Loading...
Kostel sv. Augustina z Hippa patří k monumentálním pařížským kostelům, které „vytvořil“ historismus 19. století. Tento farní kostel byl postaven podle projektu architekta Victora Balterda v letech 1860 až 1871 a najdeme jej mezi stejnojmenným náměstím (Place Saint-Augustin) a pláckem známým jako Place du Guatémala. Bývá označován jako eklektický, spojující styl románský i byzantský s prvky francouzské gotiky, a mezi chráněné francouzské historické památky byl kostel zařazen v roce 1993.
Tento svatostánek je považován za první kostel s železnou konstrukcí, takže nepotřebuje žádné boční opěráky. Je přibližně 94 metrů dlouhý a charakterizuje jej neobyzantská kopule, díky které dosahuje výšky něco přes 80 m. Díky nepravidelnému tvaru stavební parcely má kostel neobvyklý půdorys s velmi úzkým průčelím a abnormálně velkým kněžištěm, což zvýrazňuje boční kaple.
Podle rozhodnutí císaře Napoleona III. se zdejší krypta měla stát místem posledního odpočinku princezen a princů z císařské rodiny. Většinu návštěvníků však zaujme zejména sochařská výzdoba fasády se zpodobněním čtyř evangelistů a dvanácti apoštolů. Neobvyklé jsou také interiérové sloupy z litiny, které mají kromě nosné funkce (klenba, kopule) také účel dekorativní (barevnost). Za zmínku stojí i obrazy Diogèna Maillarta Křest sv. Augustina a Smrt sv. Moniky, vitráže Antoina Lussona a Laurenta-Charlese Marechala z roku 1867 zobrazující biskupy a raně křesťanské světce, rozetové okno s průměrem 8 m a vitrážemi Prospera Lafaye, několik soch Mathurina Moreaua nebo Peschardovy velké varhany z roku 1868, které byly výrazně rozšířeny a přestavěny v letech 1898, 1961 a 1987 a které ještě doplňují chórové varhany z roku 1899 (přestavěny v letech 1973 a 1983).
Vzhledem k tomu, že se kostel sv. Augustina nachází na velmi rušné křižovatce bulvárů Haussmann a Malesherbes, bývá v jeho interiéru i během bohoslužeb poměrně dost hlučno. Navíc je – i díky okolní dopravě – chrám v poměrně katastrofálním stavu, což příliš nezměnila ani rekonstrukce fasády kostela z let 2016 až 2018.
Na závěr ještě krátká omluva: Fotogalerie k článku je tentokrát strohá a nekvalitní. Času nám totiž na tomto místě dala CK, se kterou jsme v Paříži byli, minimum a také jsem tenkrát (v září roku 2005) ještě fotil na kinofilmy. Fotogalerie je tak tvořena pouze skeny fotografií 13 x 9 cm, které doplňuje snímek věnovaný kolegyní, jejíž drahá polovička už v té době digitál vlastnila, a (pseudo)historická pohlednice.