Přerovské Horní náměstí

Jak už jeho název napovídá, nachází se na výšině. V tomto případě na pahorku nad Bečvou, v samém středu městské památkové zóny, jejíž součástí je krásné náměstí od roku 1992. Rynek má protáhlý, přibližně lichoběžníkový půdorys, v nejširším místě dosahuje 50 m a je asi sto metrů dlouhý. Lemován je řadami původně renesančních domů s podloubím. Nejcennějším stavením je tzv.Korvínův dům, stojící v severozápadní části. Jeho vstup je krášlen renesančním portálem z roku 1570 a v přízemí zůstala zachována gotická síťová klenba. Dnes budovu využívá Muzeum Komenského i město k pořádání různých přednášek a kulturních akcí.

 

Nejvýraznější kulisu tvoří Hornímu náměstí přerovský zámek, vypínající se na samotném temeni pahorku, který je zároveň nejvýše položeným objektem historického jádra i města.

Na přelomu 11. a 12.století bylo na kopci nejprve zbudováno hradiště, jež nahradil v půli 13.století za vlády Přemysla Otakara II. kamenný hrad. Byl bergfritového typu a do dnešních časů se z něj zachovala ta vysoká (i když přestavěná) válcová věž.

Hrad byl majetkem markraběte a později jej dal Václav IV. do zástavy pánům z Tvorkova.

V husitských válkách na něj kališníci několikrát podnikli útok a roku 1487 jej do majetku získali Pernštejnové. Ti jej nejprve více opevnili a doplnili přístavbami v pozdně gotickém slohu. Ve druhé půli 16.století nechal Vratislav z Pernštejna hrad přestavět na renesanční zámek. Před koncem století jej už vlastnili Žerotínové. Karel ze Žerotína dal k zámku přistavět druhé patro a v zámeckém příkopu nechal zbudovat konírny.

Poté už se vlastníci rychle střídali, ale vzhled zámku – dvoupatrové budovy se třemi křídly a na severu s kamenným mostem vedoucím ke vstupnímu portálu – se už nezměnil.

Roku 1918 jej od posledních majitelů – Magnisů, koupilo město a zřídilo v něm muzeum. Sídlem muzea J.A.Komenského je zámek i v současnosti.

 

Nyní se ale vraťme zpátky na rynek.

 

Prvním výrazným historickým stavením, které na něm spatříme (pokud k němu vystoupáme od Žerotínova náměstí), je kostel sv.Jiří. Chrám zasvěcený známému drakobijci údajně vznikl na místě prastaré svatyně založené prý už v devátém století Cyrilem a jeho stejně svatým druhem Metodějem. Dnes tu vidíme v místech původní městské brány stát nejstarší sakrální objekt na území celého města, jehož zdi věrně kopírují prvotní byzantský půdorys. Původní románské stavení nejprve sloužilo jako hradní kaple a za husitských válek bylo zničeno. Za Pernštejnů bylo přestavěno goticky a poté patřilo Jednotě bratrské.

Po třicetileté válce poničené stavení opravili Přepyšští z Rychmurka, aby jim sloužilo za pohřební kapli rodu. Roku 1760 byl kostelík zničen požárem, který tehdy vzplanul po celém Horním městě, ale poslední potomek rodu Přepyšských – Jan Václav, jej nechal opravit a vtiskl mu barokní podobu. Později byl hlavní vstup do interiéru zrušen a nahrazen vchodem vedlejším, pyšnící se zachovalým gotickým ostěním.

Při velkém požáru v devatenáctém století byl kostelík opět zcela zdevastován a opravy se dočkal jen pár let před vypuknutím první světové války. Tehdy byl obnoven na půdorysu čtverce a získal polokruhovou apsidu. Za první republiky interiér chrámu obohatil obraz sv.Jiří.

Poslední velká rekonstrukce sakrálního objektu byla dokončena roku 2018 a my se dnes můžeme potěšit pohledem na jeho oslnivě bílou fasádu i na okno s vitráží s výjevem se svatým Jiřím.

Interiér kostelíka je bohužel veřejnosti nepřístupný.

 

Jihozápadní plochu Horního náměstí pod zámkem zdobí skulptura sv.Rocha. I oko laika jistě pozná kvalitní barokní sochařskou práci (1717), která byla zrobena na pamět epidemie moru, která v Přerově zle řádila mezi roky 1715 a 1716.

O svatém Rochovi je obecně známo, že byl patronem proti moru na na sochách bývá zpodobněn jako mladý zarostlý poutník s širokým kloboukem na hlavě, holí v ruce a po boku má psa.

 

Přímo ve středu rynku se vypíná Památník Jana Blahoslava. Tento muž byl biskup Jednoty bratrské a tehdejší významný myslitel, který se narodil v roce 1523 v Přerově a jako osmačtyřicetiletý zemřel v Moravském Krumlově. Na paměť rodáka tu byl v roce 1923, kdy upynulo 400 let od jeho narození, vystavěn pomník realizovaný předním českým akademickým sochařem - Františkem Bílkem.

Monumentální dílo bylo zbudováno na téměř kruhovém půdorysu a jeho hlavním prvkem se stala skulptura Jana Blahoslava držícího v rukou Bibli českou a probodávajícího plamennými zraky okna protějšího zámku.

Autor díla František Bílek proslul kromě soch také jako ilustrátor, grafik, kreslíř, řezbář, keramik a autor knižních vazeb a pracemi v oblasti užitého umění. Patřil k nejvýraznějším tvůrcům v období secese a je pro něj charakteristické propojení skulptur s architektonickými prvky. Bílek byl hluboce věřící člověk a svou víru (i mystiku) dokázal přenést i do kamene… a tím tedy i do duchovní podoby svých děl.

 

Poblíž památníku se ve středu náměstí už od přelomu 15. a 16.století nacházela studna, která byla po zavedení městského vodovodu roku 1903 zrušena a překryta.

Město se rozhodlo návštěvníkům studnu připomenout díky novému projektu za tři milióny Kč, kdy má na původním místě vzniknout její replika. Funkce studny hluboké 17 metrů sice nebude obnovena, ale vznikne kruhová nádstavba vypínající se nad povrch náměstí, Ta bude po svém obvodu doplněna dřevěnými prvky sloužícími k sezení a vlastní ústí studny bude chráněno bezpečnostním sklem, to aby návštěvníci dovnitř nic nemetali.

Replika bude nasvícena a po obvodu ji bude zdobit citát od Komenského:

 

„Lidská mysl je tak neskonale obsáhlá, že je v porovnání skoro bezednou hlubinou.“