Polešovice - kostel sv.Petra a Pavla

Turistické cíle • Kostel

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (13 fotografií)

Nedaleko od Uherského Hradiště se nad železníční stanicí Nedakovice nachází rozlehlá obec se statutem městyse – Polešovice. Místo, malebně se vypínající ze strání chřibského podhůří vysoko nad rovinou Dolnomoravského údolí, bylo osídleno již v pravěku a v obci se nalezl poklad z doby bronzové. Další poklady možno v Polešovicích nalézt dennodenně i v dnešní době. Jen se musíme připravit na to, že nemají pevné skupenství, nýbrž kapalné – okolí obce je totiž významnou vinařskou lokalitou.

Nás turisty k návštěvě určitě naláká jak novější rozhledna Floriánka v lesoparku Skalka, tak i nejdominantnější stavba Polešovic stojící v samotném jejím centru, jejíž mohutné stavení s vysokou věží a veselou červenobílou fasádou a rudou střechou září dodaleka.

Nejedná se přitom o zámek, ale o monumentální barokní kostel, který by byl chloubou i takového velehradského areálu. Překvapením pro mnohé bude fakt, že tento hodnotný stavební prvek vznikl právě zásluhou opata Josefa Malého na místních statcích velehradského kláštera. Kostel se stavěl v letech 1725 – 34 (prý se na tomto místě jednalo už nejméně o třetí větší sakrální stavbu), ale tahle dala svou pompézností všem předchůdkyním jistě na frak. Slavnostně byla zasvěcena sv.Petrovi a Pavlovi biskupem Otto Ehreinreichem v říjnu 1735.

Chrám je jednolodní orientovanou stavbou s pravoúhlým kněžištěm, k němuž byla přistavěna sakristie. Délka kostela dosahuje šíře 46 metrů, šíře necelých 18 metrů a k jižní straně chrámové lodi byla později dodatečně přistavěna 60 metrů vysoká hranolová věž. Její vrchol zdobí směrem do všech světových stran zděné štítky s hodinami, nad nimi se vypíná vysoká zvonovitá střecha ukončená cibulí a lucernou. Honosné západní vstupní průčelí zdobí kamenný znak Josefa Malého. Nad římsou se nachází trojúhleníkový fronton, nad ním štít s pilastry a jónskými hlavicemi a o kus výš zase trojúhelníková stavební dekorace se třemi vázami. Uprostřed je v nice umístěna socha Panny Marie. Přízemní část průčelí je rovněž doplněna sochami, tentokráte světců stojících po obou stranách vchodu v řadách nad sebou. Pocty zdobit vchod polešovického kostela se dostalo svatému Řehoři, Jeronýmu, Ambroži a Augustinu. Vnější červenobílá fasáda kostela je členěna pilastry a vysokými okny zakončenými segmentovými oblouky.

Řádně namlsán venkovní podobou jsem sáhl na kliku, jenže v brzkých ranních hodinách bylo ještě zavřeno. Škoda, přeškoda, že polešovický kostel nemá pro veřejnost přístupnou alespoň tu zabezpečenou předsíň umožňující přes sklo anebo mříž pohled do nitra chrámové lodě (jaké známe odjinud), neboť podle popisů z webů se jedná o barokní interiér té nejvyšší umělecké úrovně!

Ale čemu se divit, když třeba „jen“ autorem nesmírně propracovaného hlavního oltáře se stal slovutný Baldasare Fontana... a o další skvostné boční oltáře, obrazy, sochy světců, dřevěnou kazatelnu, mramorovou křtitelnici a architektonicky bezchybnou vnitřní podobu se postaraly ručičky nejšikovnějších umělců i řemeslníků té doby.

Jakoby se sama nebesa slitovala nad tím, že nemohu dovnitř: najednou se mezi mraky nízké oblačnosti prodralo několik slunečních paprsků a na pár minut odměnilo čočku mého fotoaparátu až neskutečně „dobrým světlem“...

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (49.035, 17.340)

Poslední aktualizace: 1.5.2020

Vyhledání vlakového spojení na výlet