdně renesančním portálem z červeného mramoru se sochou sv. Václava a dvojicí lvů ve výklencích býval zván jako "U korábu", "U zlaté hvězdy", " U stříbrné hvězdy" a "dům Domináčkovský". Na přelomu 14. a 15. století ho vlastnil Konrád Steybil, roku 1408 krejčí Hanuš z Chebu, v roce 1437 Jan Doupovec z Doupova, roku 1499 Zikmund Holec z Květnice, v roce 1504 kramář Severin, roku 1534 Jan z Písnice, později jeho syn Albrecht a vnuk Jindřich z Písnice řečený Domináček, v roce 1565 Pavel Kristián z Koldína, následně jeho dcera Lidmila, roku 1607 apelační rada Jan Lobr, pak Jan Nerhof (též Nehrhof) z Halterperku, v roce 1618 Benjamin Fruvein z Podolí, roku 1621 Přibík Jeníšek z Újezdu, následně jeho syn Jan, v roce 1688 Vojtěch Bořivoj Turek ze Šturmfeldu a Rozentalu a roku 1883 Barbora Jarošová z Adlerhorstu a Augustin Řehoř. Třípatrový dům čp. 933 se sedlovou střechou bez štítů a s pískovcovým portálem ze 2. poloviny 17. století nosil pojmenování "Olbramovský" ("Wolframovský"), "U podušek", "Řeháčkovský" a "U Zlaté poštovské trubky" a roku 1361 byla při jeho zadní části zřízena kaple Všech Svatých s obydlím bekyň, kterou v roce 1421 získala od obce vdova po Mikuláši Maštovci. Roku 1407 ho koupil od rodiny Olbramovy Zikmund z Rokycan, v roce 1435 Pešík od stříbrné hvězdy, poté Jan Věchtík od zlaté trouby, roku 1521 konšel Brikcí Řeháček (Řehák) z Květnice, v roce 1544 jeho syn Jan, roku 1587 Václav Horský z Grünfeldu, jenž ho prodal Petru Vokovi z Rožmberka, později Václav Horský z Grynfeldu, v roce 1612 jeho syn Jan, který ho prodal Prokopu Dvořeckému z Olbramovic na Vršovicích, roku 1621 Adam starší Vratislav z Mitrovic, v roce 1629 jeho vdova, od níž ho koupil Jiří starší Vratislav z Mitrovic, roku 1633 Přibík Jeníšek z Újezda na Březnici, poté Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat, v roce 1763 ho koupil Jan František rytíř z Goltzu, roku 1796 Vojtěch Mladota ze Solopisk a v roce 1883 Barbora Jassy. K tomu je ještě třeba dodat, že v letech 1807-1813 se nacházela v domě čp. 933 lékárna "U říšského orla" a od roku 1831 byla umístěna v čp. 932.

V letech 1933-1934 byla k bokům dvorany přistavěna křídla s kancelářemi a garážemi, avšak již podle plánů Františka Roitha. Dalšími úpravami prošly všechny budovy v letech 1939, 1951, 1955, 1962 a 1965. Na přelomu 40. a 50. let 20. století tu sídlil Ústav pro výzkum vnitřního obchodu. V 70. letech 20. století byla provedena nevhodná úprava hlavního vchodu. Později zde sídlilo ministerstvo obchodu ČSR, ministerstvo hospodářství ČR a od roku 1996 ministerstvo pro místní rozvoj. V roce 2003 došlo k demolici dvorní podsklepené zástavby v severní části parcely, aby byl následně vybudován nový objekt. Stavební popis současné budovy přináší dílo "Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov":

"Fasáda do Staroměstského náměstí se dělí do dvou částí. Pravá (s hl. vchodem) je třípatrová, se 4. p. v mansardové střeše. Má šíři pěti okenních os a člení ji konvexní risalit, do kterého je v úrovni 2. a 3. p. zaříznuta nika pronikající obloukem do štítu nad mansardovým 4. p. Na kamenném balkonu na konsolách ve střední ose 2. p. sedí trojboký kamenný arkýř s teráskou a kovovým zábradlím na střeše. Architekturu hl. vchodu tvoří trojdílná novobarokní edikula s toskánskými sloupy, štítem a balustrádou v úrovni parapetu 1. p. V přízemí se fasáda otevírá obloukovými otvory, okna v dalších patrech mají záklenky segmentové, rovné nebo esovitě vyříznuté v horních koutech. Z bohaté sochařské výzdoby vynikají bizarní ženské busty Ohně a Vody v nadsvětlících hl. vchodu, snad od F. Procházky, barevný reliéfní znak města Prahy nad obloukem hl. vchodu, masky a draci mezi konsolami pod balkony 2. p., reliéfy s putti v suprafenestrách 2. p., korunovaný znak města Prahy s putti nad 3. p., vše zřejmě od F. Kraumanna, sedící figury Volání na poplach a Hašení požáru od Bohuslava Schnircha ve štítech barokně tvarovaných oblouků nad 4. p. Oblouk velkého štítu zdobí mozaika s kněžnou Libuší (?), klečící figurou a panoramatem Prahy v pozadí od Františka Urbana. K význačným uměleckořemeslným prvkům patří kovové mříže hl. vchodu, zábradlí balkonů a balustrád, praporové žerdi.

