Pomník T. G. Masaryka v Chlumci nad Cidlinou

Po vzniku ČSR se stalo přímo tradicí odhalovat pomníky Prezidentu Osvoboditeli, a to i v těch obcích, kde se nedal najít žádný vztah k této naší nejvýraznější novodobé politické osobnosti. Takovým místem však Chlumec nad Cidlinou nebyl, neboť ho T. G. Masaryk několikrát navštívil, navíc v dobách, kdy se ještě nedal čekat vznik nějakého československého státu, natož to, že by se jejím vrcholným představitelem stal právě profesor T. G. Masaryk, který byl od hilsneriády v mnohých kruzích neoblíbenou či přímo nenáviděnou osobou.

Nejznámější jeho vystoupení v Chlumci nad Cidlinou se událo 9. března 1902 na schůzi, jež měla být oficiálně uspořádána spolkem sociálních demokratů. Skutečnými iniciátory toho, aby T. G. Masaryk do města zavítal, byli: JUDr. Jan Říha a Zikmund Kozelka, kteří se o to snažili více než rok, přičemž právě prvně jmenovaný zařídil to, že nad schůzí převzali patronát sociální demokraté, aby on sám nebyl kompromitován před Zdenko hrabětem Kinským, jemuž se čestným slovem zaručil, že není stoupencem ani příslušníkem Masarykovy strany a následně by tak nejspíše ztratil právní zastupování velkostatku. Tamní advokát JUDr. Vácslav Hrbek, který si zde otevřel advokátní kancelář v srpnu 1900 a byl spolupracovníkem "Radikálních listů", se následně jal přesvědčovat radikální stoupence, boje se převahy sociálních demokratů, aby tuto schůzi ignorovali, což měly potvrdit i zprávy výše zmíněného listu, v nichž se "venkovský selský lid chystal na vymlácení Masaryka z Chlumce". Do schůze nakonec dorazili mimo JUDr. Jana Říhy, Zikmunda Kozelky, syna purkmistrova právníka Karla Friče a právníka JUDr. Karla Mikuly rovněž sociální demokraté z Nového Bydžova, Chlumce nad Cidlinou a okolních obcí, strana realistů, zdejší učitelé a skoro všichni židovští obyvatelé města a jeho okolí, čehož potom využili Masarykovi nepřátelé. Sama schůze se však obešla bez výtržností a na Masarykovu přednášku se ještě dlouho vzpomínalo a debatovalo se o ní.

Když se následně prof. Masaryk zasloužil o naši národní a státní svobodu, objevily se první nápady o zřízení jeho pomníku. Zejména však šlo o to, že jeho myšlenky nebyly dříve ve městě ve větší míře pochopeny a mělo jít tedy o jakousi satisfakci. Hned po vzniku ČSR byl prof. Masaryk jmenován čestným občanem města Chlumce nad Cidlinou a v den jeho 70. narozenin byla v novém, zahradníkem V. Barvínkem upraveném městském parku vysazena na jeho počest Lípa svobody. Ledy se však hnuly až po 6 letech, kdy se 10. července 1926 zastavil na zdejším nádraží prezidentský vlak a "tatíček" Masaryk byl oficiálně přivítán starostou města Františkem Jiroutkem, poslancem Josefem Netolickým a předsedou okresní správní komise Josefem Mrňákem. Tehdy to již nebyla nějaká hra či přetvářka, nýbrž skutečný výbuch vášně a obdivu k tomuto podivuhodnému velikánovi.

U příležitosti 77. výročí narození T. G. Masaryka došlo k ustavení komité pro postavení pomníku T. G. Masarykovi, za jehož předsedu byl zvolen starosta města František Jiroutek, za místopředsedy okresní starosta Josef Mrňák a poslanec Josef Netolický, za pokladníka Jan Dobiáš a za jednatele odborný učitel a sokolský činovník Josef Bryscejn, který podnítil sbírku, jež vynesla 38 000 Kč, k nimž chlumecké městské zastupitelstvo věnovalo 2 000 Kč, novobydžovské okresní zastupitelstvo 5 000 Kč, Městská spořitelna 30 000 Kč atd. Následně bylo hledáno vhodné místo (vybrána lokalita mezi sokolovnou a spořitelnou) a vyhlášena veřejná soutěž, z níž nakonec vyšel vítězně prof. Otakar Španiel. Jeho návrh byl odlit do bronzu firmou Františka Anýže z Prahy, podstavec pomníku a žulový kvádr se jmény 69 napočítaných obětí 1. světové války vytvořil podle návrhu prof. Otakara Španiela pražský architekt Kamil Roškot a zhotovil ho místní sochař a kameník O. Procházka. Pomník, jenž vyšel na celkem 56 992 Kč, byl slavnostně odhalen 28. října 1931, přičemž slavnostní řeč měl legionářský poslanec Jan Šeba.

