Praha – paláce na Hradčanském náměstí I. (Arcibiskupský, Martinický a Salmovský)

Arcibiskupský palác  •  Fotografie (7)  • Foto: markyz63

Dominantami Hradčanského náměstí, nacházejícího se v těsné blízkosti Pražského hradu, je šest významných paláců. Abychom náhodou některý z nich nevyvyšovali nad ty ostatní, budeme je řadit abecedně. Jedná se tedy o paláce Arcibiskupský, Martinický, Salmovský, Schwarzenberský, Šternberský a Toskánský. Když ovšem místo Toskánského napíšeme Thun-Hohensteinský a Schwarzenberky nahradíme Lobkowitzy, bude rovněž všechno v naprostém pořádku. Hned na úvod si také můžeme prozradit, že podobě jednotlivých paláců vévodí renesance nebo baroko a že většinu z nich využívá jako výstavní prostory Národní Galerie. A také to, že paláce na Hradčanském náměstí jsou nejen stavbami monumentálními, ale také krásnými a že expozice, v nich umístěné, rozhodně stojí za návštěvu. Zvláště, pokud se mezi exponáty najde i nějaké to dílko z období gotiky, dodává autor článku.

Martinický palác  •  Foto: markyz63

Arcibiskupský palác se nachází – stojíme-li zády k hradu – na pravé straně dolní části Hradčanského náměstí (č. 16/56).  Je třetím sídlem pražských arcibiskupů a v jeho podobě najdeme stopy několika stylů, vítězí ovšem baroko. Palác byl vystavěn v 16. století pražským arcibiskupem Antonínem Brusem z Mohelnice, ale následně byl mnohokrát přestavován. Původně se jednalo o gotický dům, který byl přestavěn renesančně a poté ozdoben psaníčkovým sgrafitem s rostlinnými a figurálními motivy. Z období renesance se zde dochovala kaple, zasvěcená podle názvu Janu Křtiteli, Oldřichovi, Všem Svatým, Všemohoucímu, blahoslavené Panně Marii a Janu Nepomuckému (skoro jako nářky Hadži Halefa Omara, že ano).  Kapli zdobí fresky Daniela Alexia z Květné a mramorový vstupní portál se znakem arcibiskupa Zdeňka Berky z Dubé a Lipé. Menší přestavba zde proběhla na počátku II. poloviny 17. století, ale to hlavní mělo teprve přijít. Stalo se tak v letech 1676 až 1694.

Tehdy arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna povolal z Říma architekta J.B. Matheye, a ten zahájil velkou přestavbu paláce, která se stala základem dnešní podoby rezidence, včetně průčelního balkónu. Další velkou přestavbu, tentokrát rokokovou prošel palác v II. polovině 18. století. Nechal ji provést arcibiskup Antonín Petr Příchovský architektem Wirchem. Součástí této přestavby byla také rokoková výzdoba interiérů i sochařská a štukatérská výzdoba palácových fasád. Ta pochází z dílny Ignáce Platzera a její součástí je velký znak arcibiskupa Příchovského s arcibiskupským kloboukem a třemi labutími hlavami. V této době se zde rovněž objevuje vzácná sbírka gobelínů od francouzského malíře Françoise Desportese.

Salmovský palác  •  Foto: markyz63

Následující období už nic podstatného do podoby honosného třípatrového paláce se čtyřmi dvory nepřineslo. Za zmínku stojí snad jen kardinálové kníže Schwarzenberg, který nechal palác zchátrat, a František de Paula hrabě Schönborn, který jej vzápětí zrestauroval a zachránil. Poslední větší rekonstrukce zde proběhla v letech 1995 až 1998. Z „mobiliáře“ paláce bychom na závěr měli ještě zmínit Brandlovy obrazy, pozdně barokní lustry, kachlová kamna, cenný původní nábytek i sbírku skla a porcelánu.

Na pravé straně Hradčanského náměstí (č. 8/67), ale podstatně výše, najdeme jednu z nejkrásnějších pražských pozdně renesančních památek. Tou je Martinický palác, pocházející z roku 1541, kdy byl vybudován na místě čtyř gotických měšťanských domů. Tehdy byl palác ještě v majetku Ondřeje Teyfla z Kinsdorfu a Zeilberku a Martinickým se stal až v roce 1583 a byl jím do roku 1788, kdy rod vymřel. Již v této době byla budova zvýšena o jedno patro, bylo přistavěno severní křídlo a hlavní průčelí ozdobila červená mramorová deska s erbem Martiniců. Palác tím sice dostal částečně raně barokní podobu, ale průčelní sgrafitová výzdoba s biblickými a mytologickými scénami mu vrací renesanční tvář. Tu ještě zvýraznila rekonstrukce, provedená v letech 1967 až 1973 a následně také v 90. letech minulého století. Do původní podoby byl upraven i velký sál.

