Praha – paláce na Hradčanském náměstí I. (Arcibiskupský, Martinický a Salmovský)

Dominantami Hradčanského náměstí, nacházejícího se v těsné blízkosti Pražského hradu, je šest významných paláců. Abychom náhodou některý z nich nevyvyšovali nad ty ostatní, budeme je řadit abecedně. Jedná se tedy o paláce Arcibiskupský, Martinický, Salmovský, Schwarzenberský, Šternberský a Toskánský. Když ovšem místo Toskánského napíšeme Thun-Hohensteinský a Schwarzenberky nahradíme Lobkowitzy, bude rovněž všechno v naprostém pořádku. Hned na úvod si také můžeme prozradit, že podobě jednotlivých paláců vévodí renesance nebo baroko a že většinu z nich využívá jako výstavní prostory Národní Galerie. A také to, že paláce na Hradčanském náměstí jsou nejen stavbami monumentálními, ale také krásnými a že expozice, v nich umístěné, rozhodně stojí za návštěvu. Zvláště, pokud se mezi exponáty najde i nějaké to dílko z období gotiky, dodává autor článku.

Arcibiskupský palác se nachází – stojíme-li zády k hradu – na pravé straně dolní části Hradčanského náměstí (č. 16/56).  Je třetím sídlem pražských arcibiskupů a v jeho podobě najdeme stopy několika stylů, vítězí ovšem baroko. Palác byl vystavěn v 16. století pražským arcibiskupem Antonínem Brusem z Mohelnice, ale následně byl mnohokrát přestavován. Původně se jednalo o gotický dům, který byl přestavěn renesančně a poté ozdoben psaníčkovým sgrafitem s rostlinnými a figurálními motivy. Z období renesance se zde dochovala kaple, zasvěcená podle názvu Janu Křtiteli, Oldřichovi, Všem Svatým, Všemohoucímu, blahoslavené Panně Marii a Janu Nepomuckému (skoro jako nářky Hadži Halefa Omara, že ano).  Kapli zdobí fresky Daniela Alexia z Květné a mramorový vstupní portál se znakem arcibiskupa Zdeňka Berky z Dubé a Lipé. Menší přestavba zde proběhla na počátku II. poloviny 17. století, ale to hlavní mělo teprve přijít. Stalo se tak v letech 1676 až 1694.

Tehdy arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna povolal z Říma architekta J.B. Matheye, a ten zahájil velkou přestavbu paláce, která se stala základem dnešní podoby rezidence, včetně průčelního balkónu. Další velkou přestavbu, tentokrát rokokovou prošel palác v II. polovině 18. století. Nechal ji provést arcibiskup Antonín Petr Příchovský architektem Wirchem. Součástí této přestavby byla také rokoková výzdoba interiérů i sochařská a štukatérská výzdoba palácových fasád. Ta pochází z dílny Ignáce Platzera a její součástí je velký znak arcibiskupa Příchovského s arcibiskupským kloboukem a třemi labutími hlavami. V této době se zde rovněž objevuje vzácná sbírka gobelínů od francouzského malíře Françoise Desportese.

Následující období už nic podstatného do podoby honosného třípatrového paláce se čtyřmi dvory nepřineslo. Za zmínku stojí snad jen kardinálové kníže Schwarzenberg, který nechal palác zchátrat, a František de Paula hrabě Schönborn, který jej vzápětí zrestauroval a zachránil. Poslední větší rekonstrukce zde proběhla v letech 1995 až 1998. Z „mobiliáře“ paláce bychom na závěr měli ještě zmínit Brandlovy obrazy, pozdně barokní lustry, kachlová kamna, cenný původní nábytek i sbírku skla a porcelánu.

Na pravé straně Hradčanského náměstí (č. 8/67), ale podstatně výše, najdeme jednu z nejkrásnějších pražských pozdně renesančních památek. Tou je Martinický palác, pocházející z roku 1541, kdy byl vybudován na místě čtyř gotických měšťanských domů. Tehdy byl palác ještě v majetku Ondřeje Teyfla z Kinsdorfu a Zeilberku a Martinickým se stal až v roce 1583 a byl jím do roku 1788, kdy rod vymřel. Již v této době byla budova zvýšena o jedno patro, bylo přistavěno severní křídlo a hlavní průčelí ozdobila červená mramorová deska s erbem Martiniců. Palác tím sice dostal částečně raně barokní podobu, ale průčelní sgrafitová výzdoba s biblickými a mytologickými scénami mu vrací renesanční tvář. Tu ještě zvýraznila rekonstrukce, provedená v letech 1967 až 1973 a následně také v 90. letech minulého století. Do původní podoby byl upraven i velký sál.