Po vzniku protektorátu se stal pomník trnem v oku německým okupantům a jejich přisluhovačům. Navíc byl 28. října 1939 pokryt množstvím květin i věnečků, což byl vlastně tichý protest a vzpomínka na to, o co český národ přišel. Nacisté zuřili a zejména jeden z jejich největších příznivců - učitel místní měšťanské školy dívčí Josef Česák, a tak musely být do 1. července 1940 odstraněny všechny připomínky Československé republiky (podle zápisu v kronice byl pomník odstraněn až v roce 1943). Díky olešnickému zámečníku Čeňku Havlínovi, který sochu ukryl na svém dvoře do hromady železného šrotu, nedošlo k jejímu odvozu a následnému roztavení, takže 28. října 1945 mohla být navrácena zpět na své místo, přičemž slavnostní projev měl předseda ONV Stanislav Jiránek. Jiná verze je zapsána v pamětní knize: "Základy památníku a podstavec pro sochu zůstaly na místě. - Po osvobození v r. 1945 pátral řed. Bryscejn po osudu sochy. Objevil ji ve skladu Národní galerie Zemského musea v Praze. Socha byla vrácena do Chlumce, postavena zase na původní místo a 28. října 1945 slavnostně znovu předána veřejnosti."

Po uchopení moci ve státě komunisty začal být pomník opět nepohodlným objektem, jenž se do nastalé doby vůbec nehodil. Sice přečkala funkční období prezidenta Klementa Gottwalda a převzetí jeho funkce Antonínem Zápotockým, ale již 8. května 1953 byl v Dělnickém domě na veřejném slavnostním zasedání pléna MNV u příležitosti 8. výročí osvobození ČSR Rudou armádou přečten předsedou MNV Františkem Rajdlem návrh MV KSČ a usnesení rady MNV z 24. dubna téhož roku, aby byl odstraněn pomník T. G. Masaryka jako "poslední připomínka neblahých dob první buržoazně kapitalistické republiky". Po něm v obdobném tónu pohovořil předseda MV KSČ a navrhl, aby na místě Masarykova pomníku vyrostl pomník Klementu Gottwaldovi. Následně byly přečteny rezoluce závodních organizací KSČ, závodních rad a vedení místních závodů, v nichž se rovněž žádalo odstranění pomníku T. G. Masaryka. Poté již byl tento návrh schválen jednomyslně všemi členy MNV. V následujících dnech skončila socha nejspíše ve sbírce barevných kovů, pokud nebyla materiálově využita v některém ze zdejších podniků. Na jeho místě pak byla o 6 let později odhalena socha rudoarmějce a pomník s pamětní deskou od hořického akademického sochaře Karla Samohrda, jež byla 29. dubna 1959 slavnostně odhalena a 22. ledna 1964 zapsána do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-s-pametni-deskou-a-sochou-rudoarmejce-12924281).

Události Pražského jara přinesly snahu po obnovení pomníku T. G. Masaryka. Předseda MNV Václav Podnecký pověřil Václava Horynu, aby vypátral to, jak dopadla socha. Po ní se nenašla žádná stopa a nezůstal ani žádný model u Františka Anýže, u vdovy po sochaři Španielovi či v depozitářích různých muzeí nebo galerií, a tak k obnově pomníku nedošlo. Podobný osud jako Masarykův pomník mohl mít též Samohrdův rudoarmějec, ale v roce 1991 byl nakonec přemístěn pouze na hřbitov. 24. června 1994 došlo ke zrušení památkové ochrany sochy rudoarmějce. Následně vznikl na tomto místě nový pomník od sochařky Kateřiny Čihákové-Myškové, která vytvořila v pískovci reliéf T. G. Masaryka, jehož odhalení se uskutečnilo 14. září 1997, přičemž pamětní deska se jmény obětí 2. světové války zůstala zachována.