Paříž – kostel sv. Heřmana z Auxerre (Paris – Église Saint-Germain-l´Auxerrois)

Turistické cíle • Kostel

kostel biskupa Heřmana z Auxerre • Fotografie (7) • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (7 fotografií)

radnice, zvonice a kostel na Place du Louvre

centrální portál

Vstoupit do fotogalerie (7 fotografií)

Pařížský farní kostel Saint-Germain-l'Auxerrois se pyšní dlouhou a pohnutou historií, zajímavou architekturou i „dobrou adresou“. Nachází se totiž v těsné blízkosti veleslavného Louvru, na náměstí Place du Louvre (č. 2) a ulici Rue des Prêtres - Saint-Germain-l'Auxerrois. Kostel byl postaven v průběhu 12. až 16. století, je převážně gotický - s několika barokními úpravami - a jako jeho architekt bývá nejčastěji uváděn Étienne Viguier. Kdo však bude chtít, najde v jeho podobě také stopy románského slohu i renesance.

Historie chrámu je však podstatně starší. Uvádí se dokonce, že první kostel zde vznikl již za vlády Merovejců (snad mezi lety 542 až 558) a byl Normany zničen v roce 885 nebo 886. V 11. století pak byl znovu vystavěn a v I. polovině 12. století dále upraven a rozšířen. Tehdejší kostel se jmenoval Saint-Germain-le-Rond a charakterizovala jej románská věž. V průběhu let 1220 až 1230 bylo vybudováno západní průčelí, chrámový chór a kaple Panny Marie pochází z přelomu 13. a 14. století. Loď a kruchta pak jsou ze století patnáctého. Příčná loď, Lescotův letner a chórové kaple vznikly až v 16. století, které také do dějin kostela zapsalo jednu velmi tragickou událost – tzv. Bartolomějskou noc (vraždění hugenotů v srpnu roku 1572 zahájily zvony právě z tohoto chrámu … a jeden z nich - Marie z roku 1527 – existuje dodnes). O 290 let později, tedy v roce 1862, byl tento svatostánek zařazen mezi chráněné francouzské historické památky.

Pařížský kostel Saint-Germain-l'Auxerrois je typickou ukázkou toho, že období baroka bývalo často pro gotické stavby naprostou tragedií. Vždyť jen v letech 1710 až 1754 zde došlo k odstranění centrálního portálového sloupku se sochou sv. Heřmana i tympanonu s Posledním soudem, k likvidaci okenních vitráží a jejich nahrazení bílým sklem i ke zbourání krásného lektoria Pierra Lescota kvůli rozšíření chóru a jeho přestavbě ve stylu baroka. Na hlavice gotických sloupů byly umístěny hlavičky boubelatých andílků a „svět přestal být v pořádku“ …

Však také v závěru smutného 18. století (tzv. Jakobínský teror) kostel sloužil jako sklad krmiva pro koně nebo tiskárna revolučních letáků a místem bohoslužeb se znovu stal až v roce 1802. Poté kostel přežil několik návrhů na demolici (např. po útoku antimonarchistů v roce 1831), aby byl nakonec v letech 1838 až 1855 rekonstruován Jeanem-Baptistem Lassusem a Victorem Baltardem. A nakonec jej paradoxně zachránila již zmíněná Bartolomějská noc. Kostel totiž měl být stržen, aby více vynikal Louvre, ale zůstal zachován jako symbolická připomínka této tragické události. A tak se nebouralo, ale stavělo. V letech 1858 až 1863 totiž vznikla podle návrhu architekta Théodora Ballua nová zvonice ve stylu plaménkové (neo)gotiky a z její druhé strany postavil v letech 1858 až 1860 architekt Jacques Ignace Hittorff ve stejném slohu radniční budovu.

Kostel – s kamennou sochou svého patrona pocházející z 13. století i jeho o dvě století mladší polychromovanou dřevěnou skulpturou uvnitř - je dlouhý přibližně 80 metrů, jeho šířka v transeptu dosahuje 40 m a nejvyšší část chrámové lodi je ve výšce téměř 20 m. Transept je mírně vyčnívající a chór se závěrovou apsidou má od 18. století i chórový ochoz. Téměř všechny současné vitráže pocházejí z 19. století, ale najdeme zde i několik „pozůstatků“ z 16. století.

Pozornost si jistě zaslouží „pětidílná“ vstupní část, která vznikla v letech 1435 až 1439 a ve stylu plaménkové gotiky. Sochy zdobící vstup jsou však již kopiemi z 19. století. Hlavní portál je ovšem původní (13. stol.), ale jeho tympanon s Poslednm soudem se nedochoval. Postranní sochy pochází z 15. století a představují krále Šalamouna, královnu ze Sáby, Vincence ze Zaragozy, sv. Heřmana z Auxerre, sv. Jenovéfu a anděla. Na středním pilíři portálu je umístěna socha Madony z 19. století.

Interiér kostela na půdorysu kříže je trojlodní (někdo by na první pohled přísahal na pětilodní) a původní plaménková gotika zde doznala výrazných změn za vlády Ludvíka XIV. V jižní boční lodi se nachází jediná kaple zasvěcená Panně Marii, zatímco v severní boční lodi najdeme kaple hned čtyři. V jedné z nich můžeme vidět monumentální vlámský retábl (oltářní nástavec) s osmi výjevy pocházející z 15. století. Pozoruhodný je také chórový mariánský triptych, dílo francouzské malířské školy z let 1510 až 1530, který představuje scény ze života Panny Marie a Prvotní hřích. Má malovaná křídla a vyřezávaný střed.

Loď má dvě úrovně a v její severní části se nachází dřevěná královské lavice s baldachýnem pocházející z let 1682 až 1684. Okna v bočních lodích mají vitráže z let 1844 až 1847 (postavy ze Starého i Nového zákona, Ukřižování apod.). V kapli Panny Marie najdeme také Duvalovu fresku Korunovace Panny Marie a gotickou sošku Panny Marie ze 14. století (do požáru v roce 2019 byla v katedrále Notre-Dame). V severním i jižním transeptu byly až do požáru v roce 2009 převážně vitráže ze 16. století. Část byla restaurována a zůstala (téměř všechny je najdeme v jižním transeptu), většina nahrazena bílým sklem. Kostel má románskou zvonici na nároží jižní příčné lodi a chóru i rozetové okno se štítem.

Chór je nejstarší částí kostela a jeho presbytář je delší (má 5 polí) i vyšší než chrámová loď. Mezi chórem a chórových ochozem se nachází retabulum s mariánským triptychem z I. poloviny 16. století. Původní varhany byly zničeny, ty současné sem byly přeneseny v roce 1791 ze Sainte-Chapelle. Zajímavá je i kamenná výzdoba chrámu (opěráky a chrliče) v podobě soch znázorňujících různá zvířata, např. hrocha, opici nebo medvěda. Zcela unikátní je pak vlys nad centrální kaplí, který znázorňuje části kaprů (hlavy, těla, ocasy) střídající se s rozetami. Vlys vznikl v roce 1505 podle požadavku donátora kaple, bohatého soukeníka Tronsona. Zaujme rovněž průčelní Anděl na želvě (r. 1840) od sochaře Carla Marochettiho.

V těsné blízkosti tohoto kostela, který bývá označován za třetí nebo čtvrtý nejstarší svatostánek Paříže, se nacházejí stanice metra Louvre – Rivoli a Pont Neuf. A za závěrečnou zmínku jistě stojí fakt, že se zde v roce 1662 oženil slavný francouzský spisovatel Molière nebo že zde poprvé kráčel k přijímání pozdější Ludvík XVII.

Kostel zasvěcený někdejšímu biskupovi z Auxerre (I. polovina 5. století) je volně přístupný každý den kromě pondělí, kdy je zcela uzavřen, a to v čase od 9,00 do 19,00 hod.

Poslední aktualizace: 7.12.2023

Paříž – kostel sv. Heřmana z Auxerre (Paris – Église Saint-Germain-l´Auxerrois) na mapě