Praha – vojenský kostel sv. Jana Nepomuckého (Hradčany)

Návštěvník našeho hlavního města musí – alespoň v jeho historickém středu – nutně získat pocit, že každá sebemenší ulička má svůj vlastní svatostánek. A mnohé z těchto kostelů, byť široké veřejnosti takřka neznámých, se pyšní nejrůznějšími NEJ nebo alespoň drobnými prvenstvími či kuriozitami. Jednou z takových památek je také hradčanský kostel, zasvěcený našemu nejpopulárnějšímu světci. Tento kostel se nachází v křižovatce ulic Kanovnická a U kasáren – tedy nedaleko Hradčanského náměstí i Lorety - a jeho TOP spočívá v tom, že se jedná o vůbec první sakrální stavbu významného barokního stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera (někde ovšem k tomu první přidávají ještě slůvko větší). Druhou originalitou je fakt, že kostel nemá původní mobiliář, ale téměř vše, co v interiéru uvidíte, sem bylo přeneseno z kostela sv. Vojtěcha, který kdysi stával vedle Prašné brány a byl stržen kvůli plánované výstavbě secesního Obecního domu. Třetí zajímavost tohoto místa spočívá v tom, že hradčanský klášter Voršilek měl být údajně jedním z míst, kde se odehrál zázrak, vedoucí ke svatořečení sv. Jana Nepomuckého. A díky tomu také vznikl klášterní kostel, který nahradil původní Kapli sv. Anny.

Historie tohoto kostela je poměrně zajímavá a pestrá. Kostel sv. Jana Nepomuckého byl postaven jako novostavba v letech 1725 až 1727 a stal se součástí nevelkého kláštera voršilek, jednoho ze dvou nejstarších v Praze. Klášter však neměl dlouhého trvání, protože již v roce 1784 jej svým dekretem zrušil císař Josef II. Z chátrajícího klášterního kostela se tak stává vojenský sklad soli a až téměř po sto letech se tomuto chrámu začíná blýskat na lepší časy. V letech 1861 až 1902 se totiž změní v evangelický kostel pražské vojenské posádky a následně v kostel katolický, sloužící hradčanské důstojnické kadetce. Po únoru 1948 je kostel uzavřen a po nějaké době převeden do vlastnictví pražského arcibiskupství. Rekonstrukcí prošel kostel sv. Jana Nepomuckého na přelomu 80. a 90. let minulého století a v roce 2001 se z něj stává kostel vojenský. Od prosince roku 2004 je vojenský kostel také centrem komunity „Kříže z hřebů“ a v současnosti bývá rovněž využíván pro – převážně vojenské – svatby, křty, pohřby nebo oslavné akce typu Den veteránů. V programu nechybí ani koncerty vojenských hudeb. Dnes však bývá nejčastěji označován jako místo modliteb za padlé vojáky a celosvětový mír. Pro „civilní“ veřejnost byl sice zpřístupněn již roku 2002, ale do jeho interiéru se dá většinou nahlédnout jen v rámci mimořádných akcí typu „Noc kostelů“ nebo při pravidelných čtvrtečních večerních bohoslužbách.

Výše uvedené údaje o dataci vzniku kostela sv. Jana Nepomuckého je však potřeba mírně poopravit. Základní kámen k jeho stavbě byl totiž položen již v roce 1720 a jako stavitel chrámu byl určen pražský architekt Kryštof Dientzenhofer. Ten však roku 1722 zemřel, a proto následně práce na klášterním kostele převzal jeho syn Kilián Ignác, který také přepracoval původní otcův projekt. Definitivně byl tento chrám dokončen až v roce 1728 a následujícího roku se dočkal také slavnostního vysvěcení.

O smutných etapách dějin klášterního komplexu jsme se zmínili již v předchozím textu. Díky zaplacení výpalného přežil anabázi Švédů i Prusů, ale po svém zrušení zmizelo vše cenné, protože vnitřní vybavení bylo rozprodáno. Kostel tak přišel například o vzácný Reinerův obraz z hlavního oltáře, který zobrazoval Apoteózu sv. Jana Nepomuckého. Světec je zde zachycen s Pannou Marií, Ježíškem a svatou Annou. Na obrazu se však nachází také další Světice, které sv. Jana Nepomuckého oslavují. Jedná se o Anežku Římskou, Cecílii, Barboru, Agátu, Voršilu, Angelu Merisi a Zdislavu. Uvedený oltářní obraz vznikl v roce 1727. V 70. letech minulého století se zde naopak objevil oltář s ambonou, které navrhl sochař Karel Stádník.

Kostel sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech je opačně orientovaná sálová stavba na oválném půdorysu. Průčelí chrámu dominuje štíhlá hodinová věž s nikovou sochou sv. Jana Nepomuckého mezi anděly. V nikách nad vchodem do kostela najdeme plastiky sv. Josefa a sv. Zikmunda od barokního sochaře Matěje Václava Jäckla, s jehož skulpturami se setkáme rovněž v interiéru. Tento významný barokní umělec je rovněž autorem portálu hlavního vchodu, který zdobí sedíci postavy Víry a Naděje. Chrámová loď je zde zaklenuta českou plackou a můžeme na ni vidět další zajímavost vojenského kostela. Jedná se o skutečně monumentální fresku známého malíře Václava Vavřince Reinera, která znázorňuje rozsáhlý cyklus s legendou o životě a zázracích sv. Jana Nepomuckého. Tento světec je i hlavním tématem oltářního obrazu (Zajetí) od Jana Kryštofa Lišky. Celý oltář pochází ze zbořeného kostela sv. Vojtěcha.

Vlevo od kostela, který je zařazen mezi Kulturní památky ČR, se nachází někdejší klášterní komplex, vpravo pak špitál sv. Antonína a sv. Alžběty, který byl – jako gotický – založen již ve 14. století, aby jej o pár století později barokně zcela přestavěl Kilián Ignác Dientzenhofer.