Pomník Josefa Mánesa v Praze

Stavění pomníků našim velikánům bývalo již od nepaměti velmi složité a děje se tomu kolikrát dosud. Také Josef Mánes byl jedním z těch, jejichž pražský pomník prošel rovněž dlouhou a nesnadnou anabází, neboť v 19. století se dočkal pouze památníku na svém hrobě na Olšanských hřbitovech, který dali postavit jeho příbuzní roku 1873 (žulový jehlanec s medailonem v podobě malířovy tváře z Benkeho dílny na Smíchově). Teprve později byl založen Komitét pro zbudování pomníku Josefa Mánesa, přičemž největší úsilí o zřízení tohoto pomníku měl známý mecenáš Josef Hlávka. S další iniciativou přišel v roce 1915 výtvarný odbor České akademie věd a umění. Mezi jeho členy byla vypsána soutěž, jíž se zúčastnili pouze 2 sochaři - Josef Myslbek a Ladislav Šaloun, a to s celkem pěticí návrhů, z nichž však nakonec nebyl žádný přijat.

Jednání o vybudování pomníku probíhala ještě v prvních letech 1. světové války, ale tato akce se stále protahovala a nebylo vidět jejího konce. Všichni zúčastnění měli totiž jiné problémy, ať již skončili na frontě, či zůstali doma v zázemí. Vedle toho se postupně sháněly rovněž peníze, např. v roce 1917 byl na pomník Josefa Mánesa věnován obnos připadající výtvarnému odboru České akademie věd a umění z fondu knížete Liechtensteina spolu s I. výroční cenou v hodnotě 2 000 K, jež nebyla předchozího roku udělena. Téhož času putovalo na pomník i 1 500 K z Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových za rok 1915/1916.

V roce 1925 vyzvala Česká akademie věd a umění členskou základnu svého výtvarného odboru, aby podali nývrhy či náčrtky na umístění uvažovaného Mánesova pomníku. Zvítězil ten, s nímž přišli Celda Klouček a Jakub Obrovský, aby byl umístěn u Rudolfina. Toto umístění rovněž odsouhlasila městská rada o rok později, i když s podmínkou, že k definitivnímu rozhodnutí dojde až po předložení modelu a potřebných fotografických pohledů. Několikrát za sebou byly vypsány další soutěže (1926, 1928, 1929), kterých se zúčastnili naši největší sochaři - Ladislav Jan Kofránek, Josef Mařatka, Jakub Obrovský, Stanislav Sucharda, Ladislav Šaloun a Otakar Španiel, aby z poslední soutěže, jíž se zúčastnili pouze 2 umělci, vyšel vítězně profesor Bohumil Kafka, který se nedlouho poté pustil do vytváření modelu pro Mánesův pomník (poprvé modeloval Mánesův portrét v letech 1903-1904), aby ho dokončil roku 1940 v podobě třímetrové sádrové sochy, jež měla být usazena na žulový sokl, který navrhl již v roce 1929 architekt Josef Havlíček.

Sám autor o tom hovoří toto: "Od soutěžní skizzy, bez námitek přijaté, zabýval jsem se v dalších variantách prohlubováním celkové koncepce, až jsem přišel ke konečnému řešení; podle této skizzy, 105 cm vysoké, vytvořil jsem model 200 cm vysoký, který pro své značné změny lze považovat za novou variantu pomníku. Teprve pak přistoupil jsem ke konečnému modelu 320 cm vysokému (bez plintusu), který jsem prováděl v materiálu tvárném, v modelovací hlíně, abych znovu na něm mohl v tvoření pokračovat, modelaci korigovat i obohacovat, jak to velké měřítko sochy vyžaduje - tak aby konečný model nebyl pouhým mechanickým zvětšením."

Poprvé měl být pomník odhalen již roku 1930. 3. července 1930 se totiž uskutečnila na místě informační komise, jíž se zúčasnili: 2. náměstek primátora a technický referent Ferdinand Kellner, autor pomníku, akademický sochař a umělecký poradce hlavního města Prahy Ladislav Šaloun, přednosta sadového odboru Ing. Oldřich Uher, k nimž se přidalo ještě několik dalších funkcinářů obce i státu. Model v třetinové velikosti byl dokončen v říjnu 1930. Podruhé se mělo slavnostní odhalení uskutečnit 3 roky po Kafkově vítězství v soutěži, což potvrzuje zmínka "Národního osvobození" ze 12. září 1931: "Na Alšově nábřeží v sousedství parlamentu bude se co nejdříve prováděti sadová úprava na místě, kde příštím rokem má býti vztyčen pomník slavného malíře Josefa Mánesa, který později obdrží na druhé straně Mánesova mostu společníka v Mikuláši Alešovi." K jeho dalšímu plánovanému postavení na jaře roku 1940 nakonec též nedošlo, protože kvůli válce byl nedostatek kovů. Kvůli těmto technickým důvodům byl tento plán odsunut na pozdější dobu, a tak se model objevil o rok později alespoň na výstavě v Topičově salonu v rámci cyklu podobizen velkých českých osobností, vytvořených významnými novodobými sochaři.

