Praha (Hradčany) - dům a hostinec U Černého vola
Turistické cíle • Měšťanský dům
Tento pozoruhodný měšťanský dům byl postaven v 60. letech 16. století a je znám také pod názvy dům U Zlatého vola nebo dům u sv. Lukáše. Fasáda domu je dnes sice již pozdně barokní, ale v jeho sklepě zůstává stále zachován úsek gotické hradební zdi. Více než hodnotné průčelí však tuto budovu proslavila hospoda U Černého vola, do níž svého času mířily kroky mnohých českých disidentů, které později nahradili ministerští úředníci. A zajímavostí, která také stojí za zmínku, je fakt, že si u tohoto domu můžete přečíst dvě různé adresy – někdy bývá spojován s Loretánským náměstím č.p. 107/1, jindy s Úvozem č.p. 4/38. A oboje je správně, protože tento dům vlastně tvoří dva objekty … ale i špatně, protože dům se fyzicky nachází na Loretánské ulici.
Kromě výše uvedených stylů ještě musíme doplnit, že tento řadový měšťanský dům byl postaven – zřejmě na základech gotické zástavby ze III. čtvrtiny 14. století - jako renesanční a že se ho později dotkly také úpravy spadající do „škatulky“ historismus. První barokní přestavba zde proběhla v roce 1629, ale současná pozdně barokní (někdy označovaná jako vrcholně barokní) fasáda s falešným oknem je datována teprve rokem 1726.
Uliční fasáda dvoupatrového domu je šestiosá, s bohatou štukovou výzdobou. Upoutá zejména nástavec portálu, v jehož středu je umístěn polychromovaný reliéf zobrazující sv. Lukáše malujícího Pannu Marii. Do sedlové střechy je vložen velký středový štít s vikýřem, doprovázený dvěma postranními – a podstatně menšími - štítovými vikýři. Dvorní fasáda je díky terénu třípatrová, s dřevěnou pavlačí. Průčelí do Úvozu je jednopatrové a v patře čtyřosé. Interiéry jsou klenuté i plochostropé (dochovány záklopové trámové stropy).
Chráněnou kulturní památkou se tento – v jádru renesanční - dům stal hned v květnu roku 1958. Od srpna roku 1971 je součástí pražské památkové rezervace a od prosince roku 1992 i světového dědictví UNESCO (Historické centrum Prahy).
Tento dům - i stejnojmenná hospoda v něm (koneckonců, šenk zde fungoval od nepaměti) - však rozhodně stojí ještě za pár doplňujících informací:
Hostinec U Černého vola je oblíbenou pivnicí, ve které se zastavil čas. Stále zde najdeme dlouhé dubové stoly s lavicemi, starou dlažbu, dřevěné stropy a malované erby šlechtických rodů na zdech. A hlavně je to stále hlavně pořád klasická česká hospoda, kde se točí Velkopopovický Kozel (světlá 11°, která nuceně nahradila 60 let zavedenou dvanáctku a tmavá 10°) a plzeňský Prazdroj (tedy slabší 11° Pilsner Urquell). Zůstává jí ale jen díky sdružení na zachování hostince, které dokázalo zabránit privatizaci s tím, že by zde prostě měla zůstat hospoda staropražského typu.
Zajímavé je, že dům U Černého vola jako jediný v této části domovní fronty nemá - a nikdy ani neměl - loubí. V domě se nachází zdejší nejstarší sklep – je gotický, pochází z doby kolem roku 1500 a je zaklenutý valenou kamennou klenbou.
Ve třicátých letech 19. století tady sídlil Ženský spolek řízený kněžnou Eleonorou z Thurnu a Taxisu. Od roku 1899 hostinec patřil Josefu Brindovi, který byl sice vůči hostům velmi „jadrný“, ale ti ho stejně milovali díky výbornému pivu a různým „mňamkám“ typu buřty a rybičky. Mezi nejznámější hosty patřili budoucí premiér Karel Kramář, pozdější ministr financí Alois Rašín, spisovatel Jakub Arbes, architekt Kamil Hilbert, malíř Mikoláš Aleš, sochař Karel Štursa nebo malíř a grafik Vojtěch Tittelbach, který byl v té době ještě studentem. Později přibyli také spisovatel Karel Pecka, textař Pavel Vrba nebo fotograf Jan Reich.
Současná podoba hostince víceméně odpovídá roku 1965, kdy byl po téměř dvaceti letech znovu zprovozněn. Jejím autorem je architekt Rudolf Hadrava. A v této podobě se hospoda stala také filmovou hvězdou. Zahrála si např. ve filmech Jako jed, Adéla ještě nevečeřela nebo Malostranské humoresky.
Kromě názvů uvedených v úvodním odstavci se prý v dlouhé historii domu objevila rovněž pojmenování U Panny Marie pomocné, U Mariánského obrazu, U Bílé růže nebo Ostermayerovský.