Arcibiskupský palác  •  Foto: markyz63

Ve své historii byl palác přeměněn také na byty a dílny a stavba byla tehdy „lehce“ stavebně znehodnocena. Hlavní průčelí čtyřkřídlého dvoupatrového palácového komplexu upoutá trojicí renesančních volutových štítů, interiéry cennými nástěnnými malbami a malovanými trámovými stropy. V současné době – přesněji od roku 2011 - je palác veřejnosti zpřístupněn a můžeme si zde prohlédnout ukázky renesančního bydlení i – v bývalé konírně umístěnou - stálou expozici Muzea historických hudebních automatických strojů, mechanických gramofonů a fonografů z let 1870 - 1940. Reprezentační i venkovní prostory si lze také pronajmout na soukromé akce. Vstupné do paláce nebo muzea přijde na 100,- Kč (snížené 50,- Kč, rodinné 250,- Kč), za společné vstupné do paláce s muzeem zde požadují 150,- Kč (70,- Kč resp. 350,- Kč). Prohlídka trvá přibližně 60 minut.

Na levé straně (č. 2/186) se nejblíže k hradu nachází Salmovský (neboli Malý Schwarzenberský) palác, tedy klasicistní trojkřídlá stavba arch. Františka Pawitschka (Pávíčka) z let 1800 až 1811. Své jméno získal palác po svém prvním majiteli, arcibiskupovi Vilému Florentinovi, knížeti ze Salmu a původně se prý mělo jednat o luxusní bytový dům. Palác však velmi brzy získali Schwarzenberkové, kteří jej funkčně propojili se svým vedlejším palácem. Od roku 2004 je Salmovský palác v majetku Národní galerie, v letech 2006 až 2011 byl rekonstruován a od loňského roku zde můžeme navštívit jedinečnou dlouhodobou expozici NG „Umění 19. století od klasicismu k romantismu“. K vidění zde jsou nejvýznamnější díla českého malířství a sochařství uvedeného období ze sbírek NG i reprezentativní zápůjčky z významných institucí a soukromých sbírek, včetně několika pláten německých a rakouských malířů.

Z vystavovaných českých mistrů je potřeba zmínit alespoň Františka Tkadlíka, Antonína Machka, Augusta Piepenhagena, Josefa Mánese nebo Adolfa Kosárka; z těch zahraničních zejména Caspara Davida Friedricha, Christiana Morgensterna či Friedricha Amerlinga. Sochařskou tvorbu reprezentují např. Václav Prachner nebo bratři Josef a Emanuel Maxovi. Tato díla uvidíme v I. a II. patře, v přízemí pak můžeme navštívit různé krátkodobé výstavy.

Otevřeno je zde denně kromě pondělí od 10,00 do 18,00 hod. a vstupné činí 150,- Kč (snížené 80,- Kč, rodinné 200,- Kč) a prohlídka trvá přibližně 60 minut. Vstup do paláce je tvořen - mezi oběma „Schwarzenberskými“ paláci se nacházející - moderní vestavbou vstupního objektu s infocentrem NG.

 Poznámka na závěr:

Martinický palác  •  Foto: markyz63

Tento článek je ukázkou pomíjivosti času. Vznikl totiž již před několika málo Lety (konkrétně na přelomu let 2014 a 2015) a autor na něj poté úspěšně zapomněl. Dnes již v některých případech platí jen ta dávná historie. Například u Martinického paláce, který si údajně koupili Číňané, se dnes už nabízí jen prohlídka palácových prostor coby ukázka bydlení v období renesance. Vstupné přijde na 150,- Kč (snížené 75,- Kč, rodinné 350,- Kč) a prohlídku je nutno si předem domluvit. Salmovský palác byl v říjnu roku 2017 uzavřen, jeho expozice přesunuta do Holešovic a Národní galerie jeho prostory připravuje na červen roku 2018, kde zde bude slavnostně zahájena pětiletá expozice nejvýznamnějších děl proslulé sbírky rakouské nadace TBA21.

Některé palácové interiéry jsou k vidění ve Fotogalerii článku:

https://www.turistika.cz/vylety/expozice-a-budovy-narodni-galerie-ng-praha/detail