Palackého ulice v Hradci Králové

Palackého ulice bývala původně spojnicí Eliščina nábřeží a Musejní ulice s Jiříkovou třídou (dnes třída Čs. armády), avšak po výstavbě autobusové zastávky u Grandhotelu došlo k jejímu zaslepení. Svoje jméno obdržela v roce 1896 a to si ulice udržela až do roku 1942, kdy se německé okupační moci nelíbilo pojmenování po tak významné národovecké personě jako byl politik, historik, spisovatel a národní buditel František Palacký (1798- 1876) a z Palackého ulice se stala součást Musejní ulice. Ke svému názvu se ulice vrátila hned po osvobození v roce 1945.

Když do ulice vejdeme z Eliščina nábřeží, uvidíme po levé straně dominantu muzea, jež bylo postaveno v letech 1909-1912 podle plánů architekta Jana Kotěry a vedle něj volné prostranství, jež bylo parkově upraveno roku 1912, též podle náčrtku tvůrce muzejní budovy. Avšak třeba velká fontána před vchodem do muzea byla vytvořena až v roce 1934 a vznikla ve zdejších státních průmyslových školách.

Dům čp. 626 na rohu Eliščina nábřeží a Palackého ulice od Jana Kotěry z let 1922-1923 dnes slouží jako infocentrum. Více byl popsán ve stati o Eliščině nábřeží. Vedle něj se ve směru ke starému městu nachází objekt čp. 359. Tento dům pro Karla Skuherského byl zkolaudován v roce 1901. 1. srpna 1902 byla v objektu otevřena nová truhlářská dílna a sklad nábytku. V domě žil před 1. světovou válkou koncesovaný mistr tance Václav Čtvrtečka, který ve svém bytě v 1. patře vyučoval tanci. Také se zde nalézala technická instalační kancelář a sklady elektrotechnické továrny František Křižík z Karlína, jež ve městě zahájila činnost 1. srpna 1909, protože jí byla zadána stavba elektrovodné sítě veřejného osvětlení. Vedle toho zde fungovalo ozdobnické knihařství Emanuela Červeného. Po vzniku ČSR se v domě nalézala kancelář Spořitelního a záložního družstva první všeobecné jednoty úředníků v Hradci Králové. V roce 1925 bylo postoupeno zemskému správnímu výboru odvolání města Hradce Králové do vyhovění stížnosti K. Skuherského ve věci nátěru domu čp. 359. Roku 1929 vlastnil Karel Skuherský mladší následující domy: čp. 441, 468, 469, 470 a 471, Žofie Sikýřová pak byla majitelkou domů čp. 394, 359, 741, 742, 743 a 744 a Karel Sikýř vlastnil dům čp. 740, přičemž Karel Skuherský mladší byl synem továrníka, Žofie Sikýřová dcera a Karel Sikýř zeť.

Vedle objektu čp. 359 se nachází tzv. Okresní dům. Nese čp. 409 a stejně jako u dalších okolních domů je autorem jeho projektu architekt Jan Kotěra, přičemž první nerealizovaný projekt Okresního domu pochází z roku 1901. Tato stavba byla nakonec realizována v letech 1903-1904 místním stavitelem Robertem Schmidtem. Náklad stavební činnosti činil 140 000 K, vnitřní zařízení s centrálním topením vyšlo na 23 000 K. Zhotovení oken bylo zadáno truhláři Netukovi, dveře truhláři Hlavatému, kování dveří a oken zámečníku Pavlíkovi, tepaná práce uměleckému zámečníkovi Radulovičovi z Předměřic nad Labem, práce sklenářská firmě Proft a spol. v Praze, natěračská práce natěrači Petrovi, hromosvody klempíři Faitovi, ústřední topení firmě Märky, Bromovský a Schulz, práce pokrývačské staviteli Schmidtovi, práce sochařská Zd. Ježkovi a Františku Čermákovi, kameníkům v Hradci Králové, plynovod A. Faitovi, klempíři v Hradci Králové, elektrické vedení firmě Křižík z Prahy, sochařská práce nanášená K. Novákovi z Prahy, ciselerské práce Františku Pavlíkovi z Hradce Králové a Františku Anýžovi z Prahy, část malby J. Preislerovi z Prahy, obrazová barevná okna do přízemí Janu Kryšpínovi z Prahy, zařízení přízemní restaurace a velké zasedací síně Josefu Hlavatému, truhláři na Pražském Předměstí, zařízení malé zasedací síně a kanceláře tajemníka V. Dvořáčkovi, truhláři v Hradci Králové, zařízení kanceláře pokladníka a registratury Františku Matějíčkovi, truhláři v Hradci Králové, zařízení 12 pokojů ve 2. patře bratřím Netukům ze Slezského Předměstí a Antonínu Manychovi a zařízení starostova salonu Josefu Nevyhoštěnému z Hradce Králové. Práce čalounická ve 2. patře a částečně v přízemí byla zadána Josefu Thořovi z Hradce Králové, kované práce mřížové vyhotovil J. Radulovič z Předměřic nad Labem, stavební práci zámečnickou Fr. Pavlík a konstruktivní Fr. Otava z Hradce Králové, lustry pro zasedací síň J. Rabas z Hradce Králové, tapetové a vyšívané portiéry (závěsy na dveřích) A. Zeman z Prahy, malby stěn a stropů v sále a 1. poschodí J. Fröhlich z Prahy a ve 2. poschodí F. Krištof z Hradce Králové. Lustry do sálu a lucerny na chodbu dodala firma Křižík z Prahy. Okresní výbor se přestěhoval do nových prostor 15. října 1904 a nové restaurační místnosti v přístavbě Grandhotelu byly otevřeny 6. listopadu téhož roku. Ten den byly v jeho sále uspořádány 2 vojenské koncerty. Zemský výbor ve své schůzi 21. dubna 1910 schválil usnesení okresního zastupitelstva, aby okresní domy čp. 295 a 409 (Grandhotel) byly prodány hoteliérovi Urbanovi. V roce 1910 byl tedy celý Okresní dům začleněn do Grandhotelu (jídelna v přízemí však byla jeho součástí od počátku) a přešel do majetku dosavadního nájemce J. Urbana. O 11 let později byl rozšířen průjezd do dvora, zazděny dveře do jídelny z čelní stěny a zřízeno nové zádveří podle návrhu stavitele Fňouka. Ten měl na svědomí též vnitřní úpravy domu v roce 1928. Další úpravy suterénu proběhly roku 1956. 16. ledna 1964 byl zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/okresni-dum-byvaly-spolecensky-dum-12580727). Poslední přestavba objektu proběhla v letech 2006-2007 a jejím autorem je architekt Ondřej Kukrál. Slavnostní otevření zrekonstruovaného domu se uskutečnilo 19. června 2007.