Později věnovala Česká akademie věd a umění hlavnímu městu Praze onu velkou sádrovou sochu malíře Josefa Mánesa od akademického sochaře prof. Bohumila Kafky s tím, aby naše metropole postavila tomuto geniálnímu umělci pomník. Největší porozumění projevil tehdejší primátor JUDr. Václav Vacek. První vlaštovkou zřízení pomníku se stal článek v týdeníku Ústředního národního výboru hlavního města Prahy "Praha", jenž vyšel 3. prosince 1948:

"V Praze bude pomník Josefa Mánesa

Akademie věd a umění vzala si za úkol postavit našemu slavnému Josefu Mánesovi pomník, jehož model navrhl a provedl prof. Kafka, který je tvůrcem pomníku Jana Žižky z Trocnova u Památníku osvobození. Akademie věd a umění po seznání, že na tento úkol sama nestačí, věnovala model pražské obci se žádostí, aby se tohoto podnětu ujala a uvedla ve skutek. Pomník věhlasného malíře Josefa Mánesa má býti postaven na nábřeží u Rudolfina na volné trávníkové ploše po pravé straně k mostu.

Z uměleckých kruhů byl projeven názor, že nelze nechat pomník Mánesův osamocený bez zvěčnění dalšího našeho genia Mikoláše Alše, a doporučují, aby levá, protější strana byla ozdobena pomníkem Alšovým. Žel, dosud se nenašel umělec, který by dlátem zpodobnil tohoto slavného malíře, jehož malby a kresby tak rázovitě znázorňují národní život Čechů. Také kamenná socha Palackého, která byla po celou dobu války dovedně ukryta, byla již umístěna na podstavci. Současně se opravuje kovová alegorie, poškozená při ukrývání v obecním skladišti na Invalidovně.

Rozkaz okupantů při odstraňování Palackého pomníku zněl striktně: Kov k rozlití do Hamburku, hlava jako umělecké dílo do musea, podstavec rozházet a prodat! Vykonán byl jen poslední příkaz, žulové kameny z podstavce byly prodány k stavebním účelům. Sotva třetina se z nich nyní mohla upotřebit. Ostatní kvádry bylo nuto nahradit. Pěkné podzimní počasí dovoluje pokračování v další práci a podle dosavadních zkušeností možno odhadnout, že pomník bude hotov v květnu příštího roku."

V říjnu 1949 rozhodla Rada ústředního národního výboru, aby byla Mánesova socha nákladem 200 000 Kčs odlita do bronzu a aby bylo dodatečně následujícího roku rozhodnuto, kam bude umístěna, neboť na tento rok připadalo jubileum 130 let od jeho narození. Pomník byl na současné místo v předpolí kamennými prvky obohaceného železobetonového Mánesova mostu z let 1911-1914 (nábřeží bylo vybudováno již v roce 1875) umístěn až 9. prosince 1951, a to u příležitosti 80. výročí jeho úmrtí. Při tehdejší slavnosti promluvili: náměstek ministra školství, věd a umění Vojtěch Pavlásek a za Českou akademii věd a umění prof. Vratislav Nechleba. Do péče ÚNV hlavního města Prahy byl pomník převzat náměstkem primátora a poslancem Josefem Hulínským. Na závěr ještě dodejme, že základní kámen pomníku s předním nápisem: "JOSEF MÁNES" a zadním textem: "ÚSTŘEDNÍ NÁRODNÍ VÝBOR - HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY - ČESKÁ AKADEMIE - VĚD A UMĚNÍ - 1951" byl položen 12. května 1951 a autorem do něj vložené pamětní listiny byl prof. Václav Vojtíšek. 22. prosince 1964 byl navíc zapsán do státního seznamu kulturních památek. Více o pomníku se lze dozvědět na webu památkářů: https://www.pamatkovykatalog.cz/pomnik-josefa-manesa15390946.