Podoliby (Králíky)

Zdejší krajina severovýchodně od Nového Bydžova byla osídlena již v době kamenné. Sama ves měla obdržet své pojmenování podle toho, že zdejší lidé měli rádi svou půdu, alespoň podle prof. Antonína Profouse a jeho díla "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. díl. M-Ř", v němž můžeme číst:

"Podoliby (lid. to Podolibí, v Podolibí, jdu na Podolibí, jiní říkají prý ʻta Podolibʼ a opět jiní i ʻty Podolibyʼ), ves mezi lesy 5 1/2 km sv. od Nov. Bydžova: 1363 N. de Podolyb, Kapras: Kn. svěd. bydž. 46; 1519 Jan st. Otmar z Hol v Skřivanech dv. p., ves celou, v Podolibech 12 gr. platu prodal, AČ. 17/264; 1552 N. z Podolibě (třikrát), N. z Škřivan, t. 30/194; 1650 (1635) Rittersitz zu Smidar und Skrziwan: Wizelez und Podoliebe, DZ. 150 A 13; 1790 Gut Skržiwan: Podolyb, Schal. XVI, 159; 1835 Podolib 3/4 St. ö. von Skřivan auf einer kleinen Anhöhe, Som. III, 307.

Jako jm. Cítoliby mělo i naše jméno v druhém členu pův. -liby. To bylo nomen agentis od stč. lúbiti ʻrád míti, milovatiʼ, stsl. ljubiti ʻamareʼ (Geb. Sl. stč. II, 279) a v prvním členu stč. póda > půda, stsl. podъ ʻBodenʼ (Mikl. EW. 254). Jm. Podoliby = ves lidí, kteří mají rádi půdu, srov. jm. Konětopy, Medonosy, Mydlovary a p.! Zkrácením první slabiky Pó- v Po- ztratilo jméno spojení s app. póda > půda, proto mu brzo nerozuměli a jméno podléhalo snadno změnám, zejména přecházelo do sing."

