Paříž – kostel sv. Eustacha (Paris – Église Saint-Eustache)

Úvod článku o této památce by mohl mít dvě podoby. Ta první by pojednávala o historii jednoho z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších svatostánků francouzské metropole, jejíž nejvýznamnější část se odehrávala v letech 1532 až 1637, ta druhá by se pozastavila nad tím, že místní kostel sv. Eustacha situují do samého srdce Paříže … a on se přitom nachází v jejím břiše. Tak se alespoň označuje historické tržiště Les Halles, tedy místo, kde tento monumentální chrám s vnější délkou přes 105 metrů a šířkou 43,5 m najdeme.

Neobvyklý je také fakt, že tento svatostánek rozdělil laickou i odbornou veřejnost. Pro někoho se totiž jedná o nádhernou stavbu zasluhující nehynoucí obdiv, pro někoho objekt zbytečný a zavrženíhodný. Slavný architekt a regotizátor Viollet-de-Duc např. kostel prohlásil za „zmatečnou hromadu trosek vypůjčených ze všech stylů, stavbu bez ladu a harmonie, jakousi gotickou kostru oděnou do románských hadrů sešitých jako kusy harlekýnského kabátu“. Faktem zůstává, že kostel je exteriérem spíše gotický (pětilodní s kaplemi, široký a navenek nevyčnívající transept, chór s dvojitou řadou 24 ambulantních kaplí), ale vnitřní výzdoba je už hlavně renesanční, místy dokonce klasicistní.

Kostel na první pohled zaujme svou velikostí (např. pětilodní interiér kostela je skutečně impozantní - vnitřní délka dosahuje 100 metrů a výška téměř 33,5 m), později zaujmou také umělecká díla v jeho interiéru nebo velmi kvalitní varhany, díky kterým se zde konají prestižní hudební festivaly. Předchůdcem kostela, ve kterém jsou uloženy ostatky římského mučedníka sv. Eustacha darované opatstvím Saint-Denis, přitom byla malá skromná kaple sv. Agáty z roku 1213. Věřících ale přibývalo, kaple nestačila, a tak byl v srpnu roku 1532 položen základní kámen současného kostela. Jeho architekta sice neznáme, ale je zajímavé, že i když se tento chrám stavěl téměř 101 let (chrám byl dostavěn roku 1633, ale až o 4 roky později byl vysvěcen), působí až neskutečně jednotným dojmem. Říká se o něm, že je postaven ve stylu „gotiky s půlkruhovými oblouky“.

V roce 1655 byly pod průčelní věže přistaveny dvě kaple, které však vážně narušily pevnost věží a ty musely být následně přestavěny, stejně jako první pole všech lodí. V roce 1754 byla zahájena stavba současného průčelí, a to podle návrhu Jean-Hardouina Mansart de Jouy. Ten stavbu také vedl, aby ho později vystřídal Pierre-Louis Moreau. I tak však zůstala dodnes nedokončena jižní věž.

V roce 1793 byl kostel uzavřen a jeho mobiliář vážně poškozen. Následující století přineslo naopak období renovací a restaurování. V letech 1846 až 1854 zde veškeré práce řídil Victor Baltard. Ten také navrhl varhanní skříň, kazatelnu, kterou vytesal Victor Pyanet, i hlavní oltář. Další úpravy tady probíhaly po roce 1871 a v letech 1928 až 1929. V 90. letech minulého století byly holandskou firmou Van den Heuvel zrestaurovány chrámové varhany, které jsou – se svými téměř 8.000 píšťalami, 10 metry šířky a 18 m výšky – jedněmi z největších orgánů ve Francii. Od roku 1862 je kostel sv. Eustacha v Paříži, nacházející se na adrese Rambuteau č. 146, zařazen mezi chráněné historické památky.

Kostel sv. Eustacha v Paříži je volně přístupný každý den do 19,00 hod. (ve všední den od 9,30 hod., v sobotu od 10,00 hod. a v neděli od 9,00 hod.). Bohoslužby se konají ve všední dny v časech 12,30 a 18,00 hod., v sobotu v 18,00 hod. a v neděli v 9,30, 11.00 a 18,00 hod.

Na závěr ještě pelmel rozšiřujících informací pro „fajnšmekry“:

Samostatnou zmínku si jistě zaslouží kaple Panny Marie z roku 1640, což je centrální kaple, výrazně čnící z apsidy kostela. Během Velké francouzské revoluce byla, bohužel, zničena většina její bohaté výzdoby (mramor, dřevo i malby). Od roku 1802 se zde naopak nachází krásná Pigallova mramorová socha Panny Marie, původně vytvořená pro kapli Invalidovny. Fresky v kapli jsou dílem Manetova i Monetova učitele Thomase Coutureho. Vlevo od kaple Panny Marie, tedy v kapli Saint-Louis-de-Gonzague, se nachází další mistrovské dílo; Colbertova hrobka od Coysevoxe (návrh Charles le Brun). Ministr financí Colbert je zde zobrazen jako – na černém sarkofágu se modlící - rytíř Řádu Ducha svatého a pod ním vidíme sochy sedících žen představujících Věrnost a Hojnost (nebo Víru).

V následující kapli můžeme obdivovat nejkrásnější obraz v chrámu, a to „Učedníky z Emauz“, které namaloval P.P. Rubense nebo minimálně jeho škola. Pozoruhodná je také kaple Máří Magdalény s obrazem „Extáze sv. Máří Magdalény“ od Rutilia Manettiho. Cenná jsou také plátna „Anděl vedoucí Tobiáše“ od Santi di Tita, Ménageotovo „Klanění pastýřů“ nebo „Snímání z kříže“, což je dílenská kopie díla Lucy Giordana. Hodně se vždy mluvilo o obrazech někdejšího hlavního oltáře. Namaloval je v roce 1635 Simon Vouet, zobrazovaly Umučení a Apoteózu sv. Eustacha a dnes zde již najdeme jen první z nich (visí v lodi nad severními dveřmi).         

Pro chór jsou charakteristické pozoruhodné vitráže Antoina Soulignaca z roku 1631 i jeho až okázalá gotická výzdoba v čele s visutým svorníkem (např. hlavy andělů na pilířích lodi už jsou ovšem renesanční) i chórové lavice z konce 18. století. Ve čtyřech kaplích i dnes uvidíme nástěnné malby ze 17. století. Dnes ovšem kostel Saint-Eustache v kaplích nabízí pozoruhodné panoramatické nástěnné malby s náboženskou tématikou, které vytvořili různí autoři v polovině 19. století. Zajímavá je také chrámová lavice z roku 1720, kterou vyrobil Pierre Lepautre podle návrhu Jeana-Sylviana Cartauda a kterou zdobí velký medailon držený anděly, Kristus na kříži a vrcholová apoteóza sv. Anežky.

Kostel Saint-Eustache se také pyšní slunečními hodinami a poledníkem a jsou s ním také spojovány takové události jako křty kardinála Richelieu nebo Madame de Pompadour a první přijímání krále Ludvíka XIV. V kostele je pohřben nejen někdejší sekřetář kardinála Mazarina Colbert, ale např. také admirál de Tourville nebo Mozartova matka Anna Marie. Po požáru katedrály Notre-Dame v roce 2019 převzal navíc kostel sv. Eustacha některé její „povinnosti“ jako např. Velikonoční a Vánoční mši.

Jako PS ještě krátká omluva za strohou a nekvalitní fotogalerii k článku. Je tvořena pouze skeny fotografií 13 x 9 cm z roku 2005 a ofocenými starými pohlednicemi, takže má pouze ilustrační charakter.