Pohled na vánočně osvětlenou Opavu z "Hlásky".

Další zajímavost, po výstavě věrné kopie největší evropské zlaté mince v ostravském muzeu, kterou jsem stihl na poslední chvíli, byla návštěva věže opavské radnice „Hláska“. Výjimečnost je i v tom, že ne vždy se dá do vrchní části vystoupat. Rozhodnutí padlo v mžiku, notně podpořeno naší současnou VRCHNOSTÍ v Praze, protože se dalo čekat, že druhý den již muzea a podobná místa po velmi krátkém čase opět své brány uzavřou a to na dobu nepochybně neurčitou a dlouhou. Protože do té doby jsem na vrchu „Hlásky“ nikdy nebyl, navíc představa vánočně osvětlené Opavy byla velice lákavá.

 

Opavu znám již dlouho, mnoho let co zde jezdím do práce. Měl jsem mnoho příležitostí projít a často i projet Opavu a okolí na kole, později i pěšky.

 

Ale vidět noční Opavu shora, vlastně vůbec shora, jsem zažil až teď. O tom, že se v některých obdobích roku pořádají výstupy na věž radnice jsem věděl již z dřívější doby, ale říkal jsem si, že počkám na čas, kdy bude obloha jasná a na ní budou vidět takové a takové „vesmírné“ případně atmosférické kulisy, které dodají výstupu ještě něco víc na zajímavosti, jsem hodil za hlavu a rozhodl, že půjdu právě teď a ne jindy. Když to teď tak beru, tak jsem udělal víc než dobře, protože si myslím, že již mnoho příležitostí na klidné a „normální“ Vánoce nám evropsko-unijní „VELEVELMOC“ nedá… Návštěvy mnoha nevšedních jeskyní, hradů, tajemných chodeb pod nimi i exkurze nejrůznějších technických zajímavostí nám již budou zapovězeny. Jediné co nám zbude, tak „potajmu“ uvažovat „mezi řádky“. Kéž bych se v tomto všem mýlil. Skutečnost je ta, že si v současnosti vychutnávám i mé solo-akce, kde je snad jediná šance se nakazit (nebo nakazit) od veverky, mloka nebo nějaké té rostlinky na skále, protože nic moc jiného na vzdálenost menší než „úřední“ dva metry nepotkám. Lituji, že jsem si neudělal čas například na návštěvu některých nově zpřístupněných štol nebo i těch vzdálenějších přístupných jeskyní, kde bych sice musel cestovat vlakem v noci, ale zvládnout by se to dalo…

 

No nic, dál od černých myšlenek nikterak světlých zítřků (snad se hluboce mýlím a zas bude někdy možné někam zajít a to nejenom do práce a z práce, případně do obchodu) k něčemu zajímavějšímu a krásnějšímu, k neopakovatelnému pohled na vánoční Opavu z výšky nejvyšší budovy tohoto historického města založeného již v roce 1224. Vůbec první dochovaná písemná zmínka pojmenování této oblasti podle protékající řeky je z roku 1195. Za přibližně sto let později se již stala knížectvím a tedy i významným kulturním a ekonomickým centrem té doby. Po roce 1742, po prohrané válce, byla část Opavska předána Prusku. Po další porážce a to nikoho menšího než Napoleona Bonaparta v neděli 18. června 1815 u Waterloo (jak pro dnešní dobu symbolicky jen asi 20 kilometrů od Bruselu), přesněji za pět let poté se pro změnu právě na území Opavy konalo neméně významné setkání, které nemělo a nemá dodnes obdoby. Tím je tzv. „Opavský kongres“, který se uskutečnil na podzim roku 1820. Sešlo se zde několik velmi významných vůdců té doby – pruský korunní princ, ruský car a rakouský císař.

 

Protože současní mocipáni na dlouhou dobu zakázali ve své podstatě jakékoliv kulturní akce (v případě těch historických, muzejních a podobných, kde při několika málo lidech, kteří zde v daný okamžik budou a nepochybně budou bez jakýchkoliv problémů schopni dodržet mnohonásobně větší vzdálenosti než ty pověstné dva metry, si opět „mezi řádky“ delší dobu myslím, že ten hlavní důvod není ani tak ve zdravotní starostlivosti vrchnosti, ale v něčem úplně jiném o čemž smí člověk myslet jen „mezi řádky“ a nejlépe potajmu). Ať tak či onak muzea se asi jen tak brzy znovu neotevřou. Pro lidi, kteří jsou schopni se i v současnosti ohlédnout zpět a věnovat trochu času historii, připravili přes tuto těžkou situaci, něco k zpestření a úniku ze současného depresivního stereotypu Slezské zemské muzeum i zdejší Národní památkový ústav, Zemský archív v Opavě a další zajímavou výstavu.

 

Jedná se o venkovní výstavu právě k této dávné události. Hezké na ní je i to, že provede člověka zajímavými místy historického středu města, kde se nachází i „Bílá perla Opavy“ - radnice „Hláska“. Pokud jde o historii, není možné opomenout nejstarší muzeum v naši zemi, založené v květnu roku 1814. Opava je spojena s řadou významných osobností, například velkým básníkem, který je spojen se spoustou míst na Moravě – Petrem Bezručem (skutečným jménem Vladimír Vašek), Joy Adamsonová narozená v domě číslo 48 na ulici „Na Rybníčku“, do gymnázia zde chodil i zakladatel genetiky Mendel.