Levá část fasády je čtyřpatrová, dělí se do tří os. Člení ji římsy a liseny v 1. p., pilastry s toskánskými hlavicemi v úrovni 2. a 3. p. Před mansardovou střechou stojí ve střední ose novobarokně tvarovaný štít s volutami a prázdnou nikou. Přízemí je obloženo hnědým kamenem, v jehož drobných nikách jsou umístěny velmi kvalitní alegorické figury universitních fakult od Ladislava Šalouna. Okna pater doplňují novobarokně ztvárněné suprafenestry, které zdobí mušle, putti a masky, vedle volut sedí při štítu nad 4. p. dva korunovaní lvi. Vázy nad 4. p. a vrchol štítu mají kovové, bohatě formované nástavce.

Půdorys křídla do Staroměstského nám. vyřešil Polívka jako jeden funkční celek. Je třítraktový, s chodbami v prostředním traktu, hl. příčná osa se asymetricky posunula do středu hl. vchodu. Celý objekt je podsklepený, místnosti v přízemí i 1. p. jsou sklenuty rozličnými druhy kleneb používaných v barokní době. Vstupní hala za hl. vchodem se člení do tří prostorových jednotek oddělených palladiovskými oblouky na toskánských sloupech. Od chodby ke schodištím, vybavené po stranách mramorovými sedátky, ji dělí kovové zasklené dveře se secesním dekorem, okna na bocích zdobí barevné vitráže. Boční dvouramenné schodiště při chodbě je opatřeno secesně tvarovaným zábradlím. Na konci chodby vstupujeme do okrouhlého prostoru nového dvouramenného schodiště z r. 1909. Prostor je osvětlovaný skleněnou kupolí a okny s barevnými vitrážemi, s motivy věnců a dětských figur. Zachovaly se v něm kvalitní mramorové obklady a dlažby. V čele proti vstupu z chodby stojí fontána s velmi kvalitní figurální kovovou plastikou dívky v rákosí, patrně Voda od L. Šalouna, jež měla v budově mít podle E. Pocheho protějšek v Šalounově plastice Ohně. Podestu 1. p. zdobí busty na konsolách, s nápisy "JUDr. Vladimír Srb", sig. Bendelmayer a Červenka, a "JUDr. Vojtěch Frič", sig. A. Štrunc. V místnostech 1. p. se zachovaly pův. příčky na chodbách a pův. mramorová orámování dveří. Obytný dům v Salvátorské ul. patrně z l. 1909-10, je třípatrový, se 4. p. v mansardě. Fasáda se dělí do tří okenních os s pilastry v úrovni 1.-3. p., do jejichž korintských hlavic jsou vloženy stařecké masky. Nahoře fasádu korunuje zvlněná atika. Dále fasádu zdobí medailony a zdrsněná dekorativní pole. Podstavce pilastrů a parapety 3. p. jsou opatřeny kvalitními figurálními reliéfy s mytologickými náměty. V otvorech průjezdu a obchodů v přízemí se zachovaly pův. dřevěné dveře a rámy výkladců. Dům je podsklepený, vystavěný tradiční technikou zdění. Má třítraktový půdorys. Vjezd do dvora Polívka sklenul valenou klenbou s lunetami. U schodiště se zachovalo secesně tvarované zábradlí. Za býv. obytným domem pojišťovny stojí ve dvoře budova nové dvorany z r. 1909. Je to rozsáhlá litinová konstrukce, uvnitř o pěti příčných polích, krytá plochou střechou se zaoblenými podélnými boky. Interiér má plochý strop přecházející obloukovitě do stěn, litinové rámy jsou architektonicky ztvárněné. Při již. stěně dvorany se zachoval pův. dřevěný rám vstupu do okrouhlého schodiště, k pův. vybavení patří i tělesa ústředního topení. Plochostropá křídla po obou bocích dvorany z l. 1933-34 nemají velkou architektonickou hodnotu."

Na závěr musíme ještě dodat, že od 11. listopadu 1945 se nachází na tomto domě pamětní deska s textem: „V létech 1914 až 1939 zde žila a pracovala přední bojovnice za práva žen, zakladatelka ženské národní rady senátorka F. F. Plamínková popravena 30.6.1942“. Na tehdejší slavnosti, kterou zahájila Julie Prokopová, promluvili: předseda Prozatímního národního shromáždění Josef David, za slovenské ženy spisovatelka Hana Gregorová a JUDr. Milada Horáková, která odevzdala desku do ochrany primátora PhDr. Petra Zenkla. O výzdobě průčelí domu lze zjistit více zde: http://stary-web.zastarouprahu.cz/ruzne/mpojist.htm.