Ve své historii byl palác přeměněn také na byty a dílny a stavba byla tehdy „lehce“ stavebně znehodnocena. Hlavní průčelí čtyřkřídlého dvoupatrového palácového komplexu upoutá trojicí renesančních volutových štítů, interiéry cennými nástěnnými malbami a malovanými trámovými stropy. V současné době – přesněji od roku 2011 - je palác veřejnosti zpřístupněn a můžeme si zde prohlédnout ukázky renesančního bydlení i – v bývalé konírně umístěnou - stálou expozici Muzea historických hudebních automatických strojů, mechanických gramofonů a fonografů z let 1870 - 1940. Reprezentační i venkovní prostory si lze také pronajmout na soukromé akce. Vstupné do paláce nebo muzea přijde na 100,- Kč (snížené 50,- Kč, rodinné 250,- Kč), za společné vstupné do paláce s muzeem zde požadují 150,- Kč (70,- Kč resp. 350,- Kč). Prohlídka trvá přibližně 60 minut.

Na levé straně (č. 2/186) se nejblíže k hradu nachází Salmovský (neboli Malý Schwarzenberský) palác, tedy klasicistní trojkřídlá stavba arch. Františka Pawitschka (Pávíčka) z let 1800 až 1811. Své jméno získal palác po svém prvním majiteli, arcibiskupovi Vilému Florentinovi, knížeti ze Salmu a původně se prý mělo jednat o luxusní bytový dům. Palác však velmi brzy získali Schwarzenberkové, kteří jej funkčně propojili se svým vedlejším palácem. Od roku 2004 je Salmovský palác v majetku Národní galerie, v letech 2006 až 2011 byl rekonstruován a od loňského roku zde můžeme navštívit jedinečnou dlouhodobou expozici NG „Umění 19. století od klasicismu k romantismu“. K vidění zde jsou nejvýznamnější díla českého malířství a sochařství uvedeného období ze sbírek NG i reprezentativní zápůjčky z významných institucí a soukromých sbírek, včetně několika pláten německých a rakouských malířů.

Z vystavovaných českých mistrů je potřeba zmínit alespoň Františka Tkadlíka, Antonína Machka, Augusta Piepenhagena, Josefa Mánese nebo Adolfa Kosárka; z těch zahraničních zejména Caspara Davida Friedricha, Christiana Morgensterna či Friedricha Amerlinga. Sochařskou tvorbu reprezentují např. Václav Prachner nebo bratři Josef a Emanuel Maxovi. Tato díla uvidíme v I. a II. patře, v přízemí pak můžeme navštívit různé krátkodobé výstavy.

Otevřeno je zde denně kromě pondělí od 10,00 do 18,00 hod. a vstupné činí 150,- Kč (snížené 80,- Kč, rodinné 200,- Kč) a prohlídka trvá přibližně 60 minut. Vstup do paláce je tvořen - mezi oběma „Schwarzenberskými“ paláci se nacházející - moderní vestavbou vstupního objektu s infocentrem NG.

 Poznámka na závěr:

Tento článek je ukázkou pomíjivosti času. Vznikl totiž již před několika málo Lety (konkrétně na přelomu let 2014 a 2015) a autor na něj poté úspěšně zapomněl. Dnes již v některých případech platí jen ta dávná historie. Například u Martinického paláce, který si údajně koupili Číňané, se dnes už nabízí jen prohlídka palácových prostor coby ukázka bydlení v období renesance. Vstupné přijde na 150,- Kč (snížené 75,- Kč, rodinné 350,- Kč) a prohlídku je nutno si předem domluvit. Salmovský palác byl v říjnu roku 2017 uzavřen, jeho expozice přesunuta do Holešovic a Národní galerie jeho prostory připravuje na červen roku 2018, kde zde bude slavnostně zahájena pětiletá expozice nejvýznamnějších děl proslulé sbírky rakouské nadace TBA21.

Některé palácové interiéry jsou k vidění ve Fotogalerii článku:

https://www.turistika.cz/vylety/expozice-a-budovy-narodni-galerie-ng-praha/detail