 

Jaká je tedy věž radnice z prvního pohledu návštěvníka? Po zaplacení symbolických třiceti korun je možné se ze spodních částí vyvést výtahem nebo vyjít po schodech. Z přirozené povahy možnost vyvezení výtahem odmítám a už vybíhám nahoru po schodech, které se zatáčí po relativně malém poloměru určeném právě velikostí výtahu. Když se dostanu asi do třetího patra, tak se musím přesunout k jinému schodišti, které mě dovede kolem krásného soustrojí hodin až do nejvyšší přístupné části věže. Kolečkům v hodinovém stroji opět nemohu „odolat“ a tak nechávám ostatní projít nahoru, mezitím si dělám fotky soustrojí z nejrůznějších úhlů, které mi schodiště nabízí. Nakonec i já vystoupám výš až se dostanu do nejvyššího patra. Zde je otevřen jen jeden průchod ven na poměrně úzký ochoz okolo věže. Fouká vcelku surový vítr a děvče co zde sedí je podle toho poctivě oblečeno.

 

K tomu se teď váže i zajímavá situace. Myslím si totiž, že hlídá ty „blázny“ co by snad chtěli vyjít ven. Dělám tedy pár fotek a videí a ani si nevšimnu, že za mnou se již vytvořila několikačlenná skupinka. Dokončím video a hned je pouštím aby se též vynadívali. Přiblížím se k jiným oknům, ale moc dobře přes ně vidět není a fotky už nejde udělat vůbec. Ale alespoň se pokusím…

 

V tom něco vidím…

 

Dojde mi…

 

Vidím venku před oknem procházet nějakou postavu. Pochopím. Zeptám se tedy oné paní nebo

slečny, jestli se mohu jít podívat ven na ochoz? Že prý mohu. Inu „líná huba, holé neštěstí“ a tak vycházím ven na ochoz, který se zdá být ještě menší než zevnitř.

 

Zde již se dají udělat lepší fotky, mohu používat i opory zábradlí. V určitých „zlomech“ stěn vidím zajímavé „sochy“. Pohled na osvětlenou Opavu je neopakovatelný. Výrazným orientačním bodem je konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie, kousek vlevo a dál od ní vidím již ne tak výraznou nazelenalou špičatou věž evangelického kostela, s nímž spojuji spíše sytě červenou barvu cihel z nichž je výrazná část stavby vytvořena. Z přízemního pohledu by mě ani zelená barva věže nenapadla. Na opačné straně menší krychle, ale výrazně prosvětlená a tím je opavská „Fukušima II“ (ta první se nachází v Ostravě). Takhle je některými velmi výstižně pojmenováno významné opavské obchodní centrum, podobně jako i to ostravské.

 

Kulisu Vánoc dotváří LEDkové osvětlení zábradlí. Hned pode mnou se nachází vánočně ozdobená součást modelu Sluneční soustavy zasahující až k arboretu v Nových Dvorech a to právě „Slunce“, i když podle místních by se spíš mělo jednat o Zemi (pravdou ovšem je, že model Země a Měsíce se nachází ve Dvořákových sadech, právě kousek od „červeného“ evangelického kostela a Slezské univerzity).

 

O kus dál je vidět Slezské divadlo. Pokud bych zde byl přes den, patrně bych v dáli zahlédl i nevšední tvar kostela sv. Hedviky. Když si myslím, že jsem již udělal dost fotek a že snad alespoň některé „vyjdou“, tak se rozhodnu jít po ochozu dále. Není to úplně dobrý pocit, ochoz je úzký a zábradlí se zdá nízké a nevím jestli mu chci úplně moc věřit. Pokud se mám s batohem otočit, tak to také není úplně snadné. Za chvíli se míjím s protijdoucím. Je to skoro akrobatické umění. :-) Pro něj určitě těžší, musí se vyklonit nad zábradlí a já se pro změnu stávám skoro součástí stěny. Nakonec se vyhneme… Příště by bylo lepší nechat batoh někde nahoře a s sebou vzít jen foťák. Vydatně fouká mrazivý a silný vítr a tak už nemám až tolik proti tomu se vrátit z ochozu zpět dovnitř do závětří.

 

Výhled z Hlásky v noci je určitě nevšední. Zajímavý určitě bude i přes den. Pomalu sestupuji dolů, udělám ještě několik fotek hodinového stroje a připravuji se na cestu na vlak. Z radnice vycházím kolem 17h20 a rychlík do Ostravy odjíždí 17h37. Musím si ještě koupit jízdenku a tak se snažím místy běžet. Naštěstí příliš mnoho lidí přede mnou u kasy není a mám i relativně dobrou časovou rezervu. Nevšední zážitek, i když z Opavy odjíždím asi o hodinu později než jindy, to mi ale vůbec nevadí. Asi ještě dlouho budu na ty pohledy vzpomínat.

 

Na závěr ještě nějaké bližší informace právě k Hlásce. Kdysi se ji říkalo také Hodinářská nebo Městská věž. Nyní v ní sídlí magistrát a jedná se o kulturní památku. Dříve zde bývala dřevěná věž, ale ta v druhé polovině šestnáctého století nevydržela nápor větru. Nyní má věž výšku přibližně šedesát metrů.