Chaty a chalupy
Mapa Praha a okolí
Praha - kaple sv. Václava, nejcennější umělecký poklad střední Evropy
Turistické cíle • Památky a muzea • Kaple
Jestliže se Itálie, Řím i Vatikán chlubí Michelangelovou Sixtinskou kapli a Florencie – aby náhodou nezaostala - kaplí rodu Medici, buďme i my trošku patrioty a přiznejme si, že Svatováclavská kaple v katedrále Pražského hradu je sice podstatně menší, ale hravě strčí obě italské sestřičky do kapsy (sorry, Mr. Buonarroti). Jednak se jedná o prostoru gotickou, jednak zde můžeme bez rozpaků uplatnit ono oblíbené české „Malá, ale naše“. A hned na úvod si také můžeme prozradit, že tuto nádhernou kapli najdeme v katedrále „Tří svatých Véček“ vpravo za příčnou lodí a že se jedná bezesporu o nejvýznamnější kapli celého chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Důležité je také vědět, že ji postavil veleslavný Petr Parléř – a tedy jeden z největších evropských gotických architektů vůbec - v letech 1362 až 1367 nebo že se nachází na místě jižní apsidy někdejší rotundy sv. Víta, tedy stavby, ve které byl sv. Václav pohřben. V roce svého dokončení byla kaple slavnostně vysvěcena za přítomnosti císaře Karla IV., který byl snad také autorem ikonografického programu kaple. Prvotním úkolem kaple bylo chránit náhrobek sv. Václava z ryzího zlata a drahokamů (vyroben roku 1358) se světcovou Zlatou relikviářovou hlavou. Na ni bývala umísťována Svatováclavská královská koruna.
Kaple sv. Václava má čtvercový půdorys a je sklenuta masivními žebry hvězdicové klenby. Půlkruhový – tedy spíše románský - portál je zdoben figurálními výjevy (ďábel vytrhávající Jidášovi jazyk z úst a Petr, zapírající Ježíše) přitom pochází z let 1370 až 1373. Stejně staré jsou dřevěné dveře s železnými pláty a bronzovým klepadlem v podobě lví hlavy, které je však věkovitější a pochází již ze 13. století. Můžeme zde vidět také (na vstupním pilíři) obraz Zavraždění sv. Václava ve Staré Boleslavi z roku 1543 nebo renesanční bronzový svícen se sochou sv. Václava z roku 1532. Jeho autorem je Hans Vischer z Nürnbergu a jedná se o dar pražských sládků. Na východní stěně se nachází původní gotický mramorový oltář, zdobený reliéfy, a nad ním malba Kalvárie s klečícím Karlem IV. a jeho poslední manželkou Alžbětou Pomořanskou, coby donátory stavby a výzdoby kaple. U nohou Krista jsou pak zobrazeni Václav IV. s Johanou Bavorskou. Na téže stěně najdeme rovněž Parléřovu (v tomto případě ovšem Jindřicha) opukovou sochu sv. Václava, znázorňeného coby soudobého rytíře. Socha byla zhotovena okolo roku 1374, její polychromii má „na triku“ zřejmě Mistr Osvald a za ní jsou namalováni dva pozdně gotičtí andělé, držící plášť. Po stranách jsou pak umístěny portréty českého krále Vladislava Jagellonského a jeho třetí manželky Anny.
Výčet středověkých klenotů v kapli však stále není zdaleka u konce, a to i v pravém slova smyslu. Spodní část stěn (tedy pás pod římsou) je totiž obložena více něž 1.300 kusy českých polodrahokamů (abecedně seřazeno se jedná o acháty, ametysty, chalcedony, chrysoprasy, jaspisy a karneoly), vsazených do zlacené omítky. Ty doplňuje cyklus nástěnných maleb Utrpení Kristovo od neznámého českého autora, které pochází z let 1372 až 1373. Nad římsou jsou pak výjevy ze života sv. Václava, pocházející pravděpodobně z dílny Mistra litoměřického oltáře a z roku 1509. Tyto malby však obnovil a částečně přemaloval již v roce 1614 pražský manýristický malíř Daniel Alexius z Květné (v 60. letech minulého století byly malby navráceny do původní podoby). Svatostánek v jihovýchodním rohu kaple je dílem Parléřovy huti.
Další vybavení kaple, která bývá označována jako relikviářová skříň, je již „moderna“. Naproti vchodu je umístěn hlavní oltář sv. Václava, který byl na základech prvotního hrobu opětovně zřízen architektem Kamilem Hilbertem v letech 1912 až 1913. Spodní část tumby pak zdobí reliéfy sochaře a medailéra Stanislava Suchardy. V jihozápadním rohu vidíme – jako součást jižní stěny - kované dveře z roku 1867, které vedou do Korunní komory. V ní jsou na sedm zámků zavřeny - a před „nežádoucími“ zraky veřejnosti ukryty - české korunovační klenoty. Poslední dveře byly vyrobeny roku 1913 a nachází se v západní stěně. Okna jižní stěny (směr III. nádvoří) navrhli Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová a pocházejí z roku 1967. Ty severní a západní (směřující do interiéru katedrály) jsou o dva roky starší a navrhl je Josef Soukup.
Svou nádherou oslňující kaple, přirovnávaná občas k nebeskému Jeruzalému, byla po roce 2006 zrestaurována a dnes už do ní po vstupu do katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha běžně nahlédnout nelze. Je totiž součástí placených prostor tohoto chrámu. Bývá považována za jeden z nejcennějších uměleckých pokladů střední Evropy a její restaurátoři přišli se zajímavým prohlášením: Mistr litoměřického oltáře prý byl technologicky mnohem dál – tedy geniálnější – než mistr mistrů a renesanční „superman“ Leonardo da Vinci. Ten totiž vytvořil svou milánskou Poslední večeři tak, že je i dnes problém ji alespoň částečně zachránit. Anonymní český umělec, označovaný také jako Litoměřický mistr (a mnohými přirovnávaný k takovým velikánům malířství, jakými byli Albrecht Dürer a Lucasem Cranach) však maloval přímo mastnou temperou na neomítnutou zeď. Dodnes se však neví, jestli se jednalo o geniální nápad nebo omyl. V každém případě zde Mistr litoměřického oltáře vedl skupinu malířů a jejich úkolem bylo vytvoření „komiksu“ o životě raně středověkého světce, který byl patronem všech Čechů. Je přitom zajímavé, že Litoměřický mistr maloval asi jen těla, ruce a nohy jednotlivých postav a na obličeje měl najatého portrétního specialistu. Tomu se říká týmová práce … a to je navíc vysoce pravděpodobné, že další specialista navrhoval kresbu staveb a architektonických prvků. Tímto specialistou byl zřejmě Benedikt Rejt (Ried), geniální architekt a spolutvůrce podoby Pražského hradu.
Tehdy se psal rok 1509 a v Čechách vládli polsko-litevští Jagellonci.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Praha - kaple sv. Václava, nejcennější umělecký poklad střední Evropy
