Postřelmov – renesanční pohřební kaple a hrobka Bukůvků z Bukůvky

Třítisícová obec Postřelmov, nacházející se v rovinách mezi podhůřím Jeseníků a střední Moravou, může nabídnout svým návštěvníkům několik zajímavých památek, z nichž nejvýznamnější, nejcennější a nejzajímavější je určitě pozdně renesanční rodová hrobka Bukůvků z Bukůvky, která bývá občas také označována jako pohřební kaple. Najdete ji nedaleko centra obce, vedle zdejší dominanty, barokního kostela (v podobě dostavby z 19. století) sv. Matouše.

Hrobka vladyků z Bukůvky, pocházejících z malé obce nedaleko východočeských Lázní Bohdaneč, byla vybudována roku 1592 a je jednou z nejzajímavějších památek šumperského okresu i ojedinělou památkou tohoto druhu na Moravě. Již v roce 1612 uzavírají "rafinovaní" Bukůvkové na chromečské tvrzi smlouvu mezi zemanským rodem Bukůvků a představenými Postřelmova, kteří se tímto zavázali navždy opatrovat tuto hrobku. A obec tento slibu plní dodnes. K poslední velké rekonstrukci hrobky došlo - za přispění obce Postřelmov a Olomouckého kraje - v letech 2004–2005. V rámci ní bylo provedeno také odizolování hrobky od zdrojů vlhkosti, odborně ošetřeny byly také mumifikované ostatky zemřelých.

Čím hrobka upoutá nejvíce? Nejhodnotnější její částí je průčelní portál s pozoruhodnou reliéfní výzdobou a mistrovsky kovanou - původně zlacenou a polychromovanou - renesanční mříží. Ta se – údajně - dokonce stala předlohou pseudorenesanční mříže, nacházející se v budapešťské bazilice svatého Štěpána. Největší zajímavostí hrobky je naopak její podzemní část, kde jsou v kryptě s valenou klenbou uloženy - ve čtyřech prosklených rakvích - mumifikované ostatky Zikmunda Bukůvky (postarší, vysoký a štíhlý muž) a jeho manželky Barbory Okrouhlické z Kněnic (mladší, malá a zřejmě dosti otylá žena), Zikmundova synovce Bernarda (+1631) a doposud neznámé dívky, snad dcery jmenovaných manželů.

Postřelmovská pohřební kaple s hrobkou Bukůvků z Bukůvky je samostatně stojící prostou menší centrální stavbou na – téměř - čtvercovém půdorysu (5,5 x 5,2 m) se stanovou střechou. Její přízemí původně sloužilo jako pohřební kaple s klášterní klenbou a štukaturou. Podlaha, v níž se nachází vstup do krypty, schody i klenba hrobky jsou z cihel.

Historicko-umělecký průzkum portálu a vysvětlení jeho figurální symboliky – zatím stále nepřekonatelně - provedla Milada Lejsková–Matyášová v roce 1966. Dovolím si tedy část tohoto popisu odcitovat. „V nikách postranních pilířů najdeme alegorické postavy Síly (Fortitudo) a Lásky (Charitas). Fortitudo symbolizuje duchovní sílu přemáhající věčné zatracení, Charitas představuje opět ve vyšší, duchovní rovině obětující se lásku. Archivolta, čelo oblouku, je zdobena stejně jako výplně cviklů s erby tehdy módním pozdně renesančním pobíjeným ornamentem přeneseným do kamenické výzdoby z uměleckého zámečnictví. Obdobně jsou zdobeny boční stěny pilířů a okolí tří lvích maskarónů v podstavcích. Nejpozoruhodnější částí portálu je výzdoba parapetní zídky doprovázená třemi kartušemi, z nichž první zleva má latinský text „Hodie mihi, cras tibi“ (dnes mně, zítra tobě) a je jakýmsi mottem k následujícím dvěma českým tabulkám i symbolické výzdobě parapetu. první z česky psaných tabulek říká „Umříti pomni, cos ty, to (j)sem já byl a co (j)sem já, to ty budeš“, druhá s datem 1592 nabádá „Pomni na smrt, hřešiti nebudeš“. Jim odpovídá figurální výzdoba parapetu, kde postava putta představuje člověka oscilujícího mezi hříchem a spásou. Hodnotu zajímavé ikonografické výzdoby snižuje podprůměrná kamenická figurální práce doprovázená však zmíněným ornamentem podstatně vyšší kvality. Hodnotným doplňkem postřelmovského portálu je kovaná mříž, která se stala předlohou pseudorenesanční Kovářské práce v centrálním chrámu Uher, v budapešťské katedrále sv. Štěpána. Mříž je tvořena z esovitých, spirálových i proplétaných vzorců, doplněných vegetativními motivy. Nadzemní prostora hrobky je uvnitř zaklenuta pro renesanci typickou zrcadlovou klenbou“.

Na boční stěně hrobky najdete informační tabuli, seznamující návštěvníky Postřelmova s historií rodu Bukůvků, která sahá až do 12. století, i s jednotlivými fragmenty výzdoby portálu. Interiér hrobky bývá příležitostně přístupný veřejnosti (od roku 1997 například v rámci Dnů evropského kulturního dědictví), ale za pozornost stojí určitě i samotná stavba, o které – a také o historii rodu Bukůvků – vyšla opakovaně i velmi zajímavá publikace.