První zmínka o vsi pak pochází z roku 1363, kdy náležela zemanům z Podolib. Její jméno má vyjadřovat to, že se jednalo o ves lidí, jež měli rádi půdu (mít „půdu v libosti“). Roku 1503 ji měl v držení Petr Zvířetický z Vartenberka. Později náležela ke skřivanskému zboží. 17. června 1519 prodal Jan Otmar z Holohlav své dědictví ve Skřivanech, dvůr poplužní s poplužím, ves celou a dvory kmetcí s platem, pusté i osedlé, v Podolibech 12 grošů českých platu ročního holého bez panství Vilémovi z Pernštejna na Helfenštejně za 1 350 kop grošů českých, jenž držel skřivanské zboží ke svému chlumeckému panství. V roce 1547 Jan z Pernštejna prodal Skřivany, Podoliby a Kobylice vsi celé s 2 lány pustými, ležícími mezi grunty Podolibskými za rybníkem Řehořským někdy od dvora Řehořského Václavu Sokolovi z Leskovce za 2 650 kop grošů českých. Roku 1552 byla skřivanská tvrz s příslušenstvím postoupena Erazimu Zumrfeldovi, jinak Častlovi z Tumnic, jehož potomkům náleželo skřivanské zboží téměř 100 let. V době před třicetiletou válkou tu byly 4 statky, k nimž se počítal poplužní dvůr Podoliby, který byl dřevěný a stál pod „Hůrkou“. Zmíněné 4 statky stály tam, kde později vznikly domy čp. 1, 6, 10 a 16. Po bitvě na Bílé hoře byly tyto 4 statky rozděleny skřivanskou vrchností na 12 chalup a hospodu. V roce 1628 byl Kryštof Erazim Zumrfeld přinucen prodat skřivanský statek Albrechtu z Valdštejna za 58 333 zlatých rýnských. Tím byly Podoliby připojeny ke smidarskému panství. Valdštejn mu vyplatil na kupní sumu jen 2 333 zlatých a ostatních 56 000 zlatých mu zůstal dlužen. Po Valdštejnově smrti roku 1634 došlo ke konfiskaci jeho majetků, a tak císař Ferdinand daroval 4. července 1635 statek Skřivany i se sousedními Smidary svému komorníku a plukovníku Janu Gordonovi jako odměnu za služby prokázané při zavraždění Albrechta z Valdštejna. Ten neměl dědice, takže posledním pořízením ze 24. října 1648 odkázal Skřivany a Smidary synům své sestry. Krátce po jeho smrti se však přihlásil Kryštof Erazim Zumrfeld z Tumnic o 56 000 zlatých, jež mu na skřivanském statku zůstal dlužen Albrecht z Valdštejna. 17. července 1654 odhadl komorník Adam Pecelius skřivanské panství, totiž skřivanský zámek se dvorem, pivovarem a mlýnem, dvory mstihněvský, myšťoveský, podolibský, vsi Skřivany, Myštěves, Podoliby osedlé a Kobylici ves spálenou a pustou na 21 212 kop 48 grošů 5 denárů míšeňských. Podle berní ruly z roku 1654 zde žil pouze 1 chalupník, kolář Matěj Jonák. Ostatních 10 usedlostí bylo rozbořených a pustých. Kryštof Erazim Zumrfeld měl za manželku Dorotu Zuzanu, dceru Zikmunda Zdeňka Stoše z Kounic, která dědila Skřivany a podruhé se vdala za Albrechta Hložka ze Žampachu, avšak již v roce 1675 byla vdovou. 10. září 1679 se opět provdala, tentokrát za Jana Veikharta hraběte z Herberštejna. O rok později zemřela a její majetky zdědil Johann Wayekhardt hrabě z Herbersteinu, jemuž byly 18. března 1680 právně přiřknuty. O 6 let později prodal dvůr Podoliby s nově vystavěným ovčínem, polemi a lukami o 13 lánech (jeho vysazením či emfyteutováním vznikla ves Chmelovice), ves Králíky, dvůr řečený „Nový“, ves Kobylici s lesy za 32 150 zlatých rýnských benediktinskému klášteru v Broumově, jenž je spojil se svým statkem Sloupnem. Naopak ves Podoliby náležela ke skřivanskému panství až do zrušení poddanství a přijetí prozatímního zřízení obecního. V roce 1713 bylo zde bylo 13 hospodářů. Roku 1788 bylo v Podolibech 18 držitelů gruntů a ves byla rozdělena na 15 položení.

V roce 1849 se Podoliby staly součástí Myštěvsi, od níž se odtrhly roku 1867, kdy byl 14. listopadu zvolen prvním podolibským starostou Josef Vojtěch z čp. 21. Později se musely Podoliby opět připojit k Myštěvsi, protože podle zákona z 31. prosince 1874 došlo k rozdělení spojených obcí Podoliby a Myštěves na 2 samostatné obce. V roce 1861 žádaly Podoliby o vlastní školu, což jim bylo povoleno. Vyučovalo se v domku čp. 23 a teprve roku 1882 byla postavena školní budova. 28. května 1880 střelil mistr krejčovský Jan Gebort na kraji lesa „Mečníku“ svoji milenku Teresii Munzarovou ze Mžan. V domnění, že je mrtvá, zastřelil sám sebe. Ta však přišla později k sobě a zemřela až večer téhož dne. V roce 1880 byla vybudována středem obce silnice, kolem níž došlo o rok později k vysázení kaštanového a lipového stromořadí. 31. srpna 1894 shořel Václavu Jiráskovi na poli stoh obilí. Roku 1899 vznikl Spořitelní a záložní spolek a SDH. V roce 1900 byla ustavena Hospodářsko-čtenářská beseda. Roku 1904 byl vyhlouben za vesnicí rybník „Šutrovník“. Ještě v témže roce se obecní zastupitelstvo usneslo na zřízení vodovodu, ale kvůli některým občanům došlo k jeho provedení až roku 1909 (uveden do provozu o rok později). V roce 1905 vznikl Spolek divadelních ochotníků Svornost. Roku 1910 zde žilo 258 obyvatel ve 47 domech. 23. dubna 1915 způsobila velké škody ohromná bouře s průtrží mračen. Přívalový déšť způsobil bleskovou povodeň. Z front 1. světové války se nevrátilo nejméně 8 místních mužů (Václav Bradna, Josef Fiala, František Hlavnička, Josef Janďourek, Václav Janďourek, Gottlieb Mejdr, František Rovenský, František Štěpánek).