Okresní dům vznikl jako přístavba vedlejšího nárožního objektu čp. 295, bývalého Grandhotelu, který však již patří do třídy Čs. armády. Na první pohled nás na něm zaujmou tesané masky sportovců podle modelu Jana Štursy. Zajímavým dekoračním prvkem kavárny je velké obdélné okno z barevného skla provedené roku 1919 podle návrhu Františka Kysely s použitím stavebních motivů ze Starého Hradce Králové. Původní budovu na nároží s pseudorokokovou fasádou, věžovitým nástavcem a cibulovitou bání postavil hradecký obchodník Josef Fränkl. Hotel stavěl v letech 1896- 1897 podle plánů architekta Viktora Weinhängsta. Při nepokojích po zrušení Badeniho jazykových nařízení byla hotelu vytlučena všechna okna. Žid Fränkl, vida jak jeho podnik ještě před otevřením byl přijat, rozhodl se rychle hotel prodat. Za výhodnou cenu (124 000 zl.) ho koupil okres královéhradecký, který ho 1. dubna 1906 pronajal a o 4 roky později prodal Jaroslavu Urbanovi. V roce 1931 zakoupil hotel Josef Chloupek. Po ukončení 2. světové války se dostal pod národní správu. Následně se dostal do správy národního podniku Československé hotely. Později hotel převzaly Restaurace a jídelny a fungoval pod názvem Grandhotel Bystrica. Jeho údržba však byla zanedbávána a plánovaná rekonstrukce byla stále oddalována. Teprve v letech 2006-2009 proběhla zdařilá rekonstrukce nárožní části budovy, kde byl otevřen v březnu 2009 bed and breakfast Hotel Grand.

Naproti Grandhotelu se nachází budova bývalé Agrární záložny čp. 402, která je též součástí třídy Čs. armády. Na jejím místě stál původně objekt, který byl postaven v letech 1903-1904 stavitelem Václavem Nekvasilem z Karlína pro filiálku Rakousko-uherské banky. Ten byl v roce 1932 zbourán a místo něj byla firmou Jan Mádlík a Jan Včelák vybudována v letech 1932-1933 nová budova ve funkcionalistickém stylu, jejíž návrh vypracoval architekt František Dus.

Součástí Palackého ulice je již jen dvoupatrový dům čp. 410. Pro jeho výstavbu byla městem prodána v roce 1904 stavební parcela č. kat. 239/32 v bloku V/1 proti Grandhotelu za 9 125,60 K. Po jeho dostavbě zde žil a otevřel si i soukromou ordinaci MUDr. Ladislav Tvrzský. Vedle jeho rodiny žil v domě také emeritní ředitel gymnázia v Hradci Králové a spisovatel Jan Květoslav Klumpar, který zde zemřel 11. září 1909. Počátkem února 1915 přesídlila do domu účtárna elektrických podniků, v níž se vyřizovaly výhradně reklamace účtů se týkající. Kolem roku 1918 sídlila ve 2. poschodí domu kancelář Obchodní, živnostenské a průmyslové ústředny v Hradci Králové a v jejích místnostech fungovalo v následujících letech i místní Obchodní gremium, které se sem přestěhovalo 1. února 1921. Ve stejné době zde technický poradce Družstva k nákupu strojů v Hradci Králové udílel zájemcům pro nákup strojů pokyny a rady, a to každou středu a sobotu dopoledne. Na přelomu 40. a 50. let 20. století fungoval v domě krajský sekretariát Autoklubu republiky Československé, který se později transformoval na krajský automotoklub Svazarmu. A ten zde sídlil až do svého zániku. V roce 2005 se usídlila v přízemí cukrárna „Zmrzlinka“.

Do jejího zaslepení patřívala ulice mezi významná a frekventovaná místa, určitou dobu totiž zahrnovala rovněž současnou ulici V Kopečku, již od středověku velmi známou přístupovou cestu do města. Z významných akcí, které se zde konaly, zmiňme např. to, že 12. června 1932 tudy procházel průvod Sokolů u příležitosti sletu sokolské župy Orlické. Na závěr je třeba dodat to, že se zde od té doby mnoho nezměnilo, pokud nepočítáme vodovod, kanalizaci, nové chodníky, silnici či veřejné osvětlení. Jedinou z výrazných věcí poslední doby, jež ovlivnily její chod, bylo zavedení systému placeného parkování v roce 2007, které bylo provozováno společností Atol, pozdější ISP.