Pomník Tomáše Garrigua Masaryka v Pardubicích

Autorem myšlenky na vybudování pomníku T. G. Masaryka byl ruský legionář Václav Kodet, který s ní vyrukoval v jedné ze schůzí „Jednoty vojenských gážistů mimo hodnotní třídu“ v Pardubicích (v současných pramenech se místo něj udává rotmistr Jan Jaroš, např. v Parpedii; viz http://www.parpedie.cz/cti-zaznam.php?id=Pomnik_TGM). Ta se této myšlenky ujala a dala jí první finanční základ. Stalo se tak 19. září 1921 (Parpedie uvádí 16. září 1921, a to dokonce jako datum založení družstva pro výstavbu pomníku). Družstvo pro zbudování pomníku bylo ustaveno teprve 27. dubna 1924 a jeho prvním předsedou se stal štábní kapitán M. Hampl a jednatelem rotmistr Kodet. Krátce poté se této myšlenky chytilo též vedení města, které následně věnovalo pozemek a spolu s pardubickým okresem převzalo protektorát nad všemi přípravnými pracemi. Tehdy byl vypracován propagační model pomníku, jehož autorem byl kapitán železničního pluku Zuska.

Po přejetí iniciativy městem se ze družstva stal Spolek pro postavení pomníku T. G. Masarykovi, jehož předsedou byl zvolen ředitel E. Hlavatý, náměstek starosty města. 7. března 1925 byly na náměstí Čs. legionářů zasazeny 2 Masarykovy lípy a na slavnostní schůzi městského zastupitelstva bylo odsouhlaseno, že na pomník bude městem uvolněno 20 000 Kč. Během podzimu 1925 se uskutečnila veřejná soutěž, do níž se přihlásilo 36 autorů s 38 návrhy. Porota, která rozhodovala o jejím vítězství, sestávala z předsedy, kterým byl starosta města V. Znojemský a dalších členů, jimiž byli: předseda okresní správní komise v Pardubicích Josef Kroužel, M. Hampl za staré Družstvo, akademický malíř Václav Rabas za výtvarný odbor Umělecké besedy, J. Šejnost za Jednotu výtvarných umělců v Praze, Ot. Novotný za Mánes, prof. Josef Gočár za Společnost architektů v Praze, Ing. architekt Tyl za Klub architektů, stavební rada Ing. J. Vencl a rotmistr Kodet, který měl pouze poradní hlas. První cenu obdržel návrh prof. Španiela a architekta Píchy „Dvacettři v kruhu“, druhou návrh akademického sochaře O. Švece a architekta F. Kerharta „Trojúhelník“ a třetí návrh akademického sochaře Jožy Kubíčka a architekta Č. Vořecha „Za pravdu života“. Hodnotícím se zalíbily ještě 2 další návrhy, jež byly též zakoupeny („Převrat 28“ a „Osvoboditel 1927“).

Tím byly zakončeny přípravné práce a bylo přistoupeno k budování pomníku. V srpnu 1926 byly vybetonovány základy a k položení základního kamene došlo 28. října téhož roku na tehdejším Legionářském náměstí, přičemž do něj byly zazděny 2 na pergamenu psané pamětní listiny, jež byly uloženy v zapečetěné skříňce. Slavnost zahájil předseda okresní správní komise Kroužel, slavnostní řeč pronesl přednosta kanceláře čs. legií v ministerstvu národní obrany Ing. A. Pavel a za město promluvil starosta Znojemský. 4,5 m vysoká socha prof. Otakara Španiela (sádrový model byl dokončen počátkem února 1928) byla do bronzu odlita Maškovou slévárnou v Praze-Karlíně a podstavec z mrákotínské žuly vznikl podle návrhu již zmíněného architekta Bohumila Píchy. Samotné odhalení se stalo vyvrcholením oslav 10. výročí vzniku ČSR. Zúčastnil se ho též ministr obrany František Udržal, ale slavnostní proslov měl plukovník Rudolf Medek. Do pomníku byla též uložena prsť z bojišť u Piavy, Zborova a Arrasu. Dodejme ještě, že sádrový odlitek sochy zdobil slavnostní rotundu výstavního paláce v Brně.

Po okupaci českých zemí hitlerovským Německem se novým pánům socha samozřejmě nelíbila, neboť byla připomínkou Němci neoblíbeného Československa a zejména takové postavy, která dokázala spolu s dalšími tento stát vydupat ze země a postarat se o to, aby se ekonomicky i kulturně dostal mezi evropskou elitu, navíc v mnohém předčil jiné státy, třeba volebním právem žen a jinými demokratickými výdobytky. Takže tyto pozůstatky byly Němcům i jejich kolaborantským přisluhovačům příslovečným trnem v oku. Na příkaz okupační správy se 18. dubna 1940 rozhodla městská rada, že bude pomník z náměstí, přejmenovaného na Trnkovo, odstraněn. K tomu došlo v noci z 26. na 27. dubna 1940 a následně byla odeslána do pražského skladu kovů, kde byla zničena a materiál z ní použit na válečné účely.

Hned po osvobození se přišlo s nápadem, že by se na náměstí vrátil pomník prezidenta Masaryka. Ten tentokrát vzešel z lůna Klubu přátel Velkých Pardubic, který založil spolek na obnovu pomníku, ale kvůli Vítěznému únoru 1948 k tomu nakonec nedošlo. Spolek pro postavení sochy T. G. M. v Pardubicích byl opět ustaven 2. ledna 1968. 2. července téhož roku došlo k nalezení modelu sochy v majetku vdovy Lídy Španielové v Praze. Po srpnové intervenci vojsk Varšavské smlouvy se spolek rozešel. Aby toho nebylo málo, 3. září 1974 došlo k odstranění podstavce pomníku, který tu vydržel od roku 1940. Na Leninově náměstí byl totiž „jako pěst na oko“.

S opětovným zřízením pomníku se vytasil Klub přátel Pardubicka hned v roce 1990. 7. března téhož roku byla alespoň na místě, kde stával pomník, odhalena pamětní deska. V depozitáři jaroměřského městského muzea byl 16. března 1994 nalezen 118 cm vysoký model pomníku T. G. M. 6. února 1996 byla na zastupitelstvu města přednesena výzva k obnovení pomníku, zastupitelstvo navrhlo zřídit komisi a tu rada města schválila 23. dubna téhož roku. Jejími členy byli: předseda doc. Ladislav Koudelka, tajemnice Laďka Matěnová a členové: náměstek primátora Ing. Jiří Schneider, náměstek primátora Mgr. Vladimír Bláha, PhDr. Jiří Kotyk, doc. Radim Roudný, Ing Jaroslav Folprecht. Na doporučení architektů byla nakonec navržena socha menší, pouze 3 m vysoká, i když opět z bronzu. Na uhrazení všech nákladů se mělo podílet město a dary občanů a firem.

V prosinci 1996 město na pomník vyčlenilo 1 milion Kč. 6 sochařů bylo vyzváno k účasti ve výběrovém řízení. V lednu následujícího roku komise doporučila na zhotovení sochy sochaře Jaroslava Brože. Na sochu a podstavec byla následně navržena částka 1 150 000 Kč. Původně uvažovaný pískovcový podstavec byl nahrazen betonovým se žulovým obkladem, náklad byl tak zvýšen o 200 000 Kč. Počátkem roku 1998 byla 750 kg vážící socha dohotovena. Nový pomník T. G. M. na náměstí Čs. legií byl odhalen 28. října 1998.