V roce 1924 převzal okres nově vystavěnou silnici Podoliby-Myštěves. V letech 1929-1930 byla provedena meliorace zdejších pozemků, jež byla zadána již 27. února 1927. 18. června 1931 se do obce přihnala velká vichřice. Roku 1933 byl vystavěn místní hřbitov. Slavnostně byl odevzdán svému účelu 6. března 1934, kdy zde byl pohřben jako první František Bárta. V roce 1934 došlo k elektrifikaci obce. 23. března 1934 vyhořela stodola Oldřicha Jadrného. 13. června 1934 vyhořela stodola hostinského Františka Čapka v čp. 11. V únoru 1936 byla rozbořena sušárna při silnici k Novému Bydžovu, patřící Františku Čapkovi, jež byla postavena koncem 19. století a roku 1929 byla přeměněna na lednici. 16. března 1936 vyhořelo stavení čp. 45. Téhož roku byla ustavena Civilní protiletecká ochrana. V roce 1939 došlo k rekonstrukci okresní silnice Skřivany-Podoliby. Za německé okupace nesla obec název Podolib. Roku 1948 se vyskytla v obci epidemie střevního tyfu. 8. ledna 1953 bylo založeno JZD, jež se ještě v témže roce rozpadlo, nové vzniklo roku 1957 a 1. dubna 1960 bylo připojeno k JZD Králíky. V roce 1953 byl vyčištěn a odbahněn zdejší rybník. V roce 1959 byla ustavena Osvětová beseda. Od 1. července 1960 jsou Podoliby součástí Králík. 1. září 1966 byla zrušena zdejší škola. V roce 1972 byla dokončena stavba budovy občanského výboru. Roku 1976 byla vybudována prodejna smíšeného zboží. V roce 1981 byly zrekonstruovány zdejší mosty. Roku 1987 byla zahájena výstavba kanalizace. O 10 let později byla dokončena rekonstrukce obecního úřadu, kde bylo vybudována sociální a kulturní zázemí. V letech 1998-1999 proběhla plynofikace. V roce 2009 byla opravena márnice. Roku 2010 došlo k rekonstrukci veřejného osvětlení a místního rozhlasu. O 4 roky později byly opraveny chodníky. V roce 2015 byla opravena střecha nad obecním úřadem.

Ze zdejších pamětihodností jmenujme: sochu Panny Marie, jež byla posvěcena 8. září 1869 velkopetrovickým děkanem P. Josefem Brechensbauerem; kamenný kříž z roku 1915, který byl vybudován nákladem místních občanů s přispěním P. Jana Macháčka, kaplana ve Velkých Petrovicích; sousední dřevěnou zvoničku; pomník padlým v 1. světové válce z roku 1922; hřbitovní kříž od Jaroslava Samka z Hradce Králové, který byl postaven 22. srpna 1934. Z Podolib pocházeli: místní učitel Václav Khopp (1811 Podoliby - 1876 tamtéž), obvodní policejní inspektor v Mukačevě a italský legionář František Jadrný (30. března 1897 Podoliby - 16. července 1932 Mukačevo) a chmelovický hostinský, rolník a ruský legionář Václav Purma (* 24. září 1887 Podoliby). Za zmínku stojí rovněž „koníčkář“ Emanuel Flaksa (Flachsa), který hrál v 1. polovině 20. století loutkové hry pro děti, které doplňoval hrou na třířadovou harmoniku. Zdejší rolník Václav Jirásek zase býval místostarostou Okresní hospodářské záložny v Novém Bydžově.