Pomník obětem 2. světové války ve Vysoké nad Labem

Vysoká nad Labem patřila na konci 2. světové války k těm obcím, kde byl květen 1945 velmi krvavým. Pokud odhlédneme od 9 transportů zajatců, jež prošly obcí od února 1945 a událostí kolem nich, musíme nejprve zmínit první tragédii, jež obec zasáhla.

Jednalo se o vyvraždění celé rodiny rolníka Bohumila Kašpara z čp. 90 v noci na 1. května 1945, kdy neznámý pachatel nevynechal ani děti – Bohumila (* 20. prosince 1931) a Julia (* 9. února 1936). Nikdy se nepodařilo objasnit, proč a kým k tomuto hrůzostrašnému činu došlo. Nepotvrdily se ani zvěsti o kolaboraci zmíněného hospodáře, jehož chtěli zlikvidovat ti, jež se na konci války obávali, že by je prozradil. Stejně tak se neprokázaly zvěsti o tom, že měl u sebe velké množství zlata a peněz, o něž kdosi projevil zájem. Jejich pohřeb 3. května 1945 byl velmi smutnou událostí, jíž se zúčastnil z obce i okolí snad každý, kdo jen mohl.

5. května 1945 začalo v Praze povstání, jež se rozlilo i do ostatních koutů protektorátu. Rovněž u vysockého mostu přes Labe byli zastřeleni partyzány 2 němečtí vojáci, kteří ho hlídkovali. Následně přijel do Vysoké nad Labem Antonín Krám s rozkazem, aby byla okamžitě odzbrojena německá jednotka, jež se nacházela v hostinci u Salavců. Spolu s partyzány, Františkem Karlem a Josefem Vraným jako tlumočníkem zamířil za Němci a ti pod pohrůžkou použití zbraní svoji výzbroj odevzdali. Následně došlo rovněž k odzbrojení německých uprchlíků z východních území Třetí říše. Všem bylo zaručeno, že se jim nic nestane a nikdo jim nezkřiví ani vlásku.

Většina z nich byla smířena s tím, že je Německo na pokraji zkázy a již je čas na mír. Ale i zde se objevil kdosi, kdo se vypravil do Hradce Králové, aby vše na německém velitelství oznámil. V tu dobu odjel z obce Antonín Krám s partyzány, aby pomohl v Němčicích, kde se střílelo.

6. května 1945 přijela z Hradce Králové po zuby ozbrojená eskorta příslušníků SS, která svezla německé uprchlíky do hostince a ráno je dovedla do Hradce Králové, kde měli být pod ochranou silné německé posádky.

Dalšího dne však byla Vysoká nad Labem obklíčena německými vojáky a přímo do obce vjela trojice obrněnců. Zatím pěší vojáci střílejí do všeho, do čeho jen mohou a obsazují dům po domu. Zdejší učitel obdržel povolení, aby propustil děti ze školy domů. Pro ty menší si došli rodiče, starší prchají ze školy samy. Ze všech stran, zejména z lesů od Býště, je slyšet vytrvalá střelba.

Němci odvážejí k myslivně 3 občany – Antonína Kráma z čp. 130, hostinského Antonína Salavce z čp. 5 a čeledína Františka Rysa. Zatím se na Podlesí nadále střílí, dokonce je slyšet výbuch granátu a místní jsou všichni hnáni pod hlavněmi pušek a samopalů vzhůru k myslivně. Nakonec sem bylo zahnáno 47 občanů Vysoké nad Labem, kteří čekají, co se s nimi stane.

Možná by vše dobře dopadlo, protože žádné zbraně se po staveních nenašly, ale při prohlídkách obce bylo zadrženo 7 ruských zajatců, kteří utíkali ze svých úkrytů v obci směrem k lesu. Němci začínají zuřit a jen tak ze zábavy střílejí do domů pod sebou.

Na poli byl nejprve zastřelen Josef Trojan z čp. 135 a sovětští zajatci byli nahnáni rovněž k myslivně. Tam byli krutě vyslýcháni, aby prozradili, kdo je ukrýval a živil. Ani jeden z nich nepromluvil! V té chvíli si stejně každý říkal, že bude zastřelen, tak proč by Němcům ještě pomáhal a do problému dostal navíc ještě jiné.

Nakonec byla v lipové aleji zastřelena šestice ruských zajatců, Antonín Krám z čp. 130, Jan Dvořák a Josef Krpata. Původně se vojáci připravovali i k popravě ostatních, ale najednou přijela k myslivně německá motospojka, jež vyřídila veliteli nějakou zprávu, po jejímž převzetí se Němci sbalili a po provedení soupisu zadržených občanů odjeli zpět do Hradce Králové, přičemž sedmého zadrženého ruského zajatce vzali s sebou. Někteří lidé si později mysleli, že šlo o přestrojeného vlasovce nebo jiného provokatéra, který mohl obec dostat do těchto problémů. Mně samotnému se nepodařilo dohledat, co se s oním „Rusem“ stalo.

