Paříž – Invalidovna, nejnavštěvovanější domov důchodců světa (Paris - Hôtel des Invalides)

Turistické cíle • Dům, budova

na hlavním nádvoří • Fotografie (16) • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (16 fotografií)

pohled z Eiffelovy věže

Královská kaple

Vstoupit do fotogalerie (16 fotografií)

Zařadit pařížskou invalidovnu do „té nejsprávnější“ turistické kategorie je v podstatě zhola nemožné. Nejedná se totiž jen o obrovský – a rozhodně pozoruhodný - komplex budov, pocházejících převážně z poslední čtvrtiny 17. století, ale minimálně také o katedrálu Saint-Louis des Invalides, několik zajímavých muzeí, Královskou kapli i významné pohřebiště. Ve své podstatě zde ale před sebou máme zejména „domov důchodců“, jehož obdivovanou architektonickou zajímavostí je široké severní průčelí s Bruantovým klenutým vstupem, nad kterými se „souměrně“ tyčí kopule Hardouin-Mansartova Dómu.

Vznik Invalidovny je nejčastěji spojován se jmény Ludvík XIV. (král, který stavbu nařídil), Libéral Bruant a Jules Hardouin-Mansart (architekti, kteří navrhli její podobu spojující baroko s klasicismem). A opomenout nemůžeme ještě jedno slavné jméno: velký korsický ataman Napoleon I. Bonaparte zde nalezl místo svého posledního odpočinku.

Již první dva krátké odstavce naznačily, že komplex pařížské Invalidovny nejde odbýt krátkým článkem. A to ani když´se jeho autor pokusí jen o stručné sdělení toho nejzásadnějšího (některé body se tam sice možná lehce opakují, ale opakování je – jak všeobecně známo – matkou moudrosti) …

Nejprve snad několik čísel. Invalidovna byla postavena v tehdejším 10. - a tedy předměstském - pařížském obvodu (dnes se už „posunula“ do sedmičky) během let 1670 až 1706 a její oficiální „otevření“ je datováno rokem 1687 (základní kámen byl položen v listopadu roku 1671 a všechny stavby - s výjimkou kostela a lazaretu - byly dokončeny v únoru roku 1674). Nejvyšším bodem celého komplexu je – se svými 107 metry - vrchol zlaté kopule Dómu. V době, kdy byla stavba dokončena dosahovala její fasáda u Seiny šířky 196 metrů a celý komplex měl patnáct nádvoří. Největší z nich – tedy Cour d´Honneur – bylo určeno pro vojenské přehlídky. Mezi nejvýznamnější francouzské kulturní památky byla Invalidovna zařazena hned v roce 1862.

Celá historie Invalidovny je spojena s vojáky a vojenstvím. Původní myšlenka měla dát vzniknout „penzionu“ pro válečné veterány Třicetileté války, později spíše pro všechny přestárlé, zraněné a nezaopatřené francouzské vojáky (Invalidovna tak byla současně nemocnicí, hospicem, kasárnami a klášterem). Někteří takoví tady žijí i dnes, ale najdeme zde také vojenskou nekropoli, vojenské muzeum a - pochopitelně - „hlavně" sídlo několika vysokých vojenských úřadů a různých organizací věnujících se památce veteránů a podpoře zraněných vojáků.

Výše uvedené však neznamená, že by Invalidovna byla bezbranným zaopatřovacím ústavem. Nacházely se zde mj. desítky děl a stovky pušek, které pak hrály nezastupitelnou roli při dobytí Bastily 14. července roku 1789. Následující roky jsou pro Invalidovnu velmi těžké, ale poté se již – naštěstí pro ni – na scéně objeví „malý velký muž“, tedy Napoleon. Ten sem dokonce přesune okázalý ceremoniál předávání řádu Čestné legie. Později sem byla umístěna Napoleonova hrobka, což bylo generálovo přání, které podpořili např. Victor Hugo a Alexandre Dumas. Muzeem se pak Invalidovna poprvé stává v roce 1871 a postupně se v prostorách komplexu objeví Dělostřelecké muzeum (r. 1872), Historické vojenské muzeum (1896) a Armádní muzeum (1905).

