Příčný vrch - Altenberg čili Starohoří

Turistické cíle • Technické zajímavosti • Důl, štola, šachta

Fotografie (30) • Foto: Franta

Největší pozoruhodností Příčného vrchu nejsou jeho přírodní zajímavosti (lesy, skály, vyhlídky), ba ani zřícenina Edelštejna či nový poutní kostel, ale jiná díla lidských rukou. Tato zlatonosná hora je totiž starými i novodobými hornickými díly prošpikována jak ten slavný švýcarský sýr a díky Naučné hornické stezce se dostanete na místo, z něhož dodnes vyzařuje neoddiskutovatelné Genius loci. Jmenuje se Starohoří (Altenberg) a od rozcestníku na hřebenu Příčného vrchu je vzdáleno jen necelého půl kilometru. Než k němu vyrazíme, jistě si povšimneme malého jezírka po naší pravici (na podobné narazíme, když se budeme jinou cestou po hřebeni vracet). Ty umělé vodní nádržky nejsou samoúčelné, ale něco si o nich povíme až později.

Nyní překročíme zpevněnou hřebenovou cestu a necháme se značkami vést lesem dolů z kopce. Po několika stech metrech možná trochu znejistíte, ale je třeba vytrvat: už hluboko pod hřebenem stezka přestane klesat, pokračuje po vrstevnici Doprava a vy najednou stanete u jakési malé propástky. Hned vedle je mnohem hlubší prohlubeň.Není přírodní, ale umělá, neboť v místech těchto hlubokých jam bývaly středověké doly. Pokračujete dál po stezce, která je najednou z obou stran ohraničena dřevěným zábradlím a vzápětí máte po pravici další „propast“, tentokrát ale mnohem hlubší. To stále není nic proti tomu, když stanete před třetí mohutnou dutinou, která opravdu připomíná malou Macochu a je ze všech hornických jam, zvaných pinky, tou největší a nejhlubší! Však se také tohle místo nazývá Velké pinky.

Jednotlivé jámy dolů se nacházejí na ploše 400 x 350 m a nacházejí se za sebou v tomto pořadí: Lange Pinge s rozměry 100 x 30 a hloubkou 10 m, Schafer Pinge (Velké pinky) s rozměry 50 x 50 a dnešní hloubkou 30 metrů, Mittel Pinge (60 x 40 X 25 m), Mittel Pinge II. (40 x 40 x 20m) a Tiefe Pinge s rozměry20 x 20 x 20 metrů.

(Podle mých obrázků v Galerii těžko věřit, že se nacházíte na nějakých úžasných místech, neboť příroda si po odchodu kovkopů zpátky zabírá to, co bylo vždy její, ale věřte, že ve vás při osobní návštěvě tahle místa zanechají nezapomenutelný dojem. O jeho navýšení se nesporně postará i text, umístěný na informačních panelech, kde se dozvíte, že je pod vámi těmi starými a novějšími štolami a šachtami, všelijak se navzájem křížícími, podzemí prodolováno až téměř do hloubky 300 metrů!

Ale pokud jste přemýšlivými typy a něco víc jste si před návštěvou přečetli a nastudovali, teprve tady v reálu - a možná i s úžasem - oceníte tento zlatohorský fenomén. A při pohledu nejen na všechny ty Velké a malé pinky, táhnoucí se odtud až nahoru kousek pod hřeben, se možná zamyslíte, jaký vlastně byl ten život prapředků a budete obdivovat i to, čeho bez dnešní moderní techniky oni tehdy dosáhli...)

První pokusy o těžbu zlata zde probíhaly už před 2000 lety, ale teprve od raného středověku začala intenzivní hornická činnost. Za těch 700 let je podzemí Příčného vrchu provrtáno štolami, komíny a šachtami do délky větší jak sto kilometrů!

Vraťme se ale do 13.století, kdy byl na ochranu horníků (a hlavně na ochranu těženého bohatství) založen hrad Edelštejn a kdy také vznikl první hornický zákon, inspirovaný tím jihlavským. Nejprve těžba probíhala v okolí města Zlaté Hory a na severním úbočí Příčného vrchu, poté středověcí havíři zlatonosnou rudu dobývali v oblasti Panny Marie Pomocné. Ale když byly „znovubjeveny“ bohaté rudy na Starohoří (němečtí horníci ho nazývali Altenbergem), zaměřila se hlavní činnost tam. Tehdejší doly byly až 60 m hluboké a byly odvodňovány I.dědičnou štolou. Revír Starohoří je zmiňován již ve 14.století a byl to důl se štolou a čtyřmi jámami. Práce horníků byla velmi těžká, neboť v nízkých štolách denně pracovali 12 – 14 hodin v neustálém předklonu. A když si představíme, jaké nástroje a osvětlení měli tehdy k dispozici, musíme je jenom obdivovat...

Někdy v polovině 16.století byla vyražena kvůli odvodnění Nová štola (II.Dědičná) o délce téměř 1 km. Díky ní se havíři dostali na bohaté rudy až do hloubky 260 m.

Zastavme se na chvíli u toho odvodňování. V 17.století vzniklo momořádné vodotěžní dílo. Nejhlubší náleziště byla tehdy situována téměř 100 m pod úrovní II.dědičné štoly a byla odvodňována mihadlovým čerpadlem, které pohánělo vodní kolo o průměru téměř 20 metrů.

Z dosažené hloubky byla voda čerpána na počvu II.dědičné štoly. Odtud pak přes ukloněnou chodbu přes systém dřevěných potrubí s táhly a propouštějícími žlaby až na zemský povrch.

Ve středověku probíhala úprava vytěžené rudy ve vrcholové části Příčného vrchu. Z časů 14. a 15.století se zde našly základy domů, zbytky strusky a odpadní haldys keramickými střepy. V místech úpravy rud se nacházely menší vodní nádržky, z nichž některé se zachovaly dodnes. Vytěžená ruda se svážela ke stoupám, kde byla napřed drcena. Pak se rýžovala ve splavech, čímž se získávalo čisté zlato i zlato s nežádoucí příměsí. Všechno to se pak 1x týdně (až 2x za tři měsíce) sváželo do biskupské varny, kde probíhalo další zpracování...

Od středověku až do novověku se střídaly periody bohatých zisků as obdobími chudými, kde všechny vynaložené prostředky padly na údržbu dolů, ale i tak se podzemí nadále rozrůstalo. Nejvíce asi od 50.let minulého století, kdy byla vyražena pod stará důlní díla nová, 1 km dlouhá štola a kdy se podzemí rozšířilo o novodobé revíry.

Pokud vás zajímají statistické údaje, bylo spočteno, že se za celou - 700 let trvající - hornickou historii Příčného vrchu, z jeho hlubin získalo víc jak 5 000 kg zlata!

Kromě tohoto nejcennějšího kovu se při těžbě od šedesátých let do roku 1993 vytěžilo také 746kg stříbra, 395 tun olova, přes 9 tisíc tun zinku a téměř 3 501 000 tun mědi!

Poslední aktualizace: 15.9.2016

Nadmořská výška:

936 metrů nad mořem

Příčný vrch - Altenberg čili Starohoří na mapě