Při odjezdu se Němci ještě zastavili na obecním úřadě, kde rozkázali, že místní musí do 11.00 hod. zítřejšího dne odevzdat všechny zbraně, jinak že při své opětovné návštěvě Vysoké nad Labem zastřelí 20 zdejších chlapců i se starostou.

Během následujících chvil očekávali místní vše možné, protože věděli, že zbraně nemohou odevzdat, protože byly použity partyzány v Býšti a u Holic. Pro nejhorší případ bylo ukryto v Bukovině nad Labem a v Borku 9 vojenských pušek, jež byly přivezeny do obce. 8. května 1945 byl zvolen první místní národní výbor v čele s předsedou Františkem Karlem z čp. 134. Z Hradce Králové byly dovezeny další zbraně, což bylo velké štěstí, neboť 9. května po 9.00 hod. přijeli k obci lesem Němci. Ty však zadržela střelbou 12členná hlídka, jež měla v záloze ještě 6 dalších bojovníků. Výsledkem byl 1 zastřelený a 6 raněných příslušníků SS a ostatní ujeli zpět do lesa. Nikdo netuší, co bude dál. Všichni si oddechnou, když v odpoledních hodinách se objevují v obci první rudoarmějci. Všem se objevují v očích slzy a radují se, že vše zlé již skončilo.

Hned dalšího dne byl uspořádán pietní společný pohřeb všech zastřelených, který byl vypraven obcí. Se všemi oběťmi se rozloučili: prof. E. Tichý z Opatovic nad Labem, za obec a národní výbor řídící učitel Ladislav Urban z čp. 22 a za SDH a TJ Sokol František Koblížek.

Následně bylo různými činovníky a funkcionáři navrhováno zřízení pomníku těmto obětem. 7. května 1947 bylo uspořádáno slavnostní shromáždění občanů u příležitosti výročí květnové revoluce, na němž promluvil řídící učitel Ladislav Urban z čp. 22. Večer byl doplněn recitacemi žactva místní školy a členů Svazu české mládeže. 10. května téhož roku byly u pomníku v lese, u něhož řídící učitel Ladislav Urban upravil slavnostní tablo k poctě popravených, uspořádány bohoslužby Církve československé za účasti pěveckého sboru Bendl z Nového Hradce Králové.

Slavnost odhalení pomníku popraveným spoluobčanům a rudoarmějcům byla uspořádána 1. června 1947. Předcházelo jí období horečnatých prací, kdy byl nejen upraven a dokončen betonový základ, ale rovněž vyštěrkována cesta ve stráni a celkově upravena a okrášlena náves i přilehlá stavení. Zhotovením pomníku byl pověřen akademický sochař prof. Josef Kalfus z Hořic, a to podle vlastního návrhu.

Slavnostní průvod, který byl veden vojenským orchestrem, byl složen ze žactva, sokolstva orlické župy, hasičů pardubické župy, partyzánských organizací z Hradce Králové, svazu brannosti z Hradce Králové, jízdy královéhradecké vojenské posádky, členů leginářských organizací z celého okolí a z mnoha dalších hostů. Začínal u Salavců a prošel obcí až k pomníku padlým, kde zazněl husitský chorál a proslov zástupce legionářů. Odtud již pokračoval k myslivně, kde obklopil ze všech stran zahalený pomník. Následovaly projevy okresního osvětového inspektora J. Stárka, kapitána J. Doležala a dalších zástupců okresních vojenských i civilních organizací, přičemž slavnost byla prokládána recitacemi básní a ukončena hymnami ČSR a SSSR.

Po ukončení slavnosti byly na hřišti navíc uspořádány jezdecké závody, jak s překážkami, tak rychlostní. Vše bylo v režii Svazu brannosti z Hradce Králové. Hrubý příjem činil 49 655 Kč, z nichž 23 000 Kč stál pomník, 6 825 Kč činila další vydání a zbytek ve výši 19 830 Kč byl rozdělen mezi děti popravených občanů, kterým byly peníze uloženy v místní spořitelně. Od té doby se nad obcí vypíná tento pomník, jenž připomíná bestiální zvěrstva německých okupantů, kteří válčili do poslední chvíle a zanechávali za sebou pouze bolest a zkázu. Díky tomu býval vždy centrem různých oslav, pietních vzpomínek i panychid s kladením kytic a věnců a o jeho stav býval vždy velký zájem. 8. září 1987 byl navíc zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-obetem-2-svetove-valky-13410409). Co dodat na závěr? Čest a slávu zastřeleným, věčné zatracení jejich katům!