Samostatnou kapitolou je zdejší „dvojitý" kostel Saint-Louis-des-Invalides. Jedná se totiž o dva samostatné prostory, které původně tvořily jedninou svatyni. Klenot francouzského baroka zvaný Dóm či Kopule je dnes odsvěcenou kaplí, která původně sloužila pouze královské rodině (aby se ppzději stala vojenským panteonem), zatímco současná katedrála sv. Ludvíka byla postavena jako vojenský kostel (nebo nemocniční kaple) a od roku 1986 je francouzskou armádní katedrálou. Oba tyto prostory odděluje skleněná „plotna" navržená architektem A.N. Crépinetem a pocházející z let 1873 až 1876.

Dóm Invalidovny je stavbou Julese Hardouin-Mansarta, která má podobu řeckého kříže vepsaného do čtvercového půdorysu a kterou korunuje ve výšce 90 m kopule (výše zmíněných 107 m dosahuje vrcholová lucerna). Kopule je umístěna na vysokém bubnu se dvěma patry zdobenými vysokými okny. Od roku 1861 je zde uložen popel císaře Napoleona I. V přízemí najdeme čtyři rohové kaple zasvěcené církevním otcům, které doplňují středové kaple Panny Marie a sv. Terezy. Katedrála Saint-Louis-des-Invalides je také stavbou Julese Hardouin-Mansarta (ovšem podle Libéralova projektu) a jako jediná katedrála se pyšní chórem, který je trvale ozdoben vlajkami.

Váleční veteráni a invalidní vojáci byli do Invalidovny přijímáni až po 10 letech služby v armádě – a tato hranice se brzy zdvojnásobila. V 17. století zde bylo 343 pokojů pro vojáky a 41 pokojů pro důstojníky, což představovalo celkem 2.140 lůžek. První vojáci byli přijati hned v roce 1674 a v prvních letech zde prý domov našlo asi 6.000 invalidů, o které se staralo 36 sester, lékař, lékárník a chirurg. Také se zde střídalo 12 kněží. Samotní veteráni ovšem většinou stále pracovali (např. vyráběli uniformy, boty nebo gobelíny a fungovala také kaligrafická i iluminační dílna). A dobře se zde rovněž uživili placení informátoři. V 70. letech minulého století byly prostory špitální části Invalidovny zrekonstruovány a dnes slouží jako běžná vojenská nemocnice.

Invalidovna je také významným vojenským hřbitovem či panteonem, od roku 1861 však hlavně císařskou hrobkou Napoleona I. a členů jeho rodiny. Několik významných francouzských maršálů (např. Sebastiana Le Prestre de Vauban) zde ovšem zastupuje pouze jejich srdce. Pohřben je tady také Claude Joseph Rouget de Lisle, tedy autor textu i hudby francouzské hymny Marseillaise. Nechybí ani několik vrchních velitelů z I. i II. světové války. Ostatky Napoleona jsou uloženy v monumentálním sarkofágu z finského červeného křemence, který spočívá na zeleném žulovém podstavci z Vogéz. Jmenovitě je snad ještě potřeba zmínit min. Napoleonovy bratry Josepha a Jeroma nebo jeho syna Napoleona II. zv. Orlík.

Nezanedbatelnou položkou v „playlistu“ Invalidovny jsou muzea. Jedná se o Armádní muzeum, jehož součástí je někdejší samostatné Muzeum dělostřelectva, Muzeum reliéfních map určených pro vojenské účely a Muzeum Řádu osvobození. Pro běžného návštěvníka je jistě nejzajímavější ona armádní sekce, která kromě zmíněných děl nabízí mj. také sbírku starých zbraní a brnění nebo exponáty připomínající obě světové války.

Zbytek komplexu si pro sebe zabraly úřadovny vojenské administrativy v čele s Generálním sekretariátem pro obranu a národní bezpečnost, Národním úřadem pro veterány a oběti války nebo Úřadem vojenského guvernéra hlavního města Paříže.

Poslední aktualizace: 26.12.2023

Paříž – Invalidovna, nejnavštěvovanější domov důchodců světa (Paris - Hôtel des Invalides) na mapě