Přírodní rezervace Kostelecké bory

Jedná se o část tzv. Polomených hor, jež jsou součástí Dokeské pahorkatiny, což je podcelek Ralské pahorkatiny. Obsahuje stráně kolem vrchu Kostelce (434 m n. m.), jenž však není součástí této přírodní rezervace, protože tato lokalita byla činností člověka již značně poznamenána a bylo by tedy hloupostí chránit něco, co se vzdálilo od původních poměrů.

Tato místa zahrnují vedle středové plošiny též řadu třetihorních skalních hřbetů, které jsou porostlé rozsáhlými reliktními borovými porosty, jež jsou často nižší, všelijak pokroucené a mnohdy připomínají větší bonsaje. K nim je pak nutno ještě přiřadit skalní hrany s porosty vřesů a lišejníků. Jinak je zdejší vegetace velmi chudá a podrost je tak tvořen zejména borůvkou černou a brusinkou obecnou, i když zde můžeme narazit na pískomilného kolence Morisonova, bodlák nicí, bělolist rolní, vláskatec tajemný, hadí mord nízký, jalovec obecný či sedmikvítek evropský. Přesto se zde vyskytuje řada vzácných či ohrožených druhů živočichů, především mezi druhy obývajícími extrémní místa (skály, porosty vřesu a lišejníků, jichž tu v roce 2018 bylo napočítáno neuvěřitelných 69 druhů), ať již jde o pavouky, brouky, blanokřídlý hmyz a ptáky (lelek lesní, sýc rousný, kulíšek nejmenší, sokol stěhovavý). Rezervace včetně lesních porostů je z větší části ponechána přirozenému vývoji. Dohoda o tom byla podepsána mezi Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR a s. p. Lesy České republiky 23. června 2006. Některé pozemky však byly restituovány a musely tak být vykoupeny, aby se v prosinci 2015 ujala zdejšího hospodaření již zmíněná Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Naposledy se na hranicích rezervace kácelo 13 borovic vejmutovek, jejichž dřevo bylo roku 2003 ponecháno na místě.

Naopak mnohem zajímavější je zdejší geomorfologie a množství různých mezo- a mikrotvarů (voštiny, pseudoškrapy). Samy plošiny jsou tvořeny pískovcem jizerského souvrství a směrem k povrchu ubývají jeho vápnité a železité tmely. Tato zpevněná a klastická usazená hornina se pozvolna rozpadá a přechází v hnědou půdu, v níž nalezneme náznaky písčité struktury. Právě zdejší skály, z nichž můžeme zmínit: Kosteleckou věž, Křivohlavou či Lubošův kyj, se staly centrem zájmu horolezců již před 1. světovou válkou. Dokladem toho budiž obsáhlá zmínka v publikaci "Cvičné skály a horolezectví v Československu", kterou vydal v roce 1938 Rudolf Pilát:

"V okolí vrchu Husy (Gansberg) jsou v dolinách pěkné skalní útvary s terasami a útesy. Pod kopcem jest skalnatá Dlouhá rokle (Langer Grund) směrem k Dolním Heřmánkám (Unter Hirschmantl). Kraví rokle (Kühgründl) nalézá se jihovýchodně od Skalky. Jižně od vrchu Husy v Husím dole (Gansgraben) jsou rovněž skály. V okolí je řada romantických skalních roklí. Na cestě ze Skalky do Obroku (Wobrok) na kraji sousední doliny jest Pichlerova věž (Pichler Turm), 20 m vysoká, V. U Obroku jsou Obrocké věže (Wobroker Türme). Na západní části Kravího dolu jest osamělá věž Píchův kámen, dále Ptačí hnízdo (Vogelherd), v jižní části skupiny jest Smrtka (Totenstein), severovýchodně od Domašic. Na východ od nejhořejší části hlavního Kravského dolu je Tisícový kámen s velikou jeskyní a převisem. Dále k východu nalézá se Martinova stěna, 25 m vysoká s terasami. Úbočí vrchu Kostelce jsou vroubena skalními útvary, z nichž dlužno uvésti: Smrtihlav (Totenkopf), Jeptiška (Nonne), Krápník (Tropfstein), skalní převis 30 m dlouhý a 15 m vysoký, a konečně Kostelíček. U kopce Číř (Tschierberg) jest řada skalních stěn a útvarů, z nichž vyniká Bodlák (Stachel). Směrem ké Lhotě (Welhütta) nalézá se kopec Strážný (Wachstein) s pískovcovým skaliskem Strážník, též Tlustý hejtman (Dicker Hauptmann) zvaný."

O jakési ochraně těchto míst s minimální nadmořskou výškou 340 m n. m. a s maximální nadmořskou výškou 420 m n. m. se začalo hovořit již na přelomu 18. a 19. století a svého času tomu byla určitou dobu nakloněna též liběšická vrchnost. Avšak nakonec k ničemu podobnému nedošlo ani po vzniku Československa. K první ochraně lokality došlo až v souvislosti se vznikem CHKO Kokořínsko, k němuž došlo 12. dubna 1976 (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=2325). Její rozšíření pak bylo schválenou vládou 9. dubna 2014 s účinností od 1. září 2014, přičemž nově vzniklá chráněná krajinná oblast se jmenuje CHKO Kokořínsko - Máchův kraj" (viz https://kokorinsko.nature.cz/web/chko-kokorinsko-machuv-kraj). Současná přírodní rezervace o výměře 55,13 ha totiž vznikla až vyhláškou správy CHKO Kokořínsko z 1. dubna 2003 (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=2230), jež nabyla účinnosti 22. dubna téhož roku. Ta je zároveň také součástí evropsky významné lokality Roverské skály, která byla vymezena v rámci tvorby soustavy evropsky významných chráněných území NATURA 2000 